Článek
K jeho odkazu se hlásí Centrum restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka, působící na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Důvodem, proč jsme se před pár lety rozhodli k názvu Centra restrukturalizace a insolvence přidat jméno právě Harryho Pollaka, je to, že tento významný český strojní inženýr a ekonom se během své emigrace zasloužil o modernizaci celého odvětví sanačních řešení finančních problémů podniků. Spolupodílel se tak mimo jiné na záchraně ikonické britské automobilové značky Aston Martin.
Rodák ze Semtína u Votic vyrůstal v dobře situované židovské rodině. Jako zázrakem přežil holokaust, když ho rodiče poslali již v roce 1938 studovat na francouzské lyceum. Z koncentračních táborů se bohužel nevrátil nikdo z jeho původní rodiny.
Ve Francii se na počátku války přihlásil do československé armády, ale i z této země musel utéci před postupující německou armádou a zamířil do Británie. Během bojů na kontinentu pak sloužil u českého tankového vojska a účastnil se obléhání Dunkerku.
Po válce a návratu do Čech mu nejprve bylo odepřeno navrácení rodinného majetku z matčiny strany kvůli absurdní nálepce kolaboranta s nacisty, po komunistickém převratu pak i ukončeno studium na Českém vysokém učení technickém v Praze.
Jediným možným řešením v tu dobu pro něj byla emigrace, a tak se společně s manželkou Jarmilou rozhodl absolvovat nebezpečný noční dvacetikilometrový pochod přes hranice ze zasněžené Šumavy nejprve do Německa a později také do Velké Británie, kde byl přijat jako uprchlík bez státní příslušnosti.
Jak vykrást banku
V padesátých letech se Pollak z původní profese inženýra se zaměřením na vzduchotechniku stále více orientoval na prosazování metod vyšší ziskovosti a efektivity podniků. Během následujících desetiletí pracoval pro řadu velkých i malých podniků. Soustavně v nich aplikoval ve Spojených státech vzniklou metodu Value Analysis (hodnotová analýza), kterou koncipoval v roce 1947 Lawrence Delos Miles pro General Electric Company.
„Některé moje práce, založené více na prožité praxi než na teoretických textech, se vymykaly obvyklému standardu. Například můj úkol na téma strategie plánování, kde jsem do podrobností vypracoval celou řadu způsobů, jak vykrást banku,“ řekl Pollak v době, kdy byl v roce 2003 nejstarším doktorandem v dějinách Vysoké školy ekonomické v Praze.
Pollak poté byl krátce v Kanadě a po návratu si musel najít nové zaměstnání a tentokrát přijal místo u firmy Dunlop. V ní se stal vedoucím vnitřního poradenství a mohl dále rozvíjet své zkušenosti s hodnotovou analýzou. Po třech letech přešel na pozici ředitele filiálky londýnské banky, která se zabývá ozdravováním velkých společností.
„Byl to zenit mé kariéry v Anglii. Když jsem tam přišel, tak mě ten ředitel firmy nechtěl vzít a řekl: ‚Takové lidi jako vy nemůžeme zaměstnat.‘ A teď jsem byl na daleko vyšší úrovni než on. Stal jsem se čestným občanem City of London. Můžu volit starostu (Lord Mayor of London) a můžu vést stádo ovcí přes Tower Bridge (londýnský most). To je taky privilegium.“
Podnikový lékař
Rodině se díky JEHO práci Company Doctor, „lékaře“ velkých společností, změnil život. Nyní si mohli užívat společnosti vážených Britů. Harry se stal členem jednoho z nejstarších cechů a Jarmila se naučila hrát golf a jezdit na koni a věnovala se řadě dalších aktivit. Nakonec se musela banka prodat a Harry se osamostatnil.
Díky systematickému využívání hodnotové analýzy a také díky vlastní erudici i talentu nacházet silné a slabé stránky produkce i prodeje působil úspěšně během dalších desetiletí především ve Velké Británii, Německu a ve Švýcarsku. Pomáhal zachránit či připravit k převzetí řadu malých, středních i velmi velkých firem od strojírenství přes automobilový průmysl, zpracování kovů, elektrotechnický průmysl, produkci součástek pro počítače až po papírenství.
Mediálně nejznámější bylo jeho již zmíněné angažmá při záchraně krachující automobilky Aston Martin, pracoval však mimo jiné pro Dunlop, IBM, Auto Union (dnes Audi), Krupp-Ardelt a řadu dalších větších i menších společností.
