Luxus pro boháče na lodi The World. Kajuty za miliony a mlčení o aférách

Článek si můžete také přečíst v audioverzi.

The World je exkluzivní soukromá obytná loď, kde se nachází 165 superluxusních apartmánů. Je to plovoucí město obývané multimilionáři a miliardáři. Koupě bytu na jeho palubě je pouze pro zvané - musí vás nominovat jeden z rezidentů a sekundovat mu druhý. Povinné je prý čisté jmění ve výši 10 milionů dolarů, píše zpravodajský server CNN.

Pokud si představujete dekadentní večírky plné intrik a volně tekoucího šampaňského - v podstatě námořní epizodu seriálu HBO „Bílý lotos“ - nejspíš nejste daleko od pravdy, alespoň podle vyprávění jednoho z bývalých cestujících.

„Neříkám, že všechno, co se dělo v ‚Bílém lotosu‘, se dělo i na Světě, ale myslím, že do značné míry to srovnání není nepřesné,“ říká bývalý obyvatel Peter Antonucci v rozhovoru pro CNN Travel, a připomíná tak slavný seriál o hostech a zaměstnancích fiktivního řetězce resortů Bílý lotos.

„Je tam spousta bohatých lidí, kteří dělají hravé věci, někdy nemravné věci, někdy skandální věci.“ doplňuje.

Antonucci je právník v důchodu, který strávil šest let jako rezident The World. V roce 2019 ho prodal. Antonucci a jeho žena se o společnosti The World dozvěděli z článku ve Wall Street Journal někdy v roce 2012. Dvanáctipodlažní loď byla spuštěna na vodu v roce 2002 a měří 644 stop (196 metrů).

Když se Antonucci o tomto plovoucím městě dozvěděl poprvé, bylo mu 52 let a užíval si výhod předčasného důchodu. Zájemci si mohou objednat zkušební cestu na The World jako „budoucí obyvatel“. Netrvalo tedy dlouho a Antonucci s manželkou se nalodili v Belize a proplouvali Panamským průplavem na zkušební plavbě.

„Když jsem nastoupil poprvé, myslel jsem si, že je to směšně drahé. Nemohl jsem uvěřit, že apartmány stojí tolik. Nemohl jsem uvěřit, že náklady na údržbu jsou tak vysoké, a nedokázal jsem si představit, proč by to někdo dělal,“ říká Antonucci. „Ale už druhý den jsem se ptal: ‚Kolik máte volných bytů a kdy se mohu přihlásit?’“

Antonucci v článku CNN říká, že ho na The World zaujal každý aspekt - od posádky, kterou označuje za „největší přednost lodi“ díky její schopnosti předvídat všechny potřeby obyvatel, přes množství exkluzivních zážitků na palubě lodi i na pevnině až po pečlivě naplánovaný itinerář.

„Bylo to jako orchestr se spoustou různých partů. Každá z nich byla skvělá. Ale dohromady to byla symfonie,“ říká Antonucci.

Navíc všichni současní obyvatelé byli velmi vstřícní. Antonucci až později zjistil, že všichni byli předem informováni o tom, kdo je, a říká, že byli povzbuzováni, aby se cítil jako doma.

„Když přivedou budoucí obyvatele, všem obyvatelům přijde e-mail,“ říká Antonucci. „Je tam odstavec nebo dva o minulosti budoucího rezidenta a dotaz, zda s ním máte něco společného. A (jste vyzváni), abyste jim, pokud je uvidíte, nabídli, že je pozvete na drink, nabídnete jim večeři, zahrajete si s nimi tenis, něco podniknete. Samozřejmě jsem nevěděl, že se to děje - jen jsem si myslel, že je to náhoda, že všichni ti lidé za mnou chodí a říkají mi hezké věci. Ale s několika lidmi jsem se seznámil a cítil jsem se dobře.“

Pokud se současným obyvatelům nějaký budoucí soused líbí, říká Antonucci, může se stát jeho navrhovatelem. „Mnoho lidí přichází na palubu už se známými. Ale jiní se vydali na ‚plavbu budoucích rezidentů‘ a seznámili se tam s lidmi, kteří je nakonec sponzorovali,“ vysvětluje. Po úspěšné ochutnávkové plavbě podepsal Antonucci smlouvu o koupi bytu.

