Brzký odchod do penze se vzdaluje, vyspělý svět mění pravidla

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vysoká inflace dala penzijním systémům lekci. Státy, které byly zvyklé důchodcům přilepšovat o celou výši inflace – těch je z OECD zhruba polovina – se pořádně prohnuly. I ten český. Mezi lednem 2021 a dubnem 2023 se totiž Česko podobně jako Slovensko, Pobaltí a Maďarsko potýkalo s dvoucifernou inflací.

Pod tlakem pádících cen výdaje na penze rostly. Ve většině vyspělých zemí je totiž zvykem, že nárůst cen se důchodcům kompenzuje a to skrze valorizace. Ty podle nové zprávy OECD důchodce v těžké situaci podržely. 

„V některých zemích valorizace důchodcům vyšší náklady nejen kompenzovala, ale dokonce jim je nadkompenzovala,“ tvrdí materiál nazvaný Pensions at a Glance (Letmý pohled na penze), který organizace vydává co dva roky.

Důchodci dostali přidáno na penzích a navíc jim leckde s vysokými cenami energií pomohly  cenové stropy nebo tzv. energetické šeky. V reálných číslech ale penze mezi lednem 2022 a lednem 2023 v průměru klesly. V Česku, Dánsku, Estonsku a Velké Británii meziročně dokonce o pět procent, uvádí report.

K valorizacím přistupují státy každý po svém. Většina zemí je má navázané na výši inflace. Čím větší inflace, tím větší kompenzace – a tím také větší zásah pro státní kasu. Některé země přihlížejí i k vývoji mezd a třeba Německo penze valorizuje jen podle mezd.

Vše má své výhody i nevýhody. „Každý systém v každé ekonomické situaci funguje jinak.  Pokud reálné mzdy rostou a valorizuje se jen podle inflace, tak důchodcům oproti průměru kupní síla klesá. Naopak, když jako poslední dva roky reálné mzdy klesají, tak jsou  důchodci naopak velmi chránění, vlastně nejvíc ze všech závislých skupin,“ má za to ekonom CERGE-EI Filip Pertold.

Protože se náklady za valorizace nabalují v průběhu let jako sněhová koule, přistoupila loni vláda Petra Fialy ke změně mimořádných valorizací, které se zapínaly vždy v časech s vysokou inflací. Nově důchodci dočasně (a to až do první řádné valorizace) dostanou jakýsi mimořádný příspěvek, který už se ale do výše následných penzí nepropisuje.

Změny čekají i řádné valorizace. Dosud se důchody zvyšovaly o celou inflaci a polovinu růstu reálných mezd, nově porostou pomaleji. Inflace se bude dál započítávat v plné výši, ale už jen podle indexu životních nákladů domácností důchodců (nikoli podle nákladů všech domácností v Česku). A růst reálných mezd se započítá už jen z jedné třetiny.

Před vysokými cenami ale tuzemský systém penzisty i nadále ochrání, říká ekonom Filip Pertold, který ministrovi Marianu Jurečkovi (KDU-ČSL) radí s reformou penzí.  „Valorizace mají ochraňovat důchodcům kupní sílu před inflací za každou cenu. A tento pilíř zůstane zachován.“

Cestou osekání valorizací se vydaly i další státy, což je podle OECD pochopitelné. „Ačkoli příliš časté změny mohou podlomit důvěru lidí v penzijní systémy, je fér, aby ve výjimečných časech ekonomického či fiskálního tlaku penzisté s důchody nad určitou příjmovou hranicí sdíleli část fiskálního úsilí s populací v aktivním pracovním věku,“ konstatuje se v dokumentu Pensions at a Glance.

Náhradový poměr nám ve zkratce říká, jakou část předchozího příjmu nahrazuje vyplácený důchod. Jižní státy jako Itálie, Španělsko či Řecko jsou velmi štědré, nahrazují tři čtvrtiny předchozího příjmu.

Zpravidla ale důchodci ve vyspělých státech pobírají zhruba půlku toho, co předtím měsíčně vydělali. Česko se s náhradovým poměrem před „inflační tsunami“ pohybovalo pod průměrem OECD. V posledních dvou letech ale díky vstřícným valorizacím českým penzistům rostly příjmy rychleji než samotné pracující populaci.

„Díky inflaci a štědrým valorizacím se příjmy důchodců přiblížily příjmům ekonomicky aktivního obyvatelstva. Průměrný důchod narostl až někam k 50 procentům hrubé mzdy,“ konstatuje expert na důchody Filip Pertold.

To se ale s chystanou důchodovou reformou změní. Nově příchozí důchodci budou mít přiznané nižší důchody než ti, kteří do penze nastoupili minulý rok. Cílem Jurečkovy reformy totiž je, aby průměrné nové důchody nerostly rychleji než průměrná mzda.

