Konec bloudění po internetu. Vše o fotovoltaice najdete v jednom článku

Elektřina dramaticky zdražuje. Všichni hledají způsob, jak za energie ušetřit, a jednou z možných cest se jeví fotovoltaika. Stále více lidí shání informace, nejlépe od někoho nestranného, kdo už má s výrobou elektřiny ze slunce zkušenosti.

Jan Staněk má na svém domě na jižní Moravě už čtyři roky 32 fotovoltaických panelů o instalovaném výkonu 9,98 kWp. Vyrobenou elektřinu ukládá do baterií o kapacitě 19,2 kWh, dále i do teplé vody, elektřinou topí a v neposlední řadě nabíjí dva elektromobily. Své dosavadní zkušenosti s fungováním domácí fotovoltaické elektrárny shrnul v prvním díle seriálu Domácí fotovoltaika.

Kolik je třeba do fotovoltaiky „vrazit“, aby to ekonomicky dávalo smysl? Tuto otázku si teď jistě klade každý, kdo už představě o fotovoltaických panelech na své střeše propadl. Pavel Hrzina z Fakulty elektrotechnické ČVUT je vedoucím pracovní skupiny v Solární asociaci. O fotovoltaice ví všechno, proto si ho Jan Staněk do svého seriálu přizval.

„Ptejte se sami sebe, co od fotovoltaiky chcete. Ohřívat vodu? Topit? Nabíjet elektromobil? Nebo chcete být dokonce nezávislí na dodávkách elektřiny od distributora?“ navádí Hrzina ke způsobu přemýšlení. To všechno totiž bude výši investice významně ovlivňovat.

Jedno je však jasné, 200 tisíc korun byste měli od státu dostat jako dotaci.

Jak sestavil zadání pro dodavatele a jak dodavatele vybíral. Jak dlouho celý proces trval a kolik vše nakonec stálo. To všechno prozradil Staněk v díle věnovaném sestavení a fungování domácí fotovoltaické elektrárny.

Existuje několik možností, jak na fotovoltaice vydělávat, a přitom do ní neinvestovat statisíce. Například s ní „jen“ ohřívat užitkovou vodu. Teplá voda je drahá, a přitom lze jejímu ohřevu významně pomoci. Na tomto díle se opět podílel Pavel Hrzina.

16 fotovoltaických panelů o celkovém výkonu 7,2 kWp, tři baterie s kapacitou 9,3 KWh, wallbox pro nabíjení elektromobilu a elektrický bojler, který ještě bude z případných přebytků vyrobené elektřiny ohřívat užitkovou vodu. To vše bude řídit 10 kW asymetrický třífázový střídač, srdce fotovoltaického systému.

Tak vypadá fotovoltaická budoucnost Jiřího Jedličky. Přesto se bez dodavatele elektřiny neobejde. Někdy bude muset elektřinu dokupovat, ale jindy ji možná bude prodávat. Na to všechno je dobré myslet, zatímco vám profesionálové na střechu montují fotovoltaické panely. Jejich instalace společně s ostatním zařízením možná nebude trvat déle než dva dny. Komunikace s dodavatelem elektřiny bude určitě delší.

Výkyvy cen elektřiny na burze straší spotřebitele. Člověk nikdy neví, kam až může cena elektřiny vystoupat, nebo klesnout… Ale dá se na tom i vydělat. Jan Staněk vysvětluje, jak využívá spotové ceny.

Dal velmi podrobně nahlédnout do svých domácích účtů za energie. Na grafech s věcným komentářem můžeme vidět, kolik elektřiny jeho rodina každý měsíc spotřebovala, kolik z tohoto množství vyrobily solární panely, kolik museli nakoupit od distributora a kolik to všechno ve výsledku stálo.

Největší spotřebu elektřiny představuje pro řadu domácností topení. Elektrické či plynové topení je pohodlné, ale v dnešní době extrémně drahé.

Fotovoltaikou se topit nedá, protože v létě to není potřeba a v zimě systém nevyrobí tolik elektřiny, kolik elektrokotel potřebuje. Anebo je to jinak? Východiskem z této situace může být tepelné čerpadlo, Jan Staněk jím doma nahradil plynový kondenzační kotel. Náklady na nákup elektřiny pro vytápění tím snížil až o 40 procent, navíc mu tepelné čerpadlo „živené“ fotovoltaikou celý rok vyrábí užitkovou teplou vodu.

Pan Dalibor Veverka je stavař a fotovoltaika patří k jeho velkým koníčkům. S jejím využitím počítal od okamžiku, kdy se do výstavby svého domu pustil, a na výsledku je to vidět.

Sestavu panelů o výkonu 10 kWp, což je v současnosti pro domácnosti povolené maximum, doplnil velkorysým bateriovým úložištěm elektřiny s kapacitou 41 kWh. S fotovoltaikou zde spolupracuje vytápění, ohřev vody, osvětlení, které rozlišuje svícení ve dne, nebo v noci, vytápění bazénu i rekuperace. Vše chytře řídí unikátní software, který s elektřinou – vyrobenou i dokupovanou – dokonce obchoduje.

Ve stavebnictví se prosazují inteligentní technologie i nové materiály, jejichž pomyslným spojovatelem je udržitelnost. Jan Staněk navštívil v doprovodu ředitele Solární asociace Jana Krčmáře největší evropský veletrh fotovoltaických technologií InterSolar.

A z něj je jasné, že černé panely na střeše nejsou zdaleka jedinou možností, jak slunce zapojit do výroby energie.

Fotovoltaikou se dá (při)topit, ale Staněk ji využívá i k nabíjení svých dvou elektromobilů. Není to samozřejmé. Baterie běžného elektromobilu potřebuje ke svému nabití pořádnou dávku elektřiny. Z toho logicky vyplývá, že auto je potřeba nabíjet, když svítí sluníčko a fotovoltaický systém vyrábí naplno. A to vyžaduje poměrně přísnou organizaci spotřeby.

Nabíjet akumulátor elektromobilu domácím solárním systémem je ale rozhodně možné.