Blíží se doba bezmasá? Místo hovězího mají lidé jíst zeleninu, plánuje EU

„Současné vzorce spotřeby potravin jsou neudržitelné jak z hlediska zdraví, tak z hlediska životního prostředí.“

„Průměrný příjem energie, červeného masa, cukrů, soli a tuků v EU nadále překračuje doporučené hodnoty, zatímco spotřeba celozrnných obilovin, ovoce a zeleniny, luštěnin a ořechů je nedostatečná.“

„Nejdůležitější bude zvrátit do roku 2030 nárůst nadváhy a obezity v celé EU.“

„Díky přechodu ke stravě obsahující více rostlin a méně červeného a zpracovaného masa a více ovoce a zeleniny se sníží nejen rizika život ohrožujících onemocnění, ale také dopad potravinového systému na životní prostředí.“

Podobnými výroky vyvolává evropská Strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ (v originále Farm to Fork) u části lidí husí kůži. Naznačuje, že se změní roky zaběhnuté pořádky v zemědělství, potravinářské výrobě i v tom, co je správné jíst.

Člověk nemusí číst mezi řádky, aby si všiml, že červené maso – zejména vepřové a hovězí – nebude moc oblíbené. Vepřové kvůli zdravotním rizikům (tučnost, obezita, vznik karcinogenních látek při teplotách nad 200 stupňů Celsia podle WHO), hovězí maso především kvůli produkci skleníkového plynu metan.

Evropská komise bude chtít po potravinářských firmách, aby přijaly konkrétní opatření v oblasti zdraví a udržitelnosti například s ohledem na změnu složení potravinářských produktů v souladu se zdravou výživou, snížení environmentální stopy nebo v marketingových aktivitách.

Co všechno to znamená, není zcela jasné. A do značné míry bude záležet na kreativitě národních vlád unijních zemí.

Strategie mluví například o „zajištění toho, aby cenové kampaně u potravin nezkreslovaly vnímání hodnoty potravin ze strany občanů“ a uvádí, že je „nutno vyvarovat se marketingových kampaní, které propagují maso za velmi levné ceny.“

Podle Miroslava Koberny z Potravinářské komory to v dosavadních interpretacích neznamená možný zásah do reklamy, ale spíš úpravy cen tak, aby byly spravedlivé a zahrnovaly ekologické dopady produkce. „Chtějí, aby cena zahrnovala fakt, že krávy vypouštějí metan, zemědělci musí hnojit a likvidace něco stojí. Na všechny uvalíme ekologické daně a trh se s tím nějak popere. Jsou to velice nebezpečné nápady,“ myslí si. Potravinářská komora zastupuje také velké výrobce a zpracovatele včetně největších masokombinátů.

Už při vzniku strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ v roce 2020 se mluvilo o možnosti cílenějšího využívání sazeb daně z přidané hodnoty například „v zájmu podpory ekologicky pěstovaného ovoce a zeleniny“ a o tom, že cena potravin má odrážet skutečné náklady. V roce 2021 Španělsko zvýšilo DPH na maso na 10 procent a snížilo sazbu daně na zeleninu a ovoce na 4 procenta.

Podle studie neziskové organizace TAPP Coalition z téhož roku, která se zaměřuje na spravedlivé ceny a daně, a nizozemské výzkumné organizace DVJ Insight, by 70 procent německých, francouzských a nizozemských spotřebitelů sneslo vyšší sazbu DPH na maso a zároveň zvýhodněnou nulovou daň na zeleninu a ovoce. Daň z masa připravovalo Nizozemsko a Německo.

Nizozemské město Haarlem na podzim roku 2022 rozhodlo, že jako první na světě na veřejných místech zakáže reklamu na maso. Cílem je snížit jeho spotřebu a tím omezit emise skleníkových plynů.

A když půjdeme dál, vláda na Novém Zélandu průmyslovou výrobu masa a mléčných výrobků zařadila do systému obchodování s emisními povolenkami. Zkrátka, maso to nebude mít jednoduché a podobných legislativních počinů bude přibývat.

Proč? Odpovědí jsou emise. Mezivládní panel OSN pro obnovu klimatu (IPCC) uvedl, že roce 2019 pocházelo 22 procent emisí skleníkových plynů ze zemědělství a sektor je tak třetím největším znečišťovatelem po dodávkách energií (34 %) a průmyslu (24 %). Globální emise skleníkových plynů z hospodářských zvířat se od roku 1961 do roku 2021 zvýšily o 51 procent v důsledku zvýšené poptávky po živočišných produktech. Polovinu emisí představoval metan.

Na druhou stranu emise skleníkových plynů až o 16 procent snižuje intenzivní pastva, která zároveň zvyšuje ziskovost. A zemědělství v Evropské unii není jediným a také není největším znečišťovatelem.

Podle některých názorů je nejefektivnější cestou, jak znečištění řešit, úprava jídelníčku a snížení spotřeby masa na 100 gramů denně, které sníží emise skleníkových plynů o 25 procent.