Růst nových penzí bude zpomalovat postupně, a to zhruba tempem o 180 korun ročně během 10 let. Přesto ale důchody porostou, ujišťoval už dříve Jurečka: „Je očekávaný předpoklad, že by budoucí nové vypočítávané důchody v příštích deseti letech měly růst o něco víc než tisíc korun ročně,“ tvrdil.

„Budoucí generace na tom budou jistým způsobem hůř než současné generace důchodců, protože nezažily vysoké valorizace a zároveň na ně dopadne nějaká úprava nově přiznaných důchodů. Ani novým důchodcům ale náhradový poměr neklesne pod 40 % hrubé mzdy,“ konstatuje Pertold.

Například v Irsku, Estonsku či Litvě pobírají penzisté už nyní méně než třetinu svého někdejšího platu. Není divu, že v Pobaltí padá statisticky každý čtvrtý důchodce do příjmové chudoby (což znamená, že má k dispozici příjem, který nedosahuje ani polovinu mediánové mzdy). Pro srovnání, v Česku se příjmová chudoba týká každého 16. až 17. důchodce.

Věk odchodu do penze se mezi státy velmi liší. Téměř všude se ale vzhledem k tomu, jak populace stárne, bude pro nové penzisty posouvat, typicky o dva roky, konstatuje zpráva. Nejdramatičtěji penzijní věk poskočí v Dánsku z 67 na 74 let. Ve Švédsku z 65 na 70 let.

Česká reforma důchodů, kterou chce ministr Jurečka dotáhnout do konce volebního období Fialovy vlády, také počítá s tím, že se důchodový věk v budoucnu pohne. Hranice ale nebude pevná, bude se řídit dobou dožití. Nezastaví se tak na hranici 65 let, ale poroste dál. Například lidé narození po roce 1981 by mohli odcházet do penze až po 67. roce života, předpokládá reforma.

Země také utahují pravidla pro odchod do předčasného důchodu. I Česká republika si loni schválila zpřísnění předčasných penzí – Češi o ně smí nově požádat už ne pět, ale pouhé tři roky před standardním penzijním věkem.

Lidé mají totiž v řadě států tendenci odcházet do penze dříve, než mají na regulérní důchod nárok. Ať už kvůli zdraví či péči o blízké. Ze statistik OECD, které srovnávají odchodový věk do penze s očekávanou dobou dožití, vyplývá, že lidé v důchodu v průměru stráví 23 let.

Češi si penze užijí ještě o něco kratší dobu, něco málo přes 21 let. Slováci a Maďaři stráví v důchodu ještě méně, nejdéle se z něj těší očekávaně Japonci, Francouzi, Španělé, Švýcaři či Italové. V reálu bude čas strávený v důchodu delší, protože lidé odcházejí na odpočinek dřív, než jim velí zákonné hranice. „Aktuálně se řeší dřívější odchod do penze pro náročné profese, což odchodový věk srazí ještě níž,“ podotýká Pertold.

Hned v několika zemích se diskutuje možnost navázat odchod do penze na dobu dožití ve zdraví. Podle ekonoma Pertolda je to v praxi nerealizovatelné: „Věk dožití ve zdraví není objektivně měřená statistika, vychází z šetření dotazníkového šetření.“

Suma sumárum, Česká republika vystavěla solidní penzijní systém. Je drahý, ale důchodce v časech vysokých cen dobře ochrání. Jen minimum z nich žije v příjmové chudobě. Taky pokles životní úrovně při přechodu „z práce do důchodu“ není nijak drastický, míní Filip Pertold.

„Plní dobře funkci ochrany před pádem do chudoby. Průměrné náhradové poměry u průměrně vydělávajícího jsou na rozumné úrovni, nicméně u vysokopříjmových jsou výrazně nižší než v jiných zemích,“ uvedl ekonom.

Teď by se měl podle Pertolda rozkročit do dalšího pilíře. „Český systém je prakticky zcela postaven na státním, průběžně financovaném, pilíři.  Je vždycky lepší, když mají důchodci příjem z více zdrojů. První pilíř je hodně závislý na politickém rozhodování, různé generace budou mít různé podmínky důchodu.“

Třetí pilíř v Česku existuje ve formě dobrovolného spoření v penzijních fondech. To podle Pertolda nestačí. „Třetí pilíř nefunguje, jak má. Mladí lidé by měli automaticky naskakovat do nějakého spořícího mechanismu. Behaviorální ekonomie nás učí, že když do něj lidé nevstupují automaticky (samozřejmě s tím, že mají právo z něj vystoupit), tak si na spoření vzpomenou až pozdě ve svém životě.“