Boj o cenu elektřiny. Vláda vymýšlí, kde vzít miliardy na solární dotace

Ještě loni byl v cenách za elektřinu schován zelený příplatek 599 korun. Odváděl se za každou megawatthodinu, což v přepočtu na běžnou domácnost a obvyklou spotřebu vycházelo zhruba na dva tisíce korun ročně.

Peníze slouží k podpoře obnovitelných zdrojů – v Česku jde hlavně o velké solární elektrárny vybudované za výhodných podmínek kolem roku 2008. Loni na podzim vzal tyto příspěvky na sebe stát, aby domácnostem v době energetické krize ulevil.

Jenže teď vláda potřebuje ušetřit, navíc s ohledem na příznivý vývoj cen energií doufá, že výpomoc domácnostem už nebude muset být tak velká. Zcela jistě tedy nastane nějaká změna.

Nová pravidla pro zelené platby je však třeba dojednat v řádu dnů, maximálně týdnů. Dohoda totiž musí být hotova spolu s finální verzí rozpočtu. V něm tvoří výpomoc se zelenými příplatky důležitou položku za zhruba 20 miliard korun. Do konce měsíce vláda musí rozpočet doladit, formálně schválit a poslat do Sněmovny.

Od jara je ve hře několik variant.

Ministerstvo financí původně slibovalo vyřešit problém tím, že se dotace solárnímu byznysu jednoduše vezmou, nebo zkrátí, což se ale ukázalo jako neprůchozí cesta. Na podporu je nárok ze zákona, krátit ji by znamenalo riskovat arbitráže a hazardovat s pověstí země vlídné k investorům, navíc v době, kdy bude energetiku potřeba masivně modernizovat.

Základní variantou tedy doposud bylo vrátit se do původního stavu. A to buď se vším všudy tak, aby domácnosti znovu platily 599 korun za každou megawatthodinu, nebo částku snížit a zbytek hradit ze státního rozpočtu. Případně přehrát černého Petra částečně na firmy, které se ale takovému postupu logicky brání s odvoláním na těžké ekonomické časy.

Jinou možností je, že by stát dál bral na sebe zelenou přirážku jen u sociálně slabých domácností, což by ale znamenalo zatáhnout do řešení dávkový systém, a to jde do ledna těžko technicky stihnout.

Nakonec tak může vyhrát úplně jiný postup, který se navíc pro stát i pro domácnosti jeví nadmíru atraktivně. A sice použít na úhradu solárních dotací výnosy z emisních povolenek, které stát vybírá podle unijní regulace od velkých podniků jako pokutu za spotřebu fosilních paliv a vypouštění skleníkových plynů.

„Kdyby bylo na mém subjektivním názoru, tak je to preferovaná varianta,“ prohlásil v neděli v Otázkách Václava Moravce Petr Třešňák, náměstek ministra průmyslu a obchodu za Piráty. Podle něj je variant pět a nasazení povolenek je jednou z nich.

Háček je v tom, že tento postup vyžaduje souhlas Evropské komise.

A že peníze z povolenek budou chybět tam, kam měly původně jít – tedy v nejrůznějších programech na modernizaci energetiky a průmyslu, část těchto zdrojů jde také na dotační akce typu Oprav dům po babičce.

Celkově je ale zdrojů dost. Stát peníze inkasuje jednak přímo od emitentů, jako jsou uhelné elektrárny nebo průmyslové podniky, touto cestou má podle odhadů Ministerstva životního prostředí příští rok dostat přes 30 miliard korun.

Další porci dostává Česko skrze takzvaný Modernizační fond, kde se přerozdělují výnosy z povolenek z celé EU s ohledem na to, že Česko je nadstandardně průmyslová země a klimatické nároky ho zatěžují větší měrou. Skrze fond by se mělo příští rok v Česku utratit přes 40 miliard korun.

Zda vláda použije povolenky i na zelenou přirážku, bude záviset na několika faktorech.

Jednak na tom, jak nadějně se vyvinou jednání s Evropskou komisí, která hlídá, aby výnosy z povolenek sloužily na zelené a klimatické účely – což ale dotace pro solární elektrárny mohou principiálně splňovat.

Záležet také bude na odhadovaném vývoji konečných cen elektřiny a na tom, jak moc velkou potřebu pomáhat budou ministři cítit. A také tom, jak moc budou vládě zdroje z povolenek chybět jinde.