Část vědců se také zaměřuje na úpravu složek krmiva, aby se zlepšil přírůstek hmotnosti přežvýkavců a tím došlo ke snížení emisí. Zlepšení je ale jen v řádu několika málo procent.

Cíle EU se teoreticky mohou v budoucnu začít naplňovat nejen zaváděním poplatků a daní, ale i regulací chovů. Toho se Česká republika snad bát nemusí, protože má ve srovnání s jinými státy velmi málo zvířat a stavy především v prasatech velmi rychle klesají i navzdory neustálému dotování z národních rozpočtových zdrojů.

K administrativnímu zásahu do chovů už došlo v Nizozemsku, které si jako velký exportér masa, mléka a mléčných výrobků do Evropské unie včetně Česka uvědomilo, že koncentrace intenzivních chovů na jednom místě je obrovský ekologický problém. „Všude, kam se podíváte, je problém se zemědělstvím. Ano, byli jsme velkým vývozcem, ale nyní platíme velkou cenu za životní prostředí,“ zdůvodnil loni Tjeerd de Groot, člen Sněmovny reprezentantů deníku The Guardian, proč nuceně skončí 600 zvířecích farem. Na jejich kompenzaci si vláda vyčlenila 25 miliard eur.

Nizozemci si dali za cíl snížit znečištění dusíkem o 50 procent a v důsledku toho v příštích letech klesnou stavy dojnic o pětinu až 30 procent.

Země tulipánů má však nesrovnatelně silnější zemědělství. Chová 118 milionů zvířat, dvanáctkrát více na hektar než Česká republika, která například více než polovinu vepřového masa dováží. Pro srovnání: Česko mělo k listopadu roku 2022 celkem méně než 1,5 milionu kusů prasat, Nizozemsko jich má 11,5 milionu, přičemž má „jen“ 1,7× více obyvatel – 17,5 milionu.

Nizozemský scénář úředních škrtů v chovech podle odborníků v České republice nehrozí. „Není tady žádný regulatorní tlak něco zavírat. Ale delší dobu cítíme tlak a zvyšování standardů, jak se chovat, aby se naplnila opatření ke snižování emisí,“ říká ředitel Českého svazu chovatelů prasat Jan Stibal.

Chovy v Česku padají i bez zásahů úřední moci. Loni v listopadu se množství prasnic meziročně propadlo z 87 000 kusů na 76 500 kusů, tedy o 12 procent.

Dlouhodobé problémy v sektoru, který hůř konkuruje levným zahraničním dovozům, se vyostřily především kvůli vysokým nákladům na energie a krmiva. „Důvod, proč se chovatelům nedaří, je prostý. Náklady na energie a krmiva stouply natolik, že i opticky úžasné navýšení ceny je oproti minulému roku pořád nedostačující. Pokud někdo nemá bioplynovou stanici jako já, je v hrubém minusu a nemůže to utáhnout,“ říká soukromý zemědělec Karel Kuthan, který má na statku v Suchohrdlech u Miroslavi 220 prasnic a ročně vyprodukuje asi 800 tun vepřového masa.

Podle něj není pravda, že dotace dělají z tohoto byznysu zlatý důl. „Za loňský rok jsem byl i s veškerými dotacemi kolem černé nuly,“ dodal.

Zemědělci končí s chovy prasat také kvůli chystaným pravidlům welfare (pohody zvířat), která začnou platit v chovech prasat a dobytka. Podobně jako slepice, budou mít i ostatní hospodářská zvířata větší komfort.

Skončí například takzvané fixace prasnic, která porodila selata. V kotci, který je zhruba 2×2 metry, už nebude moci být prasnice držena v zábraně, ale bude se pohybovat volně. Aby prasnice svá mláďata nezalehla, budou se muset zvětšovat chovy.

Německo si pravidla schválilo s předstihem a podle Jana Stibala kvůli tomu v posledním roce a půl tamní chovatelé uzavřeli 10 až 15 procent chovů prasat. To se bezprostředně týká i České republiky, protože nejvíce prasat či vepřového se importuje právě z Německa.

„Také v České republice už se kvůli pravidlům welfare zavírají chovy. Když se chovatelé podívají dopředu a řeknou si, že cena nestojí za nic a ještě k tomu mě budou nutit do této akce, raději se na to vykašlu,“ popsal Stibal.

Podle něj pravidla welfare budou znamenat zásadní přestavby chovů, kdy se prostor pro prasnice zvětší možná až na dvojnásobek. To může být problém kvůli ceně za investice i komplikovaným stavebním povolením. Stibal se obává, že získání úředního razítka je otázkou i pěti až sedmi let.

Je ovšem otázka, zda Česku naopak do budoucna nepomůže zmenšování obřích zahraničních chovů. České chovy by se pak mohly lépe udržet. Karel Pilčík, majitel masokombinátu MP Krásno o tom ale pochybuje. „Ten, kdo to položí, už to podle mě neobnoví. Není jednoduché výrobu rozjet, když už ji zastavíte. Lidé se vám rozutečou a už je neseženete,“ myslí si.