Každý byt na Světě je trochu jiný, „některé budou o něco větší než jiné, některé mohou být o něco menší“, říká Antonucci. Antonucci si nepamatuje přesné částky, ale domnívá se, že svůj první apartmán na palubě koupil za přibližně 1,6 milionu dolarů.

Na rozdíl od běžné výletní lodi mohou obyvatelé provádět rekonstrukce a zařizovat si byt podle vlastního vkusu. To znamená, že „některé jsou zařízené moderním nábytkem a opravdu skvělými spotřebiči, na některé se nesáhlo 20 let“, popisuje pro CNN praxi Antonucci.

Ale renovace bytu na palubě lodi není nijak jednoduchá - není to žádné „běhání do Home Depot“. „Všechno se musí inventarizovat a posílat měsíce dopředu v bednách - a vše musí být schváleno,“ říká Antonucci.

Celkem Antonucci během pěti let na palubě The World vlastnil čtyři různé byty. „Ne všechny najednou,“ vysvětluje. „Najednou jsem měl dva. A pak jsem měl další dva zvlášť.“ Bývalý právník si pokaždé pořídil něco honosnějšího - říká, že následné byty, které si koupil, stály kolem čtyř milionů dolarů.

Většina obyvatel na palubě The World využívá svůj apartmán jako svého druhu prázdninový dům - jedná se o lidi, kteří mají pravděpodobně více rezidencí v různých zemích a v danou chvíli je můžete zastihnout na soukromých cestách tryskáčem po celém světě.

Když se loď plavila po Evropě, Antonucci tak pravidelně přijížděl a odjížděl, zhruba každý druhý týden si užíval luxusu na The World a mezitím se vracel domů do New Yorku.

Loď World také časuje svůj příjezd do některých přístavů podle významných událostí - například do Londýna na Wimbledon nebo do Ria de Janeira na karneval. Zábava na palubě je zahrnuta v ročních službách a zahrnuje přednášky odborníků a organizované aktivity, jako je šnorchlování, potápění, turistika.

Hosté samozřejmě nejsou vázáni na předem organizované akce. Antonucci vzpomíná, že jednou, když byla loď „na jih od Panamského průplavu“, on a jeho přátelé „vzali letadlo nebo loď a jeli na Galapágy a několik dní šnorchlovali a potápěli se“. „Můžete si vyrazit na vlastní pěst a dělat to, a pak dohnat loď, ať už je kdekoli,“ vysvětluje.

Trasa lodi se plánuje dva až tři roky dopředu. Toto plánování je podle Antonucciho „velmi složitý“ proces. Existuje tak výbor pro itinerář složený z rezidentů, který vybírá zážitky dostupné v každé destinaci.

Ředitel trasy lodi ale musí sledovat okolnosti, jako jsou ceny paliva, změny posádky, kde je největší letiště, vízové požadavky, poplatky za přistání. Na základě těchto informací jsou obyvatelům navrženy tři možné trasy, o kterých pak hlasují.

„Jak si jistě dokážete představit, je to velmi politické,“ říká Antonucci, který byl několik let členem rady. Říká, že podle jeho zkušeností mají obyvatelé Světa tendenci být „názorově vyhranění“.

„Všichni jsou poměrně bohatí a vydělali peníze - každý si myslí, že má ten nejchytřejší názor a nejlepší způsob, jak věci dělat,“ vysvětluje. „Nejsou zvyklí, aby jim někdo říkal ne. A máte tu spoustu velmi svéhlavých lidí, kteří mají názor na všechno, od toho, kde by měla být na stole umístěna slánka, až po to, jak daleko na jih v ledu v Antarktidě by měla loď plout,“ popisuje pro CNN rozmíšky bývalý obyvatel luxusní lodě.

Nabízí se ale otázka, proč lidé, kteří mají tolik peněz, necestují tam, kam chtějí, na soukromých superjachtách? Proč se rozhodnou pro plavbu na lodi, jejíž trasu odhlasuje komise?

