Pivovarník Bernard předpověděl, jak budou lidé v hospodě šetřit

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Cena piva roste, vyrobit litr jedenáctistupňového piva je dnes kvůli vysokým nákladům o 48 haléřů dražší než před pár měsíci. Kde je magická hranice, za kterou by se pivo nemělo dostat?

„Já ji neznám. Navíc jsem přesvědčen, že se mění. To souvisí s tím, jak se všechno zvyšuje. Tím, jak vše roste, posouvá se i ta psychologická hranice,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Stanislav Bernard z Rodinného pivovaru Bernard.

Zároveň s cenou piva zdražuje téměř vše včetně životních nákladů, a to už začíná mít své dopady.

„Je tu hmatatelný pokles celkového prodeje v restauracích. Do pandemie se v sudech prodávalo zhruba 34 procent piva. Teď to pokleslo na 25 procent, možná ještě méně. Hovořím o trhu jako takovém. To cítím jako velký problém. Je to problém proto, že se lidé přestávají potkávat. Česká pivní kultura spočívala v tom, že se lidé potkali v hospodě a tam se vyřešil celý svět,“ říká Bernard, podle kterého je česká pivní kultura v ohrožení.

Jak se vlastně teď máte? Mnoho podnikatelů říká, že se nikdy neměli hůř a že je to nejtěžší období…

Ta otázky má mnoho rovin. Jak se mám osobně, jak se má firma… Řekl bych ale, že se nemám špatně.

A pivovar se má jak?

Jsme po dvouletém období covidu a zrovna pivovarnictví na tom bylo docela špatně. To období nebylo jednoduché. Část investic jsme museli pozdržet a přerušit, prodeje piva byly v lockdownech velmi nízké. Obzvlášť v našem případě, protože prodáváme víc piva v restauracích než v supermarketech.

Na druhé straně ale naši obchodníci makali i v této době a část piva se přesunula do domácích výčepů a do té doby ne až tak tradičních forem prodeje. Během pandemie tam byl znatelný nárůst. Party kamarádů si pořídily výčep a scházely se někde v garážích.

A přetrvává to? Nebo se lidé vrátili zpět do restaurací?

Když teď nejsou lockdowny a pandemie jakoby neexistuje, lidé se do restaurací rádi vrací.

Na druhé straně je tu ale hmatatelný pokles celkového prodeje v restauracích. Do pandemie se v sudech prodávalo zhruba 34 procent piva. Teď to pokleslo na 25 procent, možná ještě méně. To cítím jako velký problém. Ne jako pivovarník, protože nám se daří a v restauracích prodáváme 60 procent.

Hovořím o trhu jako takovém. Je to problém proto, že se lidé přestávají potkávat. Česká pivní kultura spočívala v tom, že se lidé potkali v hospodě a tam se vyřešil celý svět. Svým způsobem to vnímám jako český fenomén a duševní hygienu. Jakmile se lidé přestanou potkávat, je to špatně.

Není to ale i tom, že mladá generace už tolik na pivo do hospod nechodí a volí spíš kavárny?

Určitý odklon od klasického pivařství tady je. Znám ale spoustu mladých lidí, kteří pivo milují. Nedá se generalizovat. Je tu i další obrovský problém v celé branži, tedy nedostatek lidí, kteří v gastronomii chtějí pracovat. A v pandemii se to zhoršilo.

Když se bavíme o tom, že mizí ta česká hospodská kultura, nemá na to vliv i cena?

Stoprocentně ano. Cena má na to určitě vliv a nejenom cena piva. Míra inflace, která stále roste, se promítá do všech nákladů. Pro mnoho lidí je to už vážný problém. A ano, pivo z toho kontextu není vytrženo.

O kolik vám vzrostly náklady na výrobu piva?

Ke konci dubna to na litru jedenáctky dělalo ve výrobních nákladech 48 haléřů. To nevypadá tak dramaticky, ale to jsou jen letošní vlivy. Na příští rok nemáme zatím ani nasmlouvané energie. U elektřiny to vzrostlo o 150 procent, ale nevíme, co bude příští rok.

Promítli jste vyšší náklady do cen piva?

Nám se to daří promítnout. Když začala pandemie, byli jsme jako firma ve skvělé kondici a o naše pivo byl zájem. I proto jsme pandemii přežili, a i proto dnes můžeme náklady do ceny piva promítat. Má to ale své hranice.

Kde jsou?

