Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zákoník práce bývá v České republice novelizován již skoro pravidelně každým rokem, což situaci poněkud komplikuje jak pro firmy, tak pro zaměstnance. Nyní se sice široce debatovalo o takzvané flexibilní novele zákoníku práce, vedle ní ale legislativním procesem prošla mnohem dále novela týkající se odměňování za práci. Není tak rozsáhlá, ale i tak odměňování zaměstnanců v České republice výrazně ovlivňuje.
Nenechte se zaskočit legislativními změnami.
Pro každého podnikatele je důležité průběžně sledovat legislativní změny a informovat se o jejich dopadu na vlastní podnikání. Je-li třeba provést v souvislosti se změnami legislativy jakékoliv kroky, vždy je dobré se na ně včas připravit. Proto připravují Seznam Zprávy ve spolupráci s právníky předních poradenských společností Právní poradnu pro podnikatele.
Sledujte důležité změny
Podněty a návrhy na další témata pro Právní poradnu posílejte na pravniporadna@sz.cz
Jednou z nejvýznamnějších změn „malé novely“ je zrušení zaručené mzdy. Ta doposud v soukromém sektoru určovala minimální výdělky v osmi úrovních, podle náročnosti práce. V současnosti už je jediným zákonným limitem pro odměňování minimální mzda.
„Zaměstnavatelé tím získávají větší volnost při nastavování mzdových politik, což může zvýšit jejich flexibilitu a konkurenceschopnost,“ uvádí Adam Hussein, advokátní koncipient z advokátní kanceláře BDO Legal.
Podle Michaela Mráčka z advokátní kanceláře Dentons zrušení zaručené mzdy ukáže důležitost schopnosti zaměstnanců obhajovat vlastní pracovní podmínky, také ale může představovat problém pro menší firmy, které by mohly čelit neplánovanému růstu nákladů právě kvůli mzdám.
Ve veřejném sektoru nahrazuje systém zaručené mzdy tzv. zaručený plat. Nový systém má pouze čtyři úrovně zohledňující kvalifikační náročnost pozic. Nejnižší úroveň zaručeného platu se rovná minimální mzdě, zatímco nejvyšší dosahuje 1,6násobku této částky.
Valorizace minimální mzdy má nová pravidla
Další změnou je zavedení automatického mechanismu valorizace minimální mzdy. Ta bude odvozena z predikce průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství, násobené koeficientem stanoveným vládou na dvouleté období. Do roku 2029 by měla dosáhnout 47 % průměrné mzdy, letos se zvyšuje na 20 800 Kč, což odpovídá 42,2 % průměrné mzdy.
„Tento mechanismus zajišťuje, že minimální mzda bude lépe reagovat na ekonomický vývoj,“ komentuje úpravu Adam Hussein.
Vedle toho, že se mzdová strategie více přibližuje novým zákonům, bude nyní klíčové, aby firmy pečlivě vysvětlovaly změny zaměstnancům. „S důrazem na transparentnost,“ upozorňuje Hussein, čímž odkazuje na transpozici směrnice o transparentním odměňování, jejíž provedení v českém právním řádu se očekává v roce 2026.
Samorozvrhování pracovní doby pro všechny
Začátek letošního roku také přinesl všem zaměstnancům možnost vlastního rozvržení pracovní doby. Až doposud měli tuto možnost pouze ti, kteří vykonávali pro zaměstnavatele práci na dálku (v rámci tzv. home office), a to na základě uzavřené písemné dohody. Od nového roku je „samorozvrhování“ pracovní doby umožněno všem zaměstnancům bez rozdílu, tedy zaměstnancům vykonávajícím práci na základě pracovní smlouvy, jakož i takzvaným dohodářům. Je však nutné, aby mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem došlo k uzavření písemné dohody – buď v rámci již sjednané pracovní smlouvy či dohody o DPČ/DPP, nebo bude nové právo aktivováno samostatnou dohodou.
„Obecně bude třeba, aby si smluvní strany v rámci dohody sjednaly konkrétní podmínky pro rozvrhování pracovní doby zaměstnancem, například se dohodnout o tom, že si zaměstnanec nebude moci rozvrhovat výkon práce v noci nebo o víkendu,“ říká Jitka Soldado, advokátka z Dentons.
To nejdůležitější z „malé novely“ zákoníku práce
- zrušení zaručené mzdy
- zaručený plat ve veřejném sektoru
- automatický mechanismu valorizace minimální mzdy
- výše minimální mzdy pro rok 2025 je 20 800 Kč
- možnost „samorozvrhování“ pracovní doby pro všechny zaměstnance
I nadále bude však platit, že se na dotčeného zaměstnance bude vztahovat kompletní ochrana podle zákoníku práce; zaměstnanec tak musí mít zajištěnu přestávku v práci na jídlo a oddech, bezpečnostní přestávku, jakož i zabezpečeny doby denního odpočinku i odpočinku v rámci týdne.
Co se týče průměrné týdenní pracovní doby zaměstnance, ta musí být naplněna v rámci vyrovnávacího období určeného zaměstnavatelem, obvykle do 26 týdnů (půl roku) nebo 52 týdnů (1 rok). „To jinými slovy znamená, že za předpokladu splnění zákonných a sjednaných podmínek bude možné, aby zaměstnanec v rámci jednoho pracovního týdne odpracoval například pouze 20 pracovních hodin, a v dalším týdnu 60 pracovních hodin,“ vysvětluje Jitka Soldado. Zaměstnancům to mimo jiné umožní lépe sladit potřeby osobního a pracovního života.
Dohodu o samorozvrhování pracovní doby bude možné rozvázat písemně dohodou obou stran ke sjednanému dni, anebo ji vypovědět, a to i bez uvedení důvodu. Pokud se smluvní strany nedohodnou na jiné délce výpovědní doby, pak právo zaměstnanci zanikne po uplynutí patnácti dnů po doručení písemné výpovědi druhé smluvní straně. V obou případech pak bude po zániku závazku z dohody platit to, co doposud, tedy že pracovní dobu bude zaměstnanci rozvrhovat zaměstnavatel.
Možnost rozvrhování pracovní doby zaměstnancem je jedním z dalších kroků vedoucích ke zvýšení flexibility pracovněprávních vztahů a reakcí na aktuální potřeby moderního trhu práce tak, jak funguje v ostatních členských státech Evropské unie.
„Až v praxi ale uvidíme, nakolik se bude tento institut aplikovat, jelikož jeho sjednání bude zcela jistě předcházet určitá analýza organizace práce ze strany zaměstnavatele, jakož i ověření vzájemných vztahů důvěry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem,“ říká Jitka Soldado.