Na počátku pošmourných sedmdesátých let přišel do svého nejznámějšího působiště – firmy Aston Martin. Byl to nenápadný pán s brýlemi, ale vyslanec financující banky, který hned na úvod prohlásil: „Mám opravdu silný pocit, že jestli takhle hodláte pokračovat, tak za pár měsíců tato továrna zanikne…“
Na sklonku kariéry také „uzdravil“ papírnu ve Švýcarsku, kam se nakonec i natrvalo přestěhoval. Do důchodu odešel v roce 2000.
V důchodu na VŠE
Ke studiu na Vysoké škole ekonomické se Harry Pollak rozhodl poté, co po padesátiletém exilovém působení ve Velké Británii a Švýcarsku zavítal se svou ženou zpět do Čech. Po rozhovoru s profesorem Miloslavem Synkem, tehdejším vedoucím katedry podnikové ekonomiky, započal doktorská studia, v nichž mohl zúročit své celoživotní zkušenosti s řízením podniků v krizi a restrukturalizacemi šesti společností.
Po úspěšném složení státních zkoušek završil studium v únoru roku 2003. Akademický titul Ph.D. tak získal v úctyhodných osmdesáti letech. Jak se Harry Pollak zmínil v rozhovoru pro VŠE:
„Po složení všech povinných zkoušek jsem byl slavnostně promován doktorem Ph.D. My kandidáti jsme v pozadí ohromné auly VŠE trpělivě čekali, až na nás přijde řada z rukou rektora obdržet ten diplom, k jehož dosažení bylo zapotřebí tolik úsilí a intenzivní práce. Příbuzní a přátelé kandidátů zatím seděli v pohodlí na galerii, odkud byl výborný pohled na promoční ceremonii. Tam seděla také moje žena a vedle ní nějaká paní s dospívající dcerou. Když na mě přišla řada a já jsem, jediný šedivý kandidát, nastoupil, zeptala se ta dcera své matky: ‚Jak se ten dědek dostal k doktorátu?‘ ‚Ale, to víš, ten si to musel koupit,‘ vysvětlila jí její matka. K nemalému rozčarování mé ženy.“
Tématem první přednášky čerstvého absolventa na Vysoké škole ekonomické v Praze byl nevyužitý potenciál českých exportních společností v roce 2003, kdy mzdy v těchto podnicích v Praze byly pětinové oproti mzdám jejich konkurentů na evropském trhu.
„Mojí tezí bylo, že když Američané nebo Švýcaři musí se svými vysokými mzdami najít způsob, jak prodávat ty samé stroje za tu samou cenu jako my, tak tady máte ohromný nevyužitý potenciál. A vypočítal jsem, že by mohli svůj zisk sedmkrát zvýšit. Bylo tam pozvaných 150 lidí, ale nikdo se nepřihlásil o slovo a nikdo za mnou nepřišel. Protože byli spokojeni,“ uvedl v této souvislosti Harry Pollak.
Jednou z podmínek pro získání doktorského titulu bylo také uveřejnění vědeckých publikací v češtině. Publikace, které Harry Pollak vydal primárně ve Velké Británii, nebyly pro tento účel použitelné. Vypracoval tedy sérii různých vědeckých pojednání, z nichž byla část vydána a část odmítnuta, jelikož články byly dle vydavatelů příliš dlouhé a zkrácení nepřicházelo dle autora v úvahu, neboť by se tak ztratil smysl a podstata sdělení. Celkem 14 nevydaných textů tak čeká dosud pod titulem „Ekonomické úvahy“ na uveřejnění v knižní formě na vydavatele.
Harry Pollak žil od 70. letech 20. století v Netstalu ve Švýcarsku, kde také v roce 2014 v úctyhodných 91 letech zemřel. Když v závěru života bilancoval nad svou životní cestou, dospěl k následujícímu zjištění:
„Když se vracím v myšlenkách k pronásledování a ponižování v tehdejší ČSSR, musím upřímně poděkovat komunistům, kteří mě ve své zášti donutili odejít do exilu. Kdybych býval mohl nebo musel zůstat, nikdy bych tam nezažil tak zajímavý a úspěšný život, ke kterému mě svými zákroky donutili.“
Autor je vedoucí Centra restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka při VŠE v Praze.
