Článek
Tuzemská diskuse o komunitní energetice se zatím omezila na „vyrobíme na chatě, prosvítíme na sídlišti“. „Tohle někdy v budoucnu možná teoreticky půjde, ale podstatou komunitní energetiky to opravdu není,“ vysvětluje Martin Ander, koordinátor komunitní energetiky ve Svazu moderní energetiky.
České sdílení elektřiny totiž stejně jako ve většině ostatních evropských zemí naráží na zásadní problémy kvůli veřejné distribuční síti. Proto jsou v modelech praktikovaných napříč Evropou běžná místní omezení jako třeba sdílení pouze v rámci bytového domu, v rámci obce či jinak popsaného území, anebo jinak definované části distribuční soustavy. Například je sdílení umožněno pouze spotřebitelům připojeným ke stejné větvi sítě nízkého napětí. Takže s modelem „chata–byt“ bude nejspíš potíž.
Kromě stále neexistující legislativy chybí k fungování trhu, na němž budou vedle stávajících dodavatelů elektřiny fungovat i mikrozdroje a energetické komunity, také potřebné technologie. Ukazuje to i studie Energeticky aktivní spotřebitelé - Komplexní analýza vhodných nástrojů pro vyšší zapojení různých typů spotřebitelů energie v rámci trhu, na které se právě Martin Adler podílel.
Česko se tak může posunout například v oblasti digitalizace energetiky. V první řadě je třeba urychlit instalaci zařízení umožňujících evidenci toků elektřiny a komunikaci nasbíraných dat s energetickým datovým centrem - subjektem, který bude tato data spravovat.
Jenomže nové elektroměry se mají v terénu začít objevovat až od poloviny příštího roku.
„Provozovatelé distribučních soustav mají instalovat chytré elektroměry v odběrných místech s roční spotřebou elektřiny větší než šest MWh na hladině nízkého napětí v období od 1. července 2024 v průběhu následujících tří let,“ uvádí s odkazem na vyhlášku účinnou od ledna 2021 vedoucí tiskového oddělení Ministerstva průmyslu a obchodu Marek Vošahlík. Teprve pak si úřad nechá vyhodnotit přínos chytrého měření a rozhodne, co dál.
Co nám chybí k fungování energetických komunit
- Legislativa
- Energetické datové centrum
- Technologie pro odpovídající způsob měření
Přínos nových elektroměrů pro SZ Byznys popsal tiskový mluvčí Pražské energetiky Karel Hanzelka: „Jde především o obousměrnou komunikaci mezi elektroměrem a odečtovou centrálou. To mimo jiné umožní měsíční dálkový odečet a měsíční fakturaci dle požadavků legislativy, nikoli pouze roční vyúčtování jako dosud, kdy stavy elektroměrů odečítají naši technici v terénu.“
Vošahlík také zdůraznil, že zavedení chytrých elektroměrů u zákazníků připojených k síti nízkého napětí bude důležité i kvůli tomu, aby se mohli prostřednictvím agregátoru zapojit do poskytování podpůrných služeb výkonové rovnováhy – jinými slovy třeba bojlery, případně jiná energeticky náročná zařízení se jim budou zapínat podle potřeby sítě, což se nazývá „flexibilita spotřeby“.
Sdílet je možné jen v reálném čase
Nejproblematičtější vlastností fotovoltaik je, že vyrábějí nejvíc v létě či přes den – jenže spotřeba je největší v zimě či úsecích dne, kdy tolik nesvítí. A to sdílení nevyřeší, protože bude probíhat jen v reálném čase.
Po výměně starého elektroměru za chytrý a zřízení Energetického datového centra bude tento čas monitorován v patnáctiminutových intervalech. Budeme-li chtít v rámci komunity využít elektřinu, kterou právě vyrábíme, ale nepotřebujeme, musí ji v naší komunitě někdo využít právě v daný čas.
„Energetické komunity dávají největší smysl, pokud vznikají v blízkosti zdroje a účastni jsou v nich odběratelé s různým charakterem spotřeby. Tedy například objekty určené k bydlení a s nimi také komerční provozy, školy a tak podobně. Typicky tedy obce,“ vysvětluje Martin Ander. Právě taková kombinace „vyráběčů“ a spotřebitelů totiž zaručí, že elektřinu vyrobenou navíc někdo využije právě v době, kdy energie vzniká.
