Pravé dinosaury si nadělují miliardáři. Platí za ně i přes miliardu korun

V úvodní videoreportáži se můžete podívat na toho nejdražšího dinosaura v historii, který se prodal letos v červenci v aukci za 44,6 milionu dolarů, tedy za více než miliardu korun.

Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.

Rekord pokořil stegosaurus přezdívaný Apex. Měří 3,3 metru na výšku, je 8,2 metru dlouhý, žil před 161 miliony let a poctivého věku se podle aukčního domu Sotheby’s dožil i on sám - dost vysokého na to, aby se u něj projevily známky artritidy. Vědce a sběratele přitom zaujal i tím, že je dost zachovalý. Z jeho 319 kostí je 254 původních - zbytek se vytiskl na 3D tiskárně nebo dosochal.

„Tento konkrétní exemplář je dochovaný ze 75 až 85 procent, což je velké, opravdu velké číslo. V našem světě obecně platí, že 60 procent z tvora se považuje za dobrou kostru, když se dostanete nad 70 procent, je to opravdu dobrá kostra a když jste nad 80 procenty, je to už premium, nejlepší z nejlepších,“ říká v úvodní videoreportáži Jason Cooper, paleontolog, na jehož pronajatém pozemku k vykopávkám v roce 2022 tuto kostru našli.

Aukční dům Sotheby’s nejdřív odhadoval, že se Apex prodá mezi čtyřmi až šesti miliony dolarů. To zachovalý stegosaurus překonal zhruba desetkrát a ukázal tak, že trh s fosiliemi dinosaurů je stále lukrativnější. A to potvrzuje také paleontolog Štěpán Pícha z Dinosauria Museum Prague.

„Dinosauří fosilie se zhodnocují velmi dobře, obecně vlastně téměř veškeré fosilie, ale u těch dinosaurů je to asi nejmarkantnější. Těžko se to vyjadřuje v procentech, protože je to odvislé od aukcí, kde se těžko predikuje výsledek. Každopádně v posledních letech padla řada rekordů, které byly násobky těch předchozích cen,“ uvádí pro SZ Byznys.

„V roce 1997 se tyranosaurus prodal za osm milionů dolarů a před dvěma lety se kvalitativně horší jedinec prodal za 32 milionů dolarů, což samozřejmě - krát čtyři - není úplně špatné. A teď se poměrně čerstvě, před dvěma měsíci, prodal stegosaurus za naprosto rekordních 44 milionů, což je ještě za býložravce opravdu nebývalá cena,“ dodává Štěpán Pícha.

Některé paleontology však trend investic do fosilií dinosaurů frustruje. Podle nich patří do muzeí a výzkumu, než aby plnily sbírky milionářů z řad podnikatelů či celebrit. Třeba Russellovi Croweovi prodal lebku takzvaného mosasaura za 30 tisíc dolarů Leonardo DiCaprio.

„Částí důvodu k té koupi bylo to, že když jsem ji v roce 2008 nebo 2009 kupoval, mé děti – hlavně to nejstarší – byly fascinované dinosaury a žraly je. Takže jo, tady máte jednoho do pokojíčku,“ prozradil rozesmátý slavný herec v The Howard Stern Show v červnu 2019. „Popíjeli jste v Leonardově domě. Měli jste zábavnou noc,“ doplňuje moderátor ve videu, které je součástí úvodní videoreportáže.

„Myslím, že on tu konverzaci začal. Říkal něco jako: ‚Mám tohohle, ale na trh se zrovna dostává tenhle, kterého hodně chci, tak se toho svého snažím prodat.‘ A já na to jen řekl: ‚Já ho koupím,‘“ směje se ve videu SZ Byznys Russell Crowe.

Dinosauria Museum Prague, kde je šest opravdových koster dinosaurů, otevřela v roce 2021 investiční skupina Kaprain českého miliardáře Karla Pražáka.

„Máme tady triceratopse, diplodoka, allosaura, edmontosaura a dva mosasaury, což tedy nejsou technicky vzato dinosauři, ale většina lidí je za dinosaury považuje. Získali jsme je nákupem - opravdu jsou koupení, a co se týká hodnoty, stanovuje se to těžko, ale v zásadě jsou to nějaké vyšší jednotky, možná i nižší desítky milionů eur,“ dodává Pícha.

Karel Pražák není přitom jediný na světě, kdo získané fosilie zpřístupňuje veřejnosti, a některé aukce k tomu už nové majitele přímo i zavazují. Právě paleontolog však vysvětluje, proč dražby paleontologům vadí.