Stavy skotu naopak v Česku velmi mírně rostou. K loňskému dubnu podle Českého statistického úřadu přibylo 1,1 procenta skotu na více než 1,4 milionu kusů. To může sice někoho znepokojovat, leč k Holandsku má situace daleko. Zatímco například dojnic má Česko asi 360 tisíc, v Nizozemsku jich je 1,6 milionu.

„Žádná administrativní opatření ke snižování počtů hospodářských zvířat v České republice nechystáme ani nepředpokládáme,“ uklidňuje ministerstvo zemědělství. Resort vysvětluje, že Nizozemsko radikálně řeší situaci, do níž se dostalo neplněním národního stropu na emise amoniaku a dalších látek znečišťujících okolí, stanoveného směrnicí z roku 2016.

„Hlavní rozdíl emisí amoniaku a skleníkových plynů ze zemědělství v České republice oproti Nizozemí, Irsku, Dánsku a dalším zemím je ten, že oproti roku 1990, který je pro většinu emisních výkazů brán jako základní rok – 100 % –, došlo v Česku k poklesu emisí skleníkových plynů ze zemědělství téměř o polovinu a souběžně s tím poklesly i emise amoniaku,“ uvedl mluvčí Vojtěch Bílý.

K poklesu došlo zejména z důvodu ekonomické transformace zemědělství, zvýšení užitkovosti a díky snížení počtu chovaných zvířat.

Zemědělské emise metanu mají v budoucnu klesnout i díky využití kejdy v bioplynových stanicích, skladování kejdy a digestátu v uzavřených jímkách a díky správné aplikaci organických hnojiv – zbytků z bioplynek – na orné půdě.

Právě statková hnojiva – kejda a hnůj –, která se zapravují do zemědělské půdy, zemědělci často zmiňují jako jeden z největších přínosů živočišné výroby. Půda díky nim drží více vody, snižují riziko vodní eroze a šetří méně ekologická minerální hnojiva, která se donedávna vyráběla z ruského plynu.

„Hnojiva jsou však v dnešní době používána nadbytečně a paradoxně s sebou nesou další problémy, jako je takzvaná eutrofizace a acidifikace prostředí –znečištění půdy a vody oxidy síry a dusíku, které z velké části pochází z hnoje,“ namítá Eva Hemmerová, komunikační manažerka sdružení ProVeg Česko, které propaguje rostlinnou stravu.

Globální přechod na rostlinnou stravu by podle ní snížil emise v zemědělství o 49 procent. „Navíc by díky snížení eutrofizace a acidifikace prostředí vedl k lepšímu stavu světových vod a předcházel tak tvorbě mrtvých zón v oceánech,“ dodala.

Jan Štefl, místopředseda Asociace soukromého zemědělství, s tím nesouhlasí. „Nejdůležitější statková hnojiva, kterými jsou hnůj a kompost v žádném případě acidifikaci – okyselení – a eutrofizaci – znečištění rybníků a vodních toků – nezpůsobují, dokonce fungují v krajině právě naopak,“ uvedl. „Kejda prasat pak pouze ale při nesprávné aplikaci, za nepříznivých podmínek a velmi vysokých dávkách může lokálně působit i nepříznivě.“

Faktem je, že i Evropská komise částečně od prvotně nastřelených tezí ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ dává ruce pryč. Vydala také několik studií, kde hovoří o významné roli živočišné výroby a její nezastupitelné roli v oběhové ekonomice. Ve studiiu JRC (Společné výzkumné středisko Evropské komise) například uvádí: „Hospodářská zvířata jsou nutná, protože od přírody recyklují. Mohou přispívat k efektivnějšímu zemědělství využíváním nepoživatelné biomasy a poskytováním organických hnojiv.“

Poměrně nová je potom takzvaná Dublinská deklarace, kterou od vzniku v říjnu 2022 podepsalo 900 vědců z celého světa. Prohlášení vzniklo na základě tlaku Evropské komise proti živočišné výrobě a spotřebě masa, a zdůrazňuje, že chov hospodářských zvířat má nejen environmentální benefity, ale rovněž přínosy sociální a ekonomické.

Každopádně: zatímco akcie na maso padají, na síle nabývá rostlinná produkce. Ta v budoucnu částečně musí nahradit živočišnou stravu už jen kvůli demografickému vývoji. Velké nadnárodní koncerny jako Nestlé zařadily rostlinné alternativy do své nabídky.

Odráží se to i ve zmíněné strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“. Komise posílá desítky miliard eur na dotační projekty v rámci programu Horizont Evropa na výzkum a inovace v oblasti potravin, bioekonomiky, zemědělství, rybolovu nebo akvakultury.

Mluví o podpoře „městských systémů zajišťování potravin a také zvýšení dostupnosti a množství zdrojů alternativních bílkovin, mimo jiné rostlinných, mořských a hmyzích. Momentálně jsou podporovány i projekty akvaponie (přírodní princip využívaný v systémech kombinující chov ryb a pěstování rostlin) nebo vývoje umělého masa.