Nespíte, nic vás nebaví. O vyhořelosti manažerů se nemluví, říká miliardář

Úspěšný český start-up Shipmonk se sídlem na Floridě zajišťuje pro e-shopy příjem zboží, skladování, složitější přípravu zásilek a jejich odeslání. Dnes patří k nejrychleji rostoucím americkým firmám s hodnotou převyšující miliardu amerických dolarů. Jeho zakladatel Jan Bednář, podle žebříčku Forbesu 32. nejbohatší Čech, v rozhovoru pro SZ Byznys přiznává, že byl už několikrát blízko tak zvanému „burnoutu“ - syndromu vyhoření.

„To pak člověk třeba tři dny nespí, ztrácíte motivaci, do ničeho se vám nechce. Jste v depresi, máte noční můry. Blízko jsem tomu byl vždycky právě o Vánocích, kdy je největší stres a tlak a je toho fakt hodně,“ říká nováček mezi miliardáři Forbesu.

„Ještě jsem se nikdy naštěstí nedostal do fáze, kdy bych zkolaboval, ale je to tenký led. Podle mě s tím hodně lidí bojuje, každý vnímá stres jinak. Je to poměrně dost nebezpečné a moc se o tom nemluví. Většina lidí vnímá jen slávu, ale už nevidí ty stovky hodin, které v tom nejsou vidět. Hodně lidí trpí po psychické stránce a nemají se s kým o tom pobavit,“ je přesvědčen Jan Bednář s tím, že ne každý je ochotný o tom vůbec mluvit.

Je to podle něj dáno i tím, že soukromý život má dost provázaný s pracovním. „Takováhle firma se bez toho dost těžko staví. Snažím se nepracovat během víkendů, už se mi to docela daří. Chci si líp nastavit rovnováhu mezi osobním životem a prací.

Rozhovor s Janem Bednářem si pusťte v úvodním videu. Mluví v něm i o tom, proč nechce firmu předat jednou svým dětem a proč podle něj v rychlém tempu e-commerce nelze vydržet dlouho.

Jinak vnímá problematiku Simona Kijonková, první dáma české e-commerce. Zakladatelka logisticko-technologické firmy Zásilkovna je známá tím, že si čas od času dopřeje digitální detox a tím si odpočine. Odloží mobil, nečte firemní maily. Měsíc a půl tráví o prázdninách tímto způsobem i se svým manželem a třemi dětmi. Poslechněte si ve videu, co k syndromu vyhoření říká.

„Jsem potomek lidí, kteří bojovali proti komunismu a moje babička byla partyzánka. Živila tehdy celou vesnici, protože převážela zboží přes Beskydy a vždy říkala, že co tě nezabije, to tě posílí. Takže mě hned tak něco nedostane,“ říká spolumajitelka firmy s několikamiliardovým obratem s tím, že ona jakožto bývalý technolog a programátor, když objeví chybu, opraví ji. A tak přistupuje k problémům ve firmě, proto se z nich podle jejích slov nehroutí a zůstává v klidu.

Také je to podle ní o prioritách. „Nesmíte se snažit být dokonalí. Já sama dokonalá nejsem a nikdy nebudu. Snažím se život si užívat, trávit s rodinou hodně času a setkávat se s přáteli. To je to nejvíc, co vás dostává od toho, že v práci máte nějakou starost. Vědomě se tomu bráním,“ vypráví žena, která jedenáct let řídí holding, jenž dnes čítá už dva tisíce zaměstnanců.

U podřízených to ale vnímá velmi vážně. Některým dokonce doporučila vzít si dlouhodobé volno. „Já to školím, já ty lidi učím. Když na kolegovi vidím, že něco není v pořádku, tak se mu snažíme pomoct,“ popisuje s tím, že už se staly případy, že poslala zaměstnance na měsíc až na rok na tak zvaný sabatikl, tedy placené nebo částečně placené volno.

Firma v souvislosti s tím využívá i firemního psychologa a manažerku štěstí. „Víte, oni si to ti lidé ani nepřiznají. Neřeknou do očí: Vím, že mám problém. Ten problém není vědomý, je potřeba, aby si k tomu člověk sám došel, že potřebuje pomoct,“ uzavírá Simona Kijonková.