Článek
Šneci sice nejsou po chuti zrovna všem, ale třeba ve Francii je to vyhlášená kulinářská specialita. Ročně jich tam snědí odhadem 16 tisíc tun. Což je asi šest až sedm kusů na osobu. Oblíbení jsou ale čím dál víc i v Africké Keni. Farmáři tam pěstují šneky nejen jako výhodný zdroj potravy, ale i příjmů.
„Většina našich farmářů se hlavně poohlíží po alternativách - ať už kvůli rostoucím cenám hnojiv nebo zvyšujícím se podílům dovozu, které opravdu prodražují náklady produkce. A proto pěstování šneků, kteří jsou méně nákladný, ale hodnotný produkt generující více peněz, je pro většinu těchto farmářů atraktivní,“ říká potravinářský technolog Paul Kinoti z Univerzity zemědělství a technologií Jomo Kenyatta v Keni.
„Je to podnikání, které vyžaduje méně kapitálu, není časově vytěžující, nepotřebuje tolik prostoru, a proto se líbí lidem, kteří jsou právě těmito faktory limitovaní,“ dodává.
Výnosný byznys. Šnečí maso i „sliz“ chtějí na Blízkém východě
Podle odborníků by si pěstování šneků zasluhovalo ještě mnohem větší zájem než dnes. Potenciální farmáři si jen prý zatím neuvědomují, jak poptávka po nich roste. A utišit hlad pomocí nich je přitom snadné.
Afričtí suchozemští šneci jsou vedle druhů z Evropy větší. Snadno se rozmnožují a za tři měsíce nakladou přes 500 vajec. V Keni jimi zásobují hlavně hotely. Tamní potravinářští technologové ale věří, že je brzy budou užívat gastro podniky po celém světě. Export do zahraničí prý posiluje.
„Nejsou hluční, nezapáchají, takže pokud jste v městské oblasti, je to rozumnější varianta než prasata nebo dobytek. Ti potřebují dost prostoru, jsou hluční a zapáchají, proto jsem si vybrala pěstování šneků,“ dodává jedna ze šnečích farmářek Rose Kabura.
Třeba keňská farmářka Rose Kabura si vyhradila malé místo devět krát 18 metrů. Plochu dobrou podle jejích slov tak akorát pro čtyři krávy. Za investici 1500 dolarů na na ní teď ale pěstuje čtyři tisíce šneků. Každý den je krmí jen ráno a večer. Kilo jejich masa pak prodává za 25 dolarů a prý vydělává. Vypěstovat a udržovat si chce okolo 100 tisíc kousků a vyvážet i na mezinárodní trh. Jako do Dubaje, kde je žádané jak šnečí maso, tak sekret například pro kosmetiku.
Šnečí extrakt, který se odborně nazývá šnečí mucin, totiž obsahuje složky jako je kyselina hyaluronová, glykoproteinové enzymy, proteoglykany a antimikrobiální peptidy. Ty jsou běžně využívané v kosmetických produktech.
„Potřebují chladné prostředí a zeleninu. Podle jejich povahy se jim daří lépe během sezóny dešťů,“ popisuje jednoduchý způsob pěstování hlemýžďů Kinoti z Univerzity zemědělství a technologií Jomo Kenyatta v Keni.
Bez metanu a jejich maso je zdravé
Podle Afričanů jsou šneci nejen výnosnější, ale i udržitelnější alternativa dobytka, který tvoří metan přispívající ke změně klimatu, píše server Africa News. A kromě suchozemských má Keňa navíc i vodní druhy měkkýšů. Takzvaní „mirindi“ slouží jako zdroj bílkovin a náhrada za maso i zeleninu navíc i v období sucha.
„Nemáme problém najít alternativu zeleniny, protože tímhle jídlem krmíme naše děti den co den (když je sucho),“ dodává matka tří dětí Zulfa Subira.
Šneci jsou dobrý zdrojem bílkovin, železa, vápníku nebo vitaminu A, a přitom mají nízký obsah tuku. Stejně jako třeba krevety obsahují „dobrý“ HDL cholesterol. Ulity se pak mohou drtit právě do krmiva pro zvířata a obohacovat ho o proteiny. Aby je mohli farmáři v Keni pěstovat, potřebují jen povolení od tamních ochranářů za méně než 13 dolarů.
„Šneci jsou považovaní za delikatesu a ve většině zemí - speciálně v Západní Africe, jsou bráni jako hlavní zdroj bílkovin v jejich stravování. A jak si to samé uvědomí a vezmou za své i farmáři, máme zde situaci, kdy tolik neinvestujeme do dobytka a koz, a zároveň používáme šneky jako alternativní zdroj proteinu, čímž se vyhneme hrozbě nedostatku jídla,“ dodává Kinoti.