Smyslem komunitní energetiky podle Adlera totiž není vyrábět elektřinu na jednom konci republiky a spotřebovávat ji na konci opačném, ale naopak odlehčovat přenosové soustavě a šetřit náklady tím, že elektřinu z obnovitelných zdrojů spotřebujeme v blízkosti jejího zdroje.
Takže neplatí to, co si řada lidí myslela, že co na své fotovoltaice vyrobí navíc v pracovní dny, využijí například o víkendu na chatě.
Adler je také jeden z autorů studie o možnostech využití lokálních zdrojů energie v českém prostředí zpracované se státní podporou Technologické agentury pro Svaz moderní energetiky ČR.
Jak sdílejí v zahraničí
Sdílení na větší vzdálenost není možné například ani v Německu, které je jinak v Česku bráno za vzor.
„Němci dodavatelům elektřiny stanovili pevnou výkupní cenu a za takové situace je pak pro domácnosti a ostatní mikrozdroje prodej přebytků do sítě nejlepší variantou,“ vysvětluje Martin Ander. Majitelé střešních fotovoltaických systémů se dokonce od loňského léta mohou rozhodnout, zda přijmou nižší výkupní cenu (0,0860 EUR/kWh) a budou sami využívat část své střešní energie, nebo do sítě dodají 100 % vyrobené elektřiny a obdrží ještě dodatečnou odměnu nad rámec standardní výkupní ceny. Systémy s výkonem do 10 kWp pak prodávají kilowatthodinu za 0,134 EUR.
Sdílení energií je ale v Německu umožněno a také praktikováno v rámci principu kolektivní samospotřeby, jde o takzvaný Mieterstrom model. Ten umožňuje provozovateli obnovitelného zdroje energie s výkonem do 100 kWp distribuovat elektřinu bytovým jednotkám, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti zdroje – prakticky tedy především v bytovém domě.
Do veřejné distribuční sítě posílají své přebytky z domácích FVE velice rádi i Poláci, i když podmínky nemají všichni stejné.
Ti šťastnější totiž za každý 1 kW, který dodají do sítě, získají při pozdějším čerpání elektřiny nazpět 0,8 kW. „Tento model je pro zákazníky velice výhodný. V podstatě do sítě dodáváte elektřinu a za její skladování platíte zbožím,“ vysvětluje Petr Částek, člen představenstva společnosti Columbus Energy, která je významným hráčem polského trhu s fotovoltaikou.
To se ale týká jen těch, kteří v Polsku stihli instalaci fotovoltaiky před 1. dubnem 2022, tedy využívá štědrého principu označovaného jako net-metering. „A má ho navíc zafixovaný na dalších 15 let,“ říká Částek. Na podobném principu lze v tuzemsku fungovat jen s takzvanou virtuální baterií.
Poláci, kteří instalovali fotovoltaiku až po 1. 4. 2022, už přešli na takzvaný net-biling, který je založen na nákupu a prodeji energie dle měsíčních cen. Podle odborníků z polského Columbus Energy je ale i tento systém stále výhodnější než podmínky v Česku.
Dotační podpora pořízení fotovoltaik je v Polsku obdobná jako v Česku, na mikroinstalace na rodinných domech, je však možné uplatnit sníženou sazbu DPH ve výši osmi procent.
Nejdál je Rakousko
Jako nejvhodnější inspirace pro rozvoj energetických komunit v Česku se podle studie ukazuje hned z několika důvodů Rakousko. Tamní energetická soustava je té české nejbližší, ve fungování distribuční sítě lze najít řadu podobností a svým způsobem to platí také o legislativě.
Rakušané začali elektřinu komunitně sdílet od ledna 2022 a pracují se čtyřmi základními typy energetických společenství.
Prvním je situace, kdy spotřebitelé, jednotliví občané, vyrábějí a vzájemně sdílejí elektřinu, která podle evropské definice ani nemusí pocházet přímo z obnovitelných zdrojů.
Rakouská energetika pak zná společenství odběratelů bydlících ve stejném domě, v němž provozují společnou fotovoltaickou elektrárnu. Počítá ale i s lokálním energetickým společenstvím, jehož účastníci - domácnosti i malé a střední podniky - jsou připojeni ke stejné větvi sítě nízkého napětí a vyrobená elektřina prochází jen vedením nízkého napětí.
A nakonec definuje regionální energetická společenství, kde energie z jakéhokoliv obnovitelného zdroje účastníkům proudí na úrovni nízkého nebo i vysokého napětí, avšak do společenství se nemohou zapojit zdroje ovládané dodavateli elektřiny.
