Článek
Téměř 17 let trvající spor mezi Českými drahami, Správou železnic a soukromým dopravcem RegioJet je u konce – zatím nepravomocně.
Soud zamítl požadavek RegioJetu na vrácení sedmi miliard korun, které České dráhy údajně neoprávněně získaly od státu při převodu majetku na tehdejší Správu železniční dopravní cesty (dnes Správa železnic) v roce 2008. RegioJet se proti rozsudku plánuje odvolat k Vrchnímu soudu.
Městský soud žalobu zamítl s vysvětlením, že nedošlo k naplnění znaků státní podpory. Podle soudkyně Jany Přibylové soud nemá pravomoc rozhodovat o státní podpoře. Stát totiž při poskytování státní podpory musí informovat Evropskou komisi, která následně rozhoduje o slučitelnosti státní podpory s trhem. A soud může rozhodovat pouze o potenciálním vrácení peněz státu, dodala podle agentury ČTK.
Soukromý dopravce tvrdil, že ocenění majetku bylo nadhodnoceno o sedm miliard korun na základě nesprávných znaleckých posudků společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC). Proto požadoval, aby České dráhy tyto peníze vrátily.
Právní zástupci Českých drah a Správy železnice však podle soudu prokázali, že transakce nepředstavovala nedovolenou veřejnou podporu. Podle nich RegioJet neprokázal, že ceny neodpovídaly tehdejší tržní hodnotě. Soud navíc označil posudek PwC za spolehlivý.
„Vítáme dnešní rozhodnutí soudu, který dal za pravdu našim argumentům. Nyní vyčkáme doručení písemného vyhotovení rozsudku,“ reagoval na rozsudek mluvčí Českých drah Filip Medelský.
Jak se dělily České dráhy
Počátek kauzy lze datovat do počátku roku 2003, kdy vznikla Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Vyčlenila se ze státní společnosti České dráhy, která měla tehdy na starost jak samotnou dopravu, tak údržbu české železniční sítě. Vznik SŽDC jakožto nezávislého správce infrastruktury byl mimo jiné jeden z požadavků pro vstup Česka do Evropské unie.
Podle zákona z roku 2002, který rozdělil tehdejší ČD na dva subjekty, však došlo k chybnému přerozdělení pozemků a nový dopravce České dráhy tak získal nádražní budovy a pozemky v okolí nádražních budov, které však měly patřit SŽDC.
Skupina senátorů se tehdy chybného převodu obávala, protože mohla v budoucnu diskriminovat nově příchozí dopravce. České dráhy totiž tento majetek mohly kdykoliv prodat a za získané peníze nakoupit nové vlaky nebo další techniku.
V roce 2003 proto senátoři podali žalobu k Ústavnímu soudu, který jim dal za pravdu a některá usnesení zákona z roku 2002 zrušil.
Majetek však nikdy převeden nebyl a v roce 2008 ho začaly České dráhy prodávat. SŽDC tehdy za 12 miliard korun koupila pozemky, které jí však podle zákona už patřily. V dalších letech pak docházelo k podobným převodům, jejichž celková částka se zatím vyšplhala na 15,6 miliardy korun.
Důvodová zpráva, která byla součástí zákona, tehdy počítala s celkovou cenou 400 milionů korun.
Jak probíhaly převody majetku
- červenec 2008: 12 miliard Kč za část podniku „Správa dopravní cesty“ (tzv. mrtvá dopravní cesta)
- srpen 2011: 398 milionů Kč za řízení provozu (tzv. živá dopravní cesta)
- duben 2016: 3,31 miliardy Kč za prodej nádražních budov (s výjimkou Brna hlavního nádraží a Masarykova nádraží v Praze)
- Blízká budoucnost: ČD požadují až 20 miliard Kč za pozemky pod kolejemi v obvodu stanic
Role znaleckého posudku
Klíčovou roli ve sporu sehrál znalecký posudek společnosti PwC, který byl podle RegioJetu nezákonný, protože firma neprovedla takzvaný test soukromého investora. Ten slouží k posouzení, zda veřejná podpora poskytnutá státem nebo jinou veřejnou institucí odpovídá pravidlům hospodářské soutěže.
Současně ověřuje, zda podpora splňuje podmínky, aby nebyla považována za státní podporu zakázanou podle článku 107 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Co je test soukromého investora?
- Test soukromého investora je nástroj, který má zabránit státu posílat prostředky do svých podniků, čímž by znevýhodňoval soukromé podnikatele.