„To je tak snadná otázka,“ říká Antonucci. „Mnoho lidí na palubě lodi mělo jachty. Já jsem celý život jezdil na lodi. Důvodem, proč se vydáte na Svět, je, abyste nemuseli řešit najímání posádky, zjišťovat, kde koupit palivo, vypisovat šeky na každou maličkost. Prostě každý rok vypíšeš jeden velký tučný šek. A o všechno je postaráno.“

Jedním z lákadel lodi je totiž také společenský život. Antonucci proto nazývá loď „velmi, velmi společenskou komunitou“. A i když jsou na palubě The World vítány děti, mnoho nabídek na palubě je určeno dospělým - tenisový kurt v plné velikosti, rozsáhlé lázně a fitness centrum. Na palubě je také rozsáhlá sbírka vín a jídlo a pití hostů je zahrnuto v ročním poplatku za služby. „Hodně se tu pije, hodně se tu paří. A to je na tom to zábavné,“ říká.

Když byl Antonucci ještě obyvatelem lodi, pánové podle něj nosili saka a kravaty. Když byl na palubě naposledy na návštěvě v listopadu 2023, zaznamenal změnu - nyní rezidenty spíše vidíte v šortkách a tílku. „To je trochu nešťastné,“ říká Antonucci zamyšleně.

Vedlejším produktem vzkvétající společenské scény na palubě ale podle něj byla skutečnost, že „všude byly aféry“.

CNN se obrátila na několik dalších obyvatel, aby se vyjádřili k životu na palubě, ale buď neodpověděli, nebo se odmítli vyjádřit. Majitelé lodi World na Antonucciho vyprávění nereagovali, CNN se tak nepodařilo jeho tvrzení potvrdit.

„Hodně se tam pije a flámuje,“ říká Antonucci, což může vést ke „skandálům a tajemstvím“.

„Stávají se různé věci,“ říká. „Některé z nich jsou zábavné. Něco z toho jsou lidé, kteří se prostě jenom opíjejí, zpívají písničky a dobře se baví. A to je relativně neškodné. Některé aféry jsou neškodné - pokud jsou ti lidé svobodní. Ale na lodi jsou i manželé, kteří ne vždy spí se svým partnerem.“ „Měl jsem svou skupinu přátel a nikdo z nich se tímto nezabýval - i když bych lhal, kdybych tvrdil, že jsme se u toho nenapili a nepošklebovali se.“

Antonucci v článku CNN vzpomíná na svůj pobyt na lodi s láskou, ale další byt by si prý už na palubě nekoupil. „Koupil jsem si byt na Floridě a rozhodl jsem se, že se budu věnovat golfu. Máme také koně.“ Navíc dodává, že „politika a drby na lodi už byly trochu zahlcující“.

Po návratu se Antonucci začal probírat deníky, které si během let na palubě vedl, a rozhodl se, že atmosféra „venkovského klubu a domu sesterstva“ je dokonalou inspirací pro beletrii – a napsal několik knih. Když se obyvatelé The World dozvěděli o jeho záměru napsat romány o fiktivní obytné lodi, někteří mu řekli, že se „bojí“, že se chystá vyzradit jejich tajemství. Současní a bývalí obyvatelé o svých zážitcích obvykle nemluví, říká Antonucci.

Antonucci zdůrazňuje, že jeho romány jsou fikcí a nejsou v nich žádní skuteční lidé.

V prohlášení poskytnutém CNN Travel zástupce společnosti The World uvedl, že Antonucci „nás písemně ujistil, že jeho díla nemají žádný vztah ke společnosti The World nebo jejím obyvatelům a že jeho publikace jsou fiktivními uměleckými díly o fiktivní lodi“.

„Když se mě lidé ptají na nejúžasnější věc, kterou jsem viděl, mohl bych mluvit o Šalamounových ostrovech. Mohl bych vyprávět, jak jsme pokaždé, když jsme jeli do Jižní Afriky, jeli na týden na safari. Vytvořili jsme Guinnessův rekord za to, že jsme byli plavidlem, které se dostalo nejdále na jih ze všech plavidel v historii.“

„Jsou to všechno velmi, velmi zvláštní vzpomínky,“ říká. „A jsem rád, že jsem je mohl sdílet s přáteli,“ uzavírá.