Já to nevím a neví to nikdo. To je ta alchymie. Nikdo neví, kde přesně ta hranice je a nejde jen o ceny piva. To je celý nákladový mix, který rodiny musí vydávat. Pivo je součást tohoto balíku a nikdo neví, kde přesně ta hranice je…

Není ani u maximální ceny točeného piva? Psychologická hranice přece existuje…

Já ji neznám. Navíc jsem přesvědčen, že se mění. To souvisí s tím, jak se všechno zvyšuje.

Za 80 korun by ho lidé kupovali?

To by byl určitě velký problém, protože spousta lidí by si pivo za 80 korun nedala. Protože by na něj neměli.

A padesát korun takový problém není?

Takto neumím odpovědět. Je to určitě problém, je to víc, než na co jsou lidé zvyklí. Ale tím, jak vše roste, se posouvá i ta psychologická hranice. Já o té hranici takto neuvažuju. Když se vám mění úplně všechno, reagujete na to, co je potřeba udělat, aby ekonomika nezačala jít kde dnu. Teď například sedíme v našem novém návštěvnickém centru – když jsme s šéfkuchařem diskutovali o jídelníčku, dělal u toho zároveň kalkulace jídel. Říkal, že je problém, že by ty kalkulace mohl měnit každý týden.

Rozumím, že byste chtěla slyšet nějakou psychologickou hranici, ale ona se neustále posouvá.

Takže je možné, že si ji lidé nastaví na 70 korunách?

Nevím, kde si ji nastaví, ale rozhodně je to pohyblivá záležitost. Ale když se vrátím na začátek, jednoznačně je pravda, že ta cena omezuje prodej i spotřebu. Lidé si dají pivo, na které budou mít. Tam bude ta hranice.

A už skutečně tu spotřebu omezují? Že si místo dvou dají jedno?

Neustále to slyším. Bude to hodně individuální. Lidé, co mají peníze, takto neuvažují. Spousta lidí si ale dá o pár piv méně, nebo si dají lehčí pivo než dvanáctku. Dají si desítku, která je levnější.

Může se stát, to, že do hospod se bude chodit výjimečně? Že tom bude zážitek, jako to je v některých zemích? V Česku to dosud nic výjimečného nebylo.

Nebylo. Když se ptáte, jestli se to může stát? Může. Osobně bych byl velmi nerad. Ne proto, že spoluvlastním pivovar, ale proto, že by to byla škoda. Lidé by se měli potkávat a ne jenom raritně jít do restaurace jednou za rok, nebo jednou za nějakou dlouhou dobu.

Když se bavíme o tom, že lidé začínají šetřit, s jakým objemem výroby tedy letos počítáte?

Vzhledem k těm lockdownům loni máme zatím letos nárůst kolem 33 procent oproti loňskému roku. Teď to bude postupně klesat, protože loni bylo léto silné, takže se ten nárůst bude snižovat. Ale věřím tomu, že bychom mohli prodat více piva než loni.

Říkal jste, že před pandemií byla firma zdravá a silná a do pandemie vstupovala ve výborné kondici. V jaké kondici jste teď?

Jsem přesvědčen, že to platí i teď. Řešíme ale tisíc a jeden problém.

Energie jsou největší?

Je to jeden z těch největších problémů, ale promítá se to do všeho. To se týká obalů, reklamního materiálu, mezd. Inflace se promítá do všeho.

A umíte si představit fungování bez ruského plynu?

Ne. Upřímně, neumím. Jsem naprosto přesvědčen, že my jako země, která je na ruském plynu dnes závislá ze sta procent, tak pokud někdo tvrdí, že by se to zvládlo – no, zvládlo… Ale ekonomika by se podle mého nepropadla, ale rozpadla. Je spousta a spousta firem, které by musely zavřít výrobu. To by byl nekonečný problém.

Vy byste také museli zavřít výrobu?

My se teď snažíme zabezpečit nějaký alternativní zdroj energie, ale není to vůbec jednoduché. Všichni teď najednou hledají alternativy. U nás je to ještě o to komplikovanější, že máme minimum prostoru.

Kolik času tedy potřebujete, abyste tu alternativu našli?

My se snažíme, abychom tu alternativu měli v reálném čase. V řádu měsíců. Pro nás může být alternativa lehký topný olej. Jenže kde je napsáno, že když nebude ruský plyn, že bude lehký topný olej. Ten energetický mix se může totálně rozpadnout. Bohužel na rozdíl od zemí, které mají moře a terminály, teď pominu to, že tekutý plyn bývá třikrát dražší, tak tyto země jsou na tom lépe. Západní Evropa je na tom lépe.

Takže si to neumíte představit?

Upřímně si to představit neumím, a pokud někdo tvrdí, že ano, tak podle mého přesvědčení o tom neví dostatek.