Černý dým z výfuků, na papíře všechno v pořádku. Měření emisí nikdo nehlídá

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V květnu měřila výfukové emise přímo v provozu policie v Libereckém kraji. Z osmi kontrolovaných aut a dodávek nesplnilo emisní normy šest z nich. O měsíc později v Plzeňském kraji překročilo povolené emisní limity sedm z 18 kontrolovaných vozidel. „U některých se z výfuku doslova valil černý dým,“ uvedl k tomu tamní policejní mluvčí Ondřej Hodan.

Ve stejném měsíci měřila emise i moravskoslezská policie. Z devíti kontrolovaných aut nevyhovělo pět, z toho jedno policisté zastavili bezprostředně po výjezdu z jedné ze stanic technické kontroly (STK) na Karvinsku. Auto s čerstvou technickou prohlídkou mělo navíc prasklé čelní sklo.

Počátkem srpna šli policisté do akce v Přerově, kde zkontrolovali deset aut. Podmínky provozu na silnici nesplnilo ani jedno z nich –⁠⁠⁠ devět kvůli nadměrných emisím, jedno kvůli nevyhovujícímu technickému stavu. Všechna kontrolovaná vozidla ve všech zmíněných případech však měla platnou technickou kontrolu včetně certifikátů o splnění emisních norem.

„Technické kontroly zachytí pouze část aut, kterou by zachytit měly,“ říká Michal Vojtíšek z Centra udržitelné mobility na ČVUT. „Nadměrné emise se podle mého odhadu týkají přibližně jedné desetiny vozidel,“ dodává.

Z policejních statistik by se mohlo zdát, že situace je ještě mnohem horší. Policisté od začátku roku změřili emise celkem 281 vozidlům, z nichž 174, tedy téměř dvě třetiny, nevyhověly normám. Nejhorší skóre zaznamenaly kontroly v Jihočeském kraji, kde ze čtyř kontrolovaných vozů nevyhověl normám ani jeden, a na Vysočině, kde z 15 aut splňovalo podmínky pouze jedno.

Vlastní měření při těchto akcích provádějí technici Centra služeb pro silniční dopravu (SCPSD), které spadá pod Ministerstvo dopravy. Policisté auta zastavují a při výběru vozidel ke kontrole nespoléhají na náhodu.

„Oni mají vytipovaná kontrolní místa, například za nějakým stoupáním nebo někde, kde se vozidlo rozjíždí, aby byly eventuálně vidět oblaky kouře, což by mohlo samozřejmě indikovat závadu,“ popisuje taktiku Tomáš Grof, jeden ze specialistů CSPSD na technický stav vozidel. „Je specifický výběr a určitě to je výběr vozidel vznětových [s naftovým motorem, pozn. red.], protože téměř všechny naše měřicí přístroje jsou určeny právě pro tyto motory,“ říká.

Zatímco data ze stanic technické kontroly, kterých je v Česku v současnosti 393, Ministerstvo dopravy pravidelně zveřejňuje, statistiky z 1101 stanic měření emisí veřejně dostupné nejsou. Ministerský web nicméně část těchto údajů zveřejnil koncem loňského roku v rámci odpovědi na jednu ze žádostí o informace.

Z poskytnutých dat vyplývá, že za loňské první pololetí prošlo měřením emisí ve stanicích přes 1,4 milionu vozidel, z nichž podmínkám nevyhovělo zhruba 34,5 tisíce, tedy 2,4 procenta. Podíl nevyhovujících vozidel, zjištěných při policejních kontrolách, je tak pětadvacetkrát vyšší.

„Podle dálkových měření by to mělo být 10 procent. I když vezmeme do úvahy, že technická kontrola neodhalí všechno, tak by to měly být vyšší jednotky procent. V Německu je to kolem sedmi procent,“ uvádí Vojtíšek. Německý vozový park je navíc výrazně mladší. Osobní vozy v roce 2022 měly průměrný věk 10,5 roku, zatímco v Česku to bylo 15,5 let.

Skutečnost, že se po českých silnicích pohybují vozidla s nadměrnými emisemi, lze podle Grofa částečně vysvětlit závadami, které vznikly v období mezi pravidelnými prohlídkami, i tím, že majitelé někdy své vozy na měření emisí i na STK připravují.

„Legislativa samozřejmě ukládá provozovateli, aby vozidlo provozoval v řádném technickém stavu. Ale je to otázka financí i času a když potřebuje jezdit, tak nemá čas na opravy. Z tohoto důvodu může být procento závadových vozidel vyšší při těch technických silničních kontrolách,“ říká Grof.