- Klíčová otázka je: Za kolik peněz by tento typ majetku koupil soukromý investor?
- Test oceňuje majetek způsobem, který zohledňuje návratnost investice, která je pro soukromého investora vždy klíčová.
Kromě toho, že byl posudek podle RegioJetu nezákonný, byl údajně také chybný. Odhadovaná část majetku měla mít podle analýzy PwC hodnotu přibližně 12 miliard. Reálná hodnota však podle nezávislé analýzy, kterou si nechal vypracovat RegioJet, dosahovala maximálně sedmi miliard korun.
Co vyplynulo z analýzy RegioJetu?
- Pouze necelých 13 procent pozemků, tedy jeden z osmi milionů m2 jsou pozemky pravděpodobně potřebné pro údržbu dopravní cesty, nebo řízení provozu.
- Zbylých sedm milionů m2 byly prodány SŽDC v rozporu s usnesením vlády, z toho dva miliony m2 byly pozemky, které měla již SŽDC vlastnit, ale nebyly v katastru formálně převedeny.
Znalec společnosti PwC při soudním jednání tvrdil, že ocenění probíhalo položka po položce. Oceňovaných aktiv bylo přitom přibližně 34 tisíc a PwC je dokázala posoudit za 21 dní. To je podle RegioJetu nereálný termín. Auditoři navíc posudek o 34 tisíc položkách shrnuli na 72 stran včetně příloh. Podle RegioJetu tak analýza neobsahovala základní údaje o prodávaném majetku.
Soud však během jednání podotkl, že v době, kdy byl posudek vypracován, nebylo běžnou praxí přikládat všechny přílohy.
Jaké pozemky se podle RegioJetu prodávaly?
RegioJet ve své analýze rozřadil pozemky do pěti kategorií:
- Pozemky pod kolejemi a perony: Tyto pozemky mají pro soukromého investora hodnotu 0 korun, respektive symbolickou hodnotu jedné koruny. Provozování kolejí totiž nikdy nemůže být výnosné, vyplývá to z nařízení EU, které stanovuje, že poplatky za využívání tratě nikdy nemohou přesáhnout hodnotu údržby. Správa železnic proto v nejlepším případě může být na nule.
- Půda okolo trati: Podobně jako u pozemků pod kolejemi mají nulovou hodnotu. Tyto pozemky tvořily 80,9 procenta veškerého prodávaného objemu s maximální hodnotou pro soukromého investora ve výši jedné koruny.
- Lesy, orná půda, potoky: Zde jde o pozemky v ochranném pásmu dráhy, to je 60 metrů od osy dráhy do obou směrů. Hodnota těchto pozemků v ochranném pásmu je nižší než obvykle, protože jsou zde kladeny velké nároky na údržbu z hlediska bezpečnosti trati. Navíc hrozí riziko způsobení škod na majetku nebo životech.
- Komunikace: Pozemky pod komunikacemi mají opět nulovou hodnotu ze stejného důvodu, jako je tomu u pozemků pod kolejemi.
- Zastavěná plocha a manipulační plochy: Tyto pozemky mají svoji hodnotu, byť opět nižší, protože se nacházejí v ochranném pásmu dráhy. Je však možné na nich podnikat.
Soud se protáhl na 17 let
Již v roce 2008 vnímal RegioJet převod jako podezřelý a podal proto podnět k Evropské komisi. Soukromý dopravce však neměl k dispozici žádné důkazy a tak Komise řízení zastavila.
Zmiňovaný posudek od PwC totiž nebyl veřejně dostupný, ačkoliv podle RegioJetu dostupný být měl. Soukromý dopravce se k němu dostal až o pět let později a na jeho základě si nechal vypracovat vlastní analýzy. V roce 2015 pak podal žalobu, jenže první stání se odehrálo až v září roku 2018.
Úterní rozhodnutí Městského soudu je v kauze již druhé, poprvé totiž soud žalobu zamítl s vysvětlením, že i kdyby šlo o nedovolenou veřejnou podporu, nebylo by možné rozhodnout o jejím vrácení. Pominula totiž desetiletá promlčecí lhůta spojená s pravomocemi Evropské komise.
Nejvyšší soud se komplikovanou problematikou s evropským prvkem zabýval několik let, podal kvůli tomu i předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU v Lucemburku, který na podzim roku 2023 uvedl, že vnitrostátní soudy teoreticky mohou nařídit navrácení státní podpory, i když promlčecí lhůta uplynula.
