„Může sloužit dalších 100 let.“ UNESCO vymlouvá Praze bourání Výtoňského mostu

Železniční most přes Vltavu pod Vyšehradem spojuje Výtoň a Smíchov v dnešní podobě již od roku 1901. Jeho nýtovaná konstrukce je ukázkovým příkladem industriální architektury 19. století a most je součástí širšího pražského centra, které je chráněné pod hlavičkou organizace UNESCO.

V posledních letech se však řešila jeho budoucnost. Správa železnic coby jeho správce s odkazem na budoucnost železniční dopravy v hlavním městě a stav historického mostu preferovala vybudování zcela nového mostu se třemi kolejemi. Aby stávající konstrukce úplně nezmizela, přesunula by se podle této varianty o pár kilometrů na jih proti proudu řeky do Modřan, kde by sloužil jako pěší lávka.

Proti se postavila iniciativa Nebourat, která začala mobilizovat občanskou společnost a pod jejíž petici se k dnešnímu dni podepsalo již více než 25 tisíc lidí, a památkáři.

Jak již bylo zmíněno, most je součástí zóny, kterou památkově chrání UNESCO. Ta posoudila všechny navrhované varianty a v pátek přišla s poměrně zřejmým sdělením - most doporučila nebourat.

„Ocelový Vyšehradský most, postavený v roce 1901 pro překlenutí řeky Vltavy ve třech polích pomocí poloparabolických ocelových příhradových nosníků, významně přispívá k výjimečné světové hodnotě (anglicky Outstanding Universal Value, pozn. red.) památky světového dědictví ‚Historické centrum Prahy‘,“ píše UNESCO ve zprávě, kterou na svých internetových stránkách zveřejnilo i Ministerstvo kultury.

Světový seznam kulturních památek, na němž bychom našli i celkem sedmnáct míst napříč Českou republikou, na Praze vyzdvihuje, že zdejší historické centrum „představuje jedno z nejvýznamnějších světových center tvůrčího života v oblasti urbanismu a architektury napříč generacemi, lidskou mentalitou a přesvědčením.“

Současná a navrhovaná podoba Výtoňského mostu na fotkách a vizualizacích:

Praha tak jinými slovy neznamená jen středověké uličky ve Starém městě nebo manýristické paláce na Malé straně. Respektovaná organizace si váží i pozdější industriální architektury, již reprezentuje právě Výtoňský most, který s druhým břehem spojuje Smíchov, coby ukázku průmyslové čtvrti 19. století.

Zpráva UNESCO vzácnost mostu podtrhuje slovy o „dochovaném velkém a autentickém příkladu kdysi běžného typu, který svou formou a technologií ilustruje významnou a vlivnou fázi v kontinuálním rozvoji města Prahy“ a dodává, že mosty přes Vltavu hrají v obrazu města zásadní roli.

„Říční krajina je jednou z hlavních vizuálních os historického centra a posloupnost mostů přes ni je klíčovým prvkem utvářejícím obraz města a zásadním atributem výjimečné světové hodnoty této památky. Vyšehradský most a jeho přilehlé oblasti jsou viditelné z dálky i zblízka, jak směrem ven z památky, tak dovnitř od Vyšehradu směrem k jeho centru. Je součástí „souboru výjimečné kvality“ města, jak je uvedeno v Prohlášení o výjimečné světové hodnotě,“ uvádí organizace ve zprávě, kde most vyzdvihuje i coby předmět významného veřejného zájmu.

Proč tedy vůbec vznikla debata o možnosti přesunutí takto významné památky mimo centrum? Při jistém zjednodušení vyvstávaly dva hlavní argumenty - únava oceli a potřeba třetí koleje, která se na současnou konstrukci nevejde.

Únavu materiálu konstrukce nicméně zpráva UNESCO vyvrací a věří, že most může být rekonstruován, a to pouze s minimální výměnou oceli. Renovace pak podle zprávy umožní mostu sloužit dalších sto let.

Redakce Seznam Zpráv v této souvislosti hovořila s profesorem technické univerzity v Lausanne Eugenem Brühwilerem, kterého i UNESCO označuje za světově uznávaného odborníka na údržbu inženýrských staveb a specialistu na únavu nýtovaných konstrukcí.

„Sto let, možná i déle,“ potvrdil životnost stávajícího mostu profesor, který jej před několika lety odborně posuzoval. „Před šesti lety, v roce 2019, mi řekli, že situace je kritická, že je už po půlnoci a musí se jednat rychle. A přesto most dnes stále funguje. To implicitně znamená, že je bezpečný. Argument s únavou železa není validní a všude ve světě se podobné mosty normálně opravují a vlaky po nich dál jezdí,“ komentoval.

