Porušovat pravidla hospodářské soutěže je snazší, než si myslíte

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před koncem loňského roku provedl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) četné kontroly, které se týkaly jak jeho působnosti spočívající v dohledu nad veřejnými zakázkami, tak jeho druhé agendy týkající se ochrany hospodářské soutěže. I proto v Právní poradně přinášíme základní informace o tom, čeho se vyvarovat a jaké kroky preventivně učinit, aby návštěva z ÚOHS nepřekvapila i vás.

Porušit pravidla hospodářské soutěže předáním obchodně citlivých informací mezi dvěma firmami je vlastně až překvapivě snadné. „Řada firem si bohužel riziko spočívající v předání citlivých údajů při transakcích dostatečně neuvědomuje, čímž mohou omylem překročit mantinely soutěžního práva,“ říká Tomáš Pavelka, expert na soutěžní právo z advokátní kanceláře Dentons.

Nebezpečí je podle něj jednoznačně přítomné například při fúzích a akvizicích firem, ale dokonce i na osobních schůzkách zcela neformálního charakteru. „Úřad může vyhodnotit jako protisoutěžní jednání i to, co zaznělo na zcela neformální schůzce mezi zástupci dvou společností, třeba na golfu,“ varuje Pavelka.

Jak by se mohl úřad o takovém jednání dozvědět? Jeden z účastníků schůzky zkrátka chování toho druhého úřadu nahlásí. Stává se to.

A právě proto, že se do takové situace, třeba z nevědomosti, může dostat prakticky každý, je z pohledu majitelů a vedení firem nanejvýš vhodné zavádět v podniku správně nastavené compliance programy. Jde o sadu opatření, ve kterých bude mít firma jasně stanovené, jakým způsobem se stará o dodržování předpisů. Může mít podobu vnitropodnikové směrnice či firemního etického kodexu, podle kterého by se zaměstnanci měli chovat v krizových nebo citlivých případech, aby nedošlo k protiprávnímu či jinak škodlivému jednání.

Není nezajímavé, že správně nastavené compliance programy mohou firmám zajistit určitou výhodu, dá se říci shovívavost úřadů v případě, že k porušení pravidel skutečně došlo.

„Tyto takzvaně soutěžní compliance programy jsou totiž nově oficiálně brány jako polehčující okolnost,“ potvrzuje Tomáš Pavelka s tím, že by však firmy měly mít svůj vlastní, individualizovaný compliance program a nelze pro tento účel používat jakýkoliv obecně platný dokument. Navíc, jak upozorňuje Pavelkův kolega Robert Květoň, program by měl být pravidelně aktualizovaný a zaměstnanci by průběžně měli procházet školením.

Zaměstnance je zároveň vhodné proškolit také na situace, kdy do společnosti přijdou kontroloři ÚOHS na neohlášené místní šetření. „Lze tak předejít zbytečným pokutám za maření vyšetřování, které může úřad uložit i pokud se nakonec žádné protisoutěžní jednání neprokáže,“ upozorňuje Robert Květoň.

V případě, že firma porušila předpisy týkající se ochrany hospodářské soutěže nebo veřejných zakázek, i když již měla zavedený compliance program, může být jeho existence úřadem brána jako polehčující okolnost. V takovém případě může úřad snížit základní částku pokuty až o 10 %, a to za předpokladu, že daná firma svůj existující compliance program dodatečně upraví. Podobně je-li správní řízení pro porušení soutěžního práva zahájeno se společností, která nemá zavedený compliance program, může jí úřad snížit základní částku pokuty až o 5 %, pokud efektivní compliance program v rámci řízení zavede.

V opačném případě může být uložena sankce až do výše 10 % obratu celé skupiny, zároveň může dojít i k prohlášení neplatností dotčených smluv.

Vedle toho i nadále platí, že pokud se společnost sama úřadu nahlásí prostřednictvím tzv. leniency žádosti a dodá všechny podrobnosti k případu, může se zcela vyhnout pokutě za protisoutěžní jednání, příp. výsledná výše pokuty může být výrazně snížena.

„Pokud se firmy dostávají do citlivých situací z pohledu soutěžního práva, také mohou o svém záměru předběžně informovat ÚOHS a zažádat ho alespoň o nezávislé stanovisko,“ připomíná ještě Tomáš Pavelka.