Článek
Stockholmské souostroví je největší souostroví Švédska. Jeho vody brázdí loď, která si připsala minimálně dvě světová prvenství. Minulý týden ji úspěšně dotestoval švédský výrobce elektrických šípových člunů Candela. Nese označení P-12 a je to jeho zatím největší loď, dlouhá je 12 metrů, váží 9,5 tuny a uveze až 30 pasažérů.
„Tohle je první křídlový elektrický trajekt na světě. A my tak šetříme 80 procent energetické spotřeby pomocí tohoto křídlového designu. To nám umožňuje mít velký dojezd i při vysoké rychlosti, což není u tradičních lodních trupů možné,“ vysvětluje v úvodním videu tohoto článku Erik Eklund, který vede divizi komerčních plavidel ve společnosti Candela.
Prvním světovým prvenstvím je tedy kategorie lodi, která jí také umožnila připsat si druhý rekord.
Čluny jako letadla
Křídlové čluny nejsou úplnou novinkou. Prototypy se začaly objevovat už na začátku 20. století. V klidu tyto „mořské rakety“ vypadají jako běžné lodě, ale pod vodou skrývají nosná křídla podobná těm u letadel. V případě P-12 je tvoří uhlíková vlákna a ovládá je počítač, který mění jejich sklon i 100× za sekundu a zvládne vlny do výšky dvou metrů.
Při vyšší rychlosti křídla tvoří vztlak a zvednou trup nad hladinu, což snižuje jeho odpor, takže loď jezdí při stejném výkonu rychleji. A tento první křídlový trajekt na baterie navíc došel tak daleko, že je ještě rychlejší než jiné elektrické lodě, což je druhý jeho rekord.
Maximální rychlost P-12 je 30 uzlů, tedy asi 55 kilometrů za hodinu. A kromě toho, že je při letu ve výšce zhruba metr nad vodou tichý, nedělá ani takové vlny, což s sebou nese další výhodu.
„Nevytváříme peřeje, díky tomu máme výjimku z rychlostních limitů ve Stockholmu, což nám dává možnost zkrátit dobu plaveb na polovinu,“ dodává Eklund z Candely.
Minimální spotřeba, rychlé dobíjení
Technologie oproti dnešním dieselovým lodím podle Candely také snižuje energetickou spotřebu o 95 procent. Je dokonce efektivnější než hybridní autobusy – na jednoho pasažéra a ujetý kilometr spotřebuje 0,1 kWh elektřiny. A rychlé nabíjení stejnosměrným proudem o výkonu 200 kW umožňuje naplno dobít baterii trajektu za méně než jednu hodinu.
„Jedna důležitá součást elektrifikace je to, jak se lodě budou připojovat v přístavech k rozvodné síti na pevnině. Proto je klíčové, aby byla na místě patřičná infrastruktura, a zde hrají přístavy velice důležitou roli, aby zajistily, že taková připojení budou existovat,“ připomíná Robin Cook ze Švédské dopravní agentury.
Dostačující nabíjecí síť je podle tamních úřadů pro dopravu poslední větší překážkou, která by mohla nové éře vodní MHD bránit. I podle Švédské dopravní agentury však stojí námořní průmysl na prahu významné změny, a to zvlášť v přepravě na kratší vzdálenosti. Před 200 lety podle úřadu lodě využívaly jen plachty, 100 let poté už spalovací motory, a teď, po dalších 100 letech, přišla na řadu elektřina.
„Jedním z problémů dneška je, že jsme ještě nezačali vodní přepravu skutečně elektrifikovat. A to je to, co doufáme, že s P-12 změníme,“ říká v úvodním videu tohoto článku dále i Kristian Sloth Lauszus, vedoucí letových palubních systémů lodi.
Levnější, čistší i atraktivnější
Také podle městské rady Stockholmu byla vodní přeprava jako jeden z nejstarších druhů cestování dlouho zanedbávána. A sama ji chce v celém regionu pomoci rozšířit, přičemž elektrifikaci mimo jiné vnímá i jako možné zatraktivnění cestování loděmi.
„Námořní doprava nedošla tak daleko jako automobily, autobusy, vlaky a další. Takže musíme těmto společnostem a technologickým vývojářům pomoci, aby zkrátili dobu, po kterou budou tuto novou technologii vyvíjet,“ vysvětluje v úvodním videu článku i Gustav Hemming, radní Stockholmu.
Prototyp elektrického trajektu P-12 by už brzy měly následovat další, zamířit mohou i do zahraničí. Po úspěšných testech už Candela plánuje i komerční provoz rekordní lodě. V rámci pilotního projektu začne sloužit od července 2024, kdy má zkrátit trasu ze Stockholmu na ostrov Ekerö ze stávajících 55 na 25 minut.
Firma chce své v porovnání s fosilními palivy levnější a ekologičtější lodě dostat i do takových měst, jako jsou San Francisco, New York či Benátky. Ve světě ovšem není sama, ačkoli je první. Létající trajekt na baterie chce příští rok spustit na vodu i britská firma Artemis Technologies.
Lodní doprava se na emisích skleníkových plynů podle Mezinárodní námořní organizace (IMO) podílí ze dvou procent. Loni vyprodukovala 858 milionů tun CO2, letadla měla za stejný rok na svědomí 759 milionů tun. Statistice v oblasti přepravy kralují automobily, dodávky a nákladní vozy s objemem 3,53 miliardy tun oxidu uhličitého za rok.
Redakce SZ Tech už dříve informovala například o snahách elektrifikovat také kontejnerovou lodní přepravu, o což se pokoušejí Norové.