Vyskytují se ale i případy, kdy policie s techniky auto zastaví bezprostředně hned po absolvování testu na měřicí stanici emisí a naměří mu nepřípustně vysoké hodnoty. „Já si můžu dovolit říct pouze to, co jsem schopen si obhájit u soudu,“ usmívá se Vojtíšek. „Samozřejmě, že tam mohou být i jiné důvody. Bylo by logické, kdyby tam byly a asi by stálo za to hledat, jestli tam jiné důvody jsou,“ dodává.

Dlouholetý kritik české praxe měření emisí a zakladatel Asociace emisních techniků a opravářů Libor Fleischhans je přímější. „Dělají se cílené podvody, obchází se metodika měření,“ říká. Způsobů, jak některé měřicí stanice emisí obcházejí pravidla a certifikují i auta, která nesplňují podmínky, je podle něj spousta.

„Metodika říká, že má technik sešlápnout akcelerátor za 0,4 až 0,6 sekundy do maxima a tím motor simulovaně zatížit maximálním momentem. Pokud jsou vstřiky v nepořádku, tak motor víc zakouří. Ale tohle oni neudělají, takže k té zkoušce vlastně vůbec nedojde,“ popisuje.

Další triky podle Fleischhanse spočívají v tom, že se měřicí sonda nezasune správně do výfuku, výfuk se přidusí hadrem, přiškrtí se hadice sondy, použijí se simulátory otáček nebo celé řídicí jednotky, nebo se měření provede na zcela jiném vozidle. „Těch podvodů je ještě daleko víc. Je to naprostá mafie, která dělá zločineckou činnost, je to prostě organizovaný zločin,“ tvrdí nesmlouvavě.

Provozovatelé měřicích stanic, s nimiž SB Byznys mluvil, upozorňují, že podvody jsou v podstatě nemožné kvůli informačnímu systému, který sbírá řadu dat o probíhajících měřeních. „Pojďte se podívat, co tam všechno je,“ ukazuje na monitoru počítače sadu dat jeden ze zaměstnanců stanice ve středních Čechách, který se SZ Byznys mluvil pod podmínkou anonymity.

Informační systém technických prohlídek (ISTP) vznikl v roce 2017 v důsledku zapracování evropské směrnice o technických kontrolách vozidel do českého právního řádu. Do systému se vedle údajů o prohlídkách STK ukládají v reálném čase různá data z měření emisí.

Mezi těmito údaji jsou data a časy měření, informace o vozidle včetně jeho fotografií ze začátku a konce měření, průběh měření a naměřené hodnoty, čísla protokolu, měřicí stanice, emisního technika a celkový výsledek kontroly. „Podvádět se nedá. Nikdo si netroufne dát do systému podezřelé údaje,“ říká zmíněný technik.

Sdružení ASEM Libora Fleischhanse si nicméně před několika lety vyžádalo od Ministerstva dopravy data o měření emisí za první čtyři roky fungování systému a došlo k opačnému závěru.

„Našli jsme tam například technika rekordmana, který za pracovní směnu provedl 74 prohlídek,“ upozorňuje Fleischhans. Kromě toho našli v systému tři desítky emisních stanic, které z necelých 30 tisíc emisních měření v letech 2018 až 2021 nevykázaly ani jedno nevyhovující vozidlo.

V ISTP lze podle ASEMU vyčíst také desítky opakujících se časových údajů o sešlápnutí plynového pedálu při měření emisí tak, aby vyhověly požadované metodice. Tyto údaje ukazují na setinu vteřiny identické kombinace časů u všech čtyř požadovaných akcelerací a opakují se u různých vozů. ASEM tvrdí, že takových výsledků lze dosáhnout pouze díky emulátoru, což je zařízení, které pro účely měření simuluje skutečné vozidlo.

Policie, která při silničních kontrolách ve spolupráci s techniky CSPSD naměří vozidlům příliš vysoké emisní hodnoty, některé z těchto vozidel oznámí správním orgánům. „Pokud je vážná nebo nebezpečná závada na vozidle v krátké době po předchozí technické kontrole, kdy není možné, aby taková závada vznikla od provedení technické kontroly, je věc oznámena příslušnému správnímu orgánu,“ uvádí policejní mluvčí Jakub Vinčálek. „Na Ministerstvo dopravy je zaslána informace o provedeném oznámení,“ dodává.

