Brusel chce měnit farmaření. Nereálné cíle zdraží potraviny, varují zemědělci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Evropská unie čím dál více praktikuje takzvanou taxonomii, tedy povinné hodnocení činností podle jejich udržitelnosti a dopadu na životní prostředí, aby se dosáhlo cílů Zelené dohody. Taxonomie by tak měla v budoucnosti prostupovat řadou oblastí, i když pro většinu z nich se jednotlivé podmínky a kritéria teprve tvoří.

Až doposud toto hodnocení znali lidé především z energetiky, kde k povědomí přispěla energetická krize a debata například o tom, zda jaderné elektrárny lze označit za ekologické, a tedy zda budou v taxonomii.

Evropská komise ale aktuálně řeší zelená kritéria i u farmářů, kteří hospodaří na polích nebo chovají zvířata, a firem, které zpracovávají potraviny či hnojiva.

Zjednodušeně je taxonomie nástroj, pomocí kterého se hodnotí ekonomické činnosti podle jejich udržitelnosti. Měl by tak vzniknout jednotný systém, podle kterého lze určit, jaké aktivity jsou udržitelné a jaké ne.

Aby činnosti taxonomii splňovaly, měly by přispívat alespoň k jednomu z taxonomických cílů a zároveň nepoškozovat žádný z těch ostatních. Klasifikace by také měla zajistit, aby investoři měli přehled o udržitelnosti svých potenciálních investic.

V praxi by tento proces mohl vypadat zhruba takto: podnikatel (v tomto případě zemědělec či potravinář) má investiční záměr, který přednese bance. Ta ho vyhodnotí podle kritérií taxonomie a dospěje k závěru, jestli je záměr udržitelný, nebo ne. Na základě toho předloží nabídku, jakým způsobem bude projekt financovat, případně ho zamítne.

Českým zemědělcům se ale některé navrhované podmínky taxonomie nelíbí a své námitky vyjádřily v hromadném dopise Agrární komora, Zemědělský svaz, Průmyslová komora a Svaz chemického průmyslu.

Potravináři tvrdí, že některá z kritérií, která komise navrhuje, nejsou reálná a mohla by zemědělce odstřihnout od dostupných financí a zvýšit jim náklady, což by zase zvedlo ceny produktů pro spotřebitele. Snížit by se podle nich mohla také konkurenceschopnost sektoru i bezpečnost potravin.

Jako jeden z nerealistických příkladů jmenují například požadavek na čištění zvířecích boxů třikrát denně či opětovné používání obalů. Podle zástupkyně Potravinářské komory ČR v Bruselu Adély Paďourkové se obaly považují za opětovně použitelné teprve tehdy, pokud je lze využít desetkrát. „To je reálné pouze pro skleněné obaly, třeba skleněné lahve. Tady však kritéria ignorují ten celkový životní cyklus výrobku. Když převážíte skleněné obaly, tak tím, jak je ten obal těžký, vzrůstá environmentální stopa transportu,“ říká Paďourková.

Některé požadavky si pak podle Paďourkové vyloženě rozporují: „Požadavek na ředění kejdy je v přímém rozporu s dalším požadavkem taxonomie, konkrétně s požadavkem na minimalizaci objemu produkované kejdy.“ Kejda je směs výkalů hospodářských zvířat ředěná vodou.

„Podmínky pro udržitelné financování chemického průmyslu, tak jak jsou uvedeny v doporučeních, nebudou moci splnit výroby, které používají klasifikované chemické látky, a nesplňovala by je proto ani drtivá většina těžké výroby v EU, mimo chemie též hutnictví, těžké strojírenství, automotive či farmacie,“ uvádí v tiskové zprávě Potravinářská komora ČR.

Částečně za pravdu jim dává i Ministerstvo zemědělství, podle kterého jsou současné návrhy „velmi ambiciózní“.

„Požadavek na aktuální plnění by znamenal tak významný zásah do ekonomiky a organizace zemědělského podnikání, že by způsobil omezení, či dokonce ukončení jejich činnosti,“ sdělil redakci Seznam Zpráv tiskový mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý.

„Také by došlo k významnému zvýšení uhlíkové stopy v souvislosti s nezbytnou dopravou zemědělských komodit ze vzdálených zemí, kde ovšem dodatek potravin pro Evropu je nejistý, cenově nevýhodný, a tím z hlediska bezpečnosti Evropu svazující,“ dodává Bílý.

Výhrady už zpracovalo Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo průmyslu a obchodu a následně je odeslalo Ministerstvo financí.

„Ministerstvo financí písemné připomínky od ministerstev zemědělství a průmyslu a obchodu shromáždilo a zaslalo Evropské komisi,“ potvrdil redakci Seznam Zpráv tiskový mluvčí Ministerstva financí Petr Habáň.

Podle potravinářů je hlavním problémem současné podoby taxonomie fakt, že k vytváření stovek kritérií pro zemědělsko-potravinářský sektor a chemický průmysl nebyli přizváni zástupci daných sektorů, ale podíleli se na nich především odborníci z finančního sektoru a environmentální specialisti. A to i přesto, že zemědělci o účast usilovali. Kritéria jsou tak podle nich často nereálná.

Někteří odborníci, ale mají odlišný názor než zemědělci. Podle profesora Libora Laciny z Mendelovy univerzity v Brně totiž námitky vůči kritériím taxonomie zohledňují spíš zájmy podnikatelů než zájmy celé společnosti. Potravin je podle něj nadprodukce a EU je jedním z nejvíce chráněných trhů v oblasti zemědělské výroby.

„Bez navrhovaných opatření dojde k degradaci půdního fondu – půdní erozi, mineralizaci půdy, zhutnění,“ říká Lacina. „Bude stále častěji docházet k podobným situacím, jako je dopad zasažení velkých chovů drůbeže, kde je vysoká koncentrace produkce. To nedává logiku a jak je vidět na současném stavu trhu s vejci, je tato koncentrace brutálně nebezpečná,“ dodává.

„Dochází k úbytku hmyzu, bez hmyzu není opylení, bez opylení není úroda. Naopak, je třeba vést debatu, že zemědělci by taková opatření měli dělat sami, aby si chránili jeden z neobnovitelných zdrojů, a tím je právě půda,“ namítá.

Inspirovat by se prý Česká republika mohla v Německu, kde zemědělci, zpracovatelé, spotřebitelé a vláda vedou debatu o tom, jaké zvýšení cen jsou spotřebitelé ochotni akceptovat výměnou za větší důraz na regionální produkty, enviromentální aspekty a biodiverzitu.

„Podobná debata by se měla vést i v ČR i s ohledem na to, že je zcela zřejmé, že nikdo nemá úplně jasno, jak se tvoří finální cena pro spotřebitele,“ komentuje situaci Lacina.