Článek
Lodní doprava tvoří necelá čtyři procenta emisí skleníkových plynů v EU, jejichž produkci chce unie zásadně omezit. I proto už před více jak 10 lety začala islandská společnost Carbon Recycling International (CRI) vyrábět ekologickou variantu metanolu, která by měla nahradit klasické palivo hlavně v lodní dopravě, píše agentura Bloomberg.
Nicméně v té době trh se zeleným lodním palivem teprve vznikal a v roce 2019 CRI závod zavřela.
Poslední roky je ale dekarbonizace lodní dopravy pro mnohé skandinávské státy žhavou otázkou. Při výrobě ekologického lodního paliva lze totiž ve velkém využít geotermální energii, kterou mají právě státy na severu Evropy, a poptávka po něm zároveň prudce roste.
Například obří dánská logistická společnost A.P. Møller – Mærsk, která operuje se 700 loděmi a působí ve 130 zemích světa, si už v minulých letech objednala dvanáct zaoceánských lodí, jejichž palivem má být právě zelený metanol. Lodě jsou ovšem zatím ve výrobě a první se má dostat na vodu tento rok.
Další námořní velikán Cosco Shipping Holdings také spoléhá na takzvané palivo budoucnosti. Loni si společnost objednala tucet lodí pohaněných zeleným metanolem za skoro tři miliardy dolarů.
Poptávka tedy roste a průkopník CRI by se tak mohl na Islandu vrátit k výrobě zeleného paliva. CRI podle agentury tvrdí, že již má 180 poptávek od společností a vlád, které mají zájem o výrobu udržitelného metanolu. „Máme technologii, která byla nasazena a je připravena k masovému využití,“ řekla v říjnu loňského roku obchodní ředitelka Kristjana Kristjansdottirová. Energetická společnost Orsted už začala stavět největší evropskou továrnu na výrobu zeleného paliva.
Složitá výroba, nebo jednoduchá cesta k udržitelnosti?
Metanol se dnes vyrábí z velké části z fosilních zdrojů, konkrétně ze zemního plynu nebo v některých případech z uhlí. Vynikajícím palivem pro lodě je zejména proto, že výsledná kapalina se využívá při pokojové teplotě a je rozpustná ve vodě, tím pádem nejsou problémy s případným únikem.
Zelený metanol se pak vyrábí pomocí obnovitelných zdrojů. Základním zdrojem je biomasa, popřípadě se může produkovat prostřednictvím elektrolýzy. Ta štěpí vodu na kyslík a vodík, který se pak slučuje s oxidem uhličitým. Elektřina by měla při tomto postupu pocházet z obnovitelných zdrojů.
A právě zde je velká výhoda severských zemí, které mohou elektřinu pro elektrolýzu vyrábět levně z geotermálních zdrojů.
„Podstata výroby je jednoduchá chemie. Zelený metanol se vyrábí ze zeleného vodíku, který se zase vyrábí pomocí obnovitelné elektřiny z například větrné nebo vodní elektrárny a oxidu uhličitého, který se odchytí z jiných průmyslových procesů,“ říká profesor František Hrdlička z ČVUT. Aby se konečný produkt odlišil od konvenčně vyráběného metanolu, nazývá se e-metanol, kde e- znamená ekologickou elektřinu použitou při výrobě.
Princip výroby je sice jednoduchý, v praxi je to ale náročnější, protože každá složka má určité požadavky, aby se mohl výsledný produkt označit za „zelený“.
„Zajímavé je, že na Islandu mají nyní oxid uhličitý jako odpadní produkt a vypouští ho do ovzduší. Pro výrobu zeleného metanolu ho ale začnou zachytávat a využívat společně s vodíkem, který získají elektrolýzou,“ vysvětluje Hrdlička. Míní, že jde o logický krok severských zemí, ale otázkou zůstává, jak finančně nákladná výroba bude, aby zvládla uspokojit větší poptávku.
Ve snaze snížit emise o 55 % do roku 2030 a dosáhnout nulových emisí do roku 2050 Evropský parlament v současné době pracuje na návrzích, které mají pomoci redukovat emise právě z lodí a letadel.