U STK je tímto orgánem příslušný krajský úřad, zatímco stanic měření emisí je to SME místně příslušná obec s rozšířenou působností. Do kompetence krajských úřadů však spadá i řešení pochybení jednotlivých techniků stanic měření emisí. V souvislosti s měřením emisí poslala policie na kraje pouze jeden podnět –⁠⁠⁠ letos v červenci na krajský úřad Jihomoravského kraje.

Ani tento podnět ale zatím nebyl vyřešen. „Vzhledem k tomu, že se jedná o podnět na společnost provádějící měření emisí s provozovnou v jiném kraji než v Jihomoravském, bude podnět postoupen příslušnému krajskému úřadu podle sídla provozovny,“ říká k tomu mluvčí jihomoravského krajského úřadu Petr Holeček.

Podněty na kontrolu SME posílá obcím a krajům také Ministerstvo dopravy. „Když jsme zjistili, že při měření emisí nebyl dodržen postup nebo bylo podezření na nesprávný postup, věc jsme postoupili na odpovídající úřad obce s rozšířenou působnost nebo krajský úřad,“ uvádí mluvčí ministerstva František Jemelka. „Evidenci o počtu oznámených věcí v souvislosti s STK samostatně nevedeme, jedná se řádově o několik desítek oznámení ročně,“ dodává.

Kontroly stanic měření emisí vykonává podle zákona také Státní odborný dozor Ministerstva dopravy. Ten podle informací zveřejněných na ministerském webu provedl v letech 2018 až 2023 celkem 97 kontrol SME, z toho nejvíce –⁠⁠⁠ 71 –⁠⁠⁠ už v roce 2019. V loňském roce už to byly jen čtyři kontroly. Údaje o tom, kolika technikům bylo odebráno příslušné oprávnění, ale ministerstvo neeviduje.

Jedním z mála známých výsledků těchto kontrol je případ zmíněného rekordmana, který za směnu zvládl změřit 74 vozidel. „Tento provozovatel SME, takzvaný rekordman, již od loňského roku neprovozuje SME, neboť mu bylo odebráno oprávnění k provozování stanice SME a rovněž profesní osvědčení kontrolního technika opravňující provádět měření emisí vozidla,“ říká mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman.

Ani v případě, že obec s rozšířenou působností podezřelou stanici měření emisí zkontroluje, ale není snadné dosáhnout nápravy. „Aby bylo možné provozovatele SME nebo kontrolního technika provádějícího měření emisí postihnout za pochybení, musí být postaveno na jistotě, že závada zjištěná při silniční kontrole se na kontrolovaném vozidle prokazatelně vyskytovala i při měření emisí na SME,“ upozorňuje Helena Frintová z krajského úřadu Plzeňského kraje. „To lze jednoznačně zjistit pouze v případě, pokud by byla kontrola provedena bezprostředně poté, co vozidlo absolvovalo měření emisí na SME, tedy ideálně v případě, kdy vozidlo opouští areál SME,“ říká.

Kraje musí ze zákona kontrolovat každou STK na svém území nejméně jednou za tři roky. Všechny krajské úřady (kromě zlínského a severomoravského, které na dotazy SZ Byznys neodpověděly) potvrdily, že při těchto kontrolách využívají dat z informačního systému. „Kontrolní pracovníci pražského magistrátu pravidelně nahlíží do tohoto systému na výsledky provedených kontrol vozidel na stanicích STK a SME. Kontroly v systému se provádí namátkově nebo cíleně na konkrétní stanici STK a SME,“ říká mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman.

Zda podobně s daty pracuje i Ministerstvo dopravy, ale není jasné. Tiskový odbor úřadu nechal tento dotaz bez odpovědi. Z analýzy dat, jak ji provedlo například sdružení ASEM, lze přesně zjistit, které stanice měření emisí i STK provádí podezřelé operace. „Ministerstvo všechna data má, tak proč nejedná?“ ptá se Fleischhans.

Vyhodnocování dat považuje za problematické i poslanec Martin Kolovratník z opozičního hnutí ANO, který se zabývá dopravou. „Ten nástroj je velmi silný, ale ministerstvo nevyužívá jeho možnosti, jak by mohlo,“ říká. Podle Tomáše Grofa z CSPSD pak nedává tak rozsáhlý sběr dat o kontrolách smysl. „Úředníci, pokud mají data, tak s těmi daty by měli pracovat. Proč si nechávat zasílat protokoly, na které už se nikdy nikdo nepodívá?“ říká.