Na otázku, proč si tedy myslí, že chce Správa železnic most přesunout jinam a místo něj postavit nový, odpověděl: „Je to emocionální. Někdo měl pocit, že most je jako člověk. Že když je starý sto let, je velmi pravděpodobné, že umře. To ale nemá nic společného s technologickými argumenty.“

UNESCO navrhuje most v souladu s principy památkové péče podloženými technickými a vědeckými údaji poskytnutými pro jeho šetření opravit a současně zavést režim pravidelných kontrol a plánované údržby vhodné jak pro funkční technickou stavbu, tak pro kulturní památku.

U druhého argumentu - další koleje, která má podpořit železniční dopravu v Hlavním městě - organizace nerozporuje její potřebu, nicméně nevidí ji jako důvod pro přesouvání mostu jinam. Místo toho ve zprávě navrhuje řešení: „Měla by být vedena po novém mostě s rovnou mostovkou. Tento most by byl umístěn jižně od historického mostu, přičemž jeho horizontální nosníky by neměly přesahovat úroveň zábradlí lávky připojené ke stávajícímu mostu, s konzolou na jižní straně pro zvýšení kapacity pro pěší a cyklistickou dopravu.“

V otázce třetí koleje pak doporučuje další zkoumání v rámci procesu posouzení vlivu na kulturní dědictví (anglicky Heritage Impact Assessment či zkráceně HIA, pozn. red.). K tomu mají být při nejbližší možné příležitosti dodány podrobné informace o projektu, které následně posoudí Centrum světového dědictví ICOMOS.

Zprávy UNESCO nejsou závazné a budoucnost mostu je tak i přes doporučení stále nejistá. Pokud by je však Praha nerespektovala, mohlo by jí v krajním případě hrozit i vyškrtnutí ze seznamu světového dědictví.

Ačkoliv se vyškrtnutí celé památkové oblasti kvůli jednomu jejímu dílku může zdát jako příliš silný krok, v minulosti se to již stalo. A pro příklad nemusíme ani chodit příliš daleko - pouze necelých 120 kilometrů severozápadním směrem do německých Drážďan. Saské hlavní město organizace UNESCO ze svého seznamu vyškrtla v roce 2009, shodou okolností také právě kvůli mostu.

Tamní úřady se po podpoře v referendu rozhodly postavit úplně nový most přes Labe, který však podle UNESCO narušil siluetu města, kterou se podařilo obnovit i díky náročnému znovuvystavění kostela Frauenkirche zničeného při vybombardování města během druhé světové války. Argument pomoci dopravě však tehdy na organizaci nezapůsobil a ta tak rozhodla o vyškrtnutí celé památkové oblasti.

Páteční zpráva se k možnému vyškrtnutí nevyjadřuje, jelikož tato otázka zatím nebyla na pořadu dne a potenciálně může vyvstat až v příštích letech. Nicméně případ Drážďan může naznačovat, co Praze při nerespektování doporučení od UNESCO potenciálně hrozí.

V současné době je stále na stole návrh Nadačního fondu Vyšehradský most, za nímž stojí Tomáš Bistřický, někdejší spoluvlastník nápojářské firmy Toma, vlastník logistické firmy Eurowag a filantrop Martin Vohánka a finančník Jan Barta. Projekt z loňského roku představuje možnost, jakým způsobem může být most rekonstruován.

„Díky tomu, že je náš projekt již připraven, lze celou věc rychle zahájit, aby vlaky mohly zase brzy jezdit ze Smíchova na Výtoň naplno,“ komentoval v pátek nové rozhodnutí UNESCO Jan Havlíček, mluvčí nadačního fondu. „Jsme rádi, že mise UNESCO potvrdila možnost a nezbytnost rekonstrukce mostu.“

„Předpokládáme, že pan ministr (dopravy Martin) Kupka nyní podle svého veřejného příslibu zastaví současný projekt nového mostu. V opačném případě by hrozilo vyřazení celé Prahy ze seznamu světového dědictví UNESCO, včetně sídla českých králů a prezidentů - Pražského hradu,“ doplnil Havlíček pro Seznam Zprávy.

Ministr dopravy Kupka (ODS) loni v listopadu uvedl, že „zadal zpracování studie HIA a podmínil další postup souhlasem výboru UNESCO.“ Ten však nepřišel.

Redakce ministra v reakci na nový vývoj oslovila s otázkou, zda plánuje rozhodnutí o přesunutí mostu do Modřan přehodnotit. „Musím se seznámit s tím stanoviskem. Pokračujeme v přípravě přeložky sítí, které jsou potřebné pro všechny myslitelné varianty. Do poloviny roku bychom měli mít také výsledky HIA. To určí další postup,“ odpověděl Kupka.

Podle Pavla Štorcha, zakladatele iniciativy Nebourat, případné rozhodnutí o zachování mostu potěší i značnou část občanské společnosti. „UNESCO říká: Most přispívá výjimečné světové hodnotě Prahy. Přesně tak to vidí 25 000 signatářů největší petice týkající se památek v Praze. Přesun je nesmysl, most vydrží dalších sto let, soustřeďte se na opravu - to jsou hlavní zprávy. Naše práce práce nebyla marná,“ komentoval Štorch pro Seznam Zprávy.