Podmínkou je v každém případě vybavení odběratelů chytrými elektroměry, které měří spotřebu v 15minutových intervalech a pomáhají tak rozúčtovat sdílenou elektřinu v reálném čase. Nové elektroměry, jejichž plošná instalace má v Česku začít v polovině příštího roku, budou právě toto zvládat. Kupodivu ale nebudou ani tato zařízení spotřebu českých domácností měřit součtově, ale nadále po fázích. A nadále tak budeme v tomto ohledu v Evropě raritou.
Součtové měření vs. měření po fázích
K rozvoji kategorie samospotřebitel by také přispělo vyřešení sporu o formu měření (součtové vs. po fázích). Česko, společně se Slovenskem a Portugalskem, jsou jedinými členskými zeměmi EU, které uplatňují tuto bariéru vůči individuálním malým systémům solárních elektráren. „Po důkladné analýze evropské legislativy se jeví, že je toto opatření také v rozporu se směrnicemi balíčku ‚Čistá energie pro všechny Evropany‘“.
Sdílená elektřina je v Rakousku osvobozena od daně z elektřiny a DPH, od poplatku na podporu obnovitelných zdrojů energie a platí zde i sleva na ceně za distribuci. Pevnou výkupní cenu elektřiny v Rakousku ale drobní provozovatelé fotovoltaik nedostávají.
„Kromě bytových domů, které komunitami v pravém slova smyslu nejsou, protože fungují především na principu samospotřeby, jsou v Rakousku v současnosti nižší stovky energetických komunit,“ říká Martin Ander, který je se situací jižně od českých hranic dobře obeznámen.
Rakousko už dnes z obnovitelných zdrojů produkuje přes 70 procent energie a sta procent chce dosáhnout v roce 2030. Podstatnou část dalšího nárůstu produkce zelené energie přitom mají obstarat právě menší lokální zdroje jako sdílené fotovoltaické elektrárny, ale i obecní větrné elektrárny.
Potenciál pro bytové domy existuje, Česko jej nevyužívá
Fungování společenství bytových jednotek, které si vyrábějí vlastní elektřinu, už je legislativně popsané i v Česku. Na rozdíl od Rakouska, kde jich existuje okolo jednoho tisíce, je však u nás o tento druh sdílení elektřiny zatím minimální zájem.
Vedle velké finanční investice stojí bytovým domům v cestě za vlastní elektřinou ze sluníčka i poměrně náročná formální stránka celé akce. A ekonomický přínos, který na vahách leží na protější straně, není tak vysoký, aby v bytovém domě přesvědčil všechny účastníky společenství vlastníků.
„To je podle mě chybou českého systému, jemuž legislativa nařizuje takzvaně statický alokační klíč rozpočítávání spotřeby na bytové jednotky, kdy si z vyrobené elektřiny každý spotřebovává jen do předem stanovené výše. Naproti tomu dynamický model rozpočítávání umožňuje více spotřebovávat těm, kdo mají momentálně vyšší spotřebu,“ popisuje Martin Ander.
První model sice vypadá jako spravedlivější, ale ekonomičtější je podle Andera model dynamický, který oproti statickému významně omezuje vznik „přetoků“ vyrobené elektřiny. „To by mělo být preferováno, zkušenosti z Rakouska to jasně potvrzují.“
Zákony v nedohlednu
Legislativní úpravy evropského trhu s elektřinou schválila Evropská unie v květnu 2019 a jednotlivé státy je měly zavést do svých zákonů do konce roku 2020. V Česku to mělo na starosti Ministerstvo průmyslu a obchodu vedené Karlem Havlíčkem (ANO).
„V té době se už chystal nový Energetický zákon, který měl situaci řešit komplexněji, například včetně akumulace a agregace flexibility a dalších důležitých témat, přičemž transpozice nové evropské legislativy měla být součástí nového zákona. Evidentně tam ale byly jiné priority než úprava podmínek pro fungování energetických společenství,“ říká Martin Ander ze Svazu moderní energetiky.
Pod evropským tlakem pak ministerstvo začalo pracovat na novele s pracovním názvem Lex OZE II, která měla platit od léta loňského roku, to nedopadlo, stejně jako 1. leden 2023. Česku tak kvůli průtahům může hrozit i pokuta od Evropské komise.