„Kontroverzní to do nějaké míry určitě je. Jim nejde ani o to, že by to neviděla veřejnost - o to odborné veřejnosti, troufám si tvrdit, zase tolik nejde. Problém je, že některé ty fosilie opravdu zmizí v soukromých sbírkách a nedá se k nim dostat z vědeckého hlediska. Pro vědu je nutné, aby byly kosti přístupné, aby se daly opakovat výzkumy, což může být v soukromých sbírkách samozřejmě problém, a proto to ti paleontologové neradi vidí. Na druhou stranu je to tabu, které se začíná poslední dobou bortit,“ vysvětluje český paleontolog.

Problém je i v tom, že pokud chtějí paleontologové svá zjištění publikovat v podobě vědecké studie, zkoumat kosti z privátních sbírek ani nemohou. Uznávané časopisy takové výsledky totiž nevydávají.

„Především se to prožívá u obratlovců, tam je to poměrně markantní. Je na to vydané memorandum Asociací vertebrálních neboli obratlovčích paleontologů. Ovšem to se začíná poslední dobou trochu drolit, protože je jasné, že bez soukromých peněz to nepůjde. Navíc moderní zobrazovací metody, 3D tisk a velmi kvalitní odlitky umožňují ty kosti vlastně okopírovat. Podle mě je to jenom otázka času, než toto tabu padne,“ uvádí Štěpán Pícha pro SZ Byznys.

Jeden z důvodů, který vědecké instituce vede k tomu, že studie vzniklé z privátních sbírek nechtějí publikovat, je čistě logický. Nechtějí podporovat růstový cenový trend.

„Těm muzeím se to samozřejmě nelíbí, že ty kosti jsou tak drahé, protože, co si budeme nalhávat, muzea chtějí rozšiřovat svůj sbírkový fond a v okamžiku, kdy ty kosti stojí v řádu milionů dolarů, je to prostě de facto nemožné. Sice by si mohla vést vlastní vykopávky, ale i ty jsou extrémně drahé,“ vysvětluje český paleontolog.

Vykopávky rekordní kostry stegosaura Apexe třeba podle odborníků z aukčního domu Sotheby’s mohly stát v rozmezí 600 až 700 tisíc dolarů, tedy v přepočtu bezmála do 17 milionů korun.

„Nedělejte si iluze, že ti kopáči na dinosaurech nějak extra zbohatnou - většinou je to vlastně na pokrytí nákladů, které jsou enormní. Při vykopávání velkého dinosaura tam necháte tisíce hodin práce, ti lidé musejí dostat zaplaceno, musíte si ten pozemek pronajmout, což také nebývá úplně jednoduché a levné. Povětšinou je to v poměrně opuštěných oblastech, kam si musíte všechno dovézt, musíte ty lidi krmit a tak dále. Asi si dokážete představit, co všechno to dokáže stát,“ popisuje náklady Štěpán Pícha.

Bez podpory investorů by tak značná část vykopávek podle českého paleontologa z Dinosauria Museum Prague ani neproběhla. A většinu potom živí především nadšení opravdových nadšenců.

„Soukromé peníze se v paleontologii točí od samého začátku. Samozřejmě pořádají se oficiální expedice, ale gró těch fosilií najdou amatérští hledači, ať už teda za úplatu, anebo že si sami sbírají. A peníze se v té paleontologii točí vždycky,“ dodává český vědec.

„Už Barrande většinu svých trilobitů kupoval, ne nacházel. Co se týká dinosaurů, jsou zachované telegramy, kde si muzeum v New Yorku dopisuje o cenách s jednotlivými hledači a smlouvají normálně jako na trhu o tom, kolik to bude stát. Samozřejmě, když v posledních letech šly ty ceny rapidně nahoru, tak už pro ty instituce přestává být možné si to dovolit, je to pro ně příliš drahé, a to samozřejmě vytváří to pnutí,“ vysvětluje znovu Pícha.

A co potom hraje do karet aukcí jako poslední argument, proč není prodávání fosilií dinosaurů do soukromých sbírek zase tak špatné, je také elementární zákon nabídky a poptávky - bez té by totiž hodně koster ani nemuselo světlo světa spatřit.

„Pokud poptávka nebude, ti hledači budou hledat něco jiného. Je to úplně jednoduché. Pokud dinosauři klesnou na ceně, tak se přeorientují na něco jiného. Samozřejmě vždycky budou ti pravověrní, který chtějí hledat dinosaury, ale třeba kdybychom si vzali situaci v Maroku - tam pokud budou dražší minerály, oni budou kopat minerály, nebo v případě dražšího zlata budou rýžovat zlato. Jde tam prostě o peníze,“ potvrzuje paleontolog.

„V případě třeba severoamerických lokalit to takhle úplně není. Tam většinou lidé kopou, protože mají prostě dinosaury rádi. Ale ekonomické měřítko to samozřejmě má. Pokud je poptávka, což teď aktuálně podle všeho je, tak o to více se bude kopat,“ uzavírá Pícha.