Těžíme dřevo, topíme uhlím. I proto se v Česku špatně dýchá

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Emise skleníkových plynů na obyvatele podle dat Eurostatu i v Česku postupem let klesají. Přesto je ale Česko stejně jako v letech 2023 a 2024 šestým největším producentem skleníkových plynů v EU, i když hodnota meziročně poklesla z 10,16 tun ekvivalentu CO2 na 9,25. Tato hodnota popisuje, jaký vliv má jakýkoliv skleníkový plyn na naši atmosféru a srovnává se s účinkem CO2.

K lepšímu se v Česku mění například produkce emisí z obhospodařování půdy a lesů. V tomto ohledu jsme byli po léta vůbec nejhůře hodnocenou zemí z celé EU, letos jsme si polepšili na 22. příčku.

Celkově emisí napříč evropskou sedmadvacítkou podle Indexu prosperity meziročně ubylo a pořadí států se výrazně neproměnilo. S výjimkou Malty, která se z první příčky propadla až na 12. místo.

„Největší pokles emisí v Česku je zaznamenám v energetice díky postupnému odstavování uhelných elektráren a přechodu na obnovitelné zdroje,“ říká Barbora Kočí z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a dodává, že mezi dalšími sektory, které ke snižování emisí významně přispívají, je výroba, kde se uhlíková stopa snižuje vlivem efektivnějších technologií.

Dobře si Česko vede i v dopravě a skladování. Podle Eurostatu tyto segmenty produkují třetí nejnižší množství emisí v EU, s hodnotou téměř 1287 kilogramů na osobu.

V případě emisí z průmyslu se ale ani letos nepodařilo Česku dostat na lepší než 19. příčku v EU.

Stejně loni i tento rok jsou jednou z nejslabších stránek Česka emise z vytápění domácností. Přestože meziročně klesly z 836 kg skleníkových plynů na osobu na necelých 744, jednadvacet států v Unii produkuje méně emisí než my.

Jak uvádí Zpráva o životním prostředí 2023, část domácností stále při vytápění využívá uhlí a dřevo a přispívá ke znečišťování vypouštěním prachových částic i jiných škodlivin.

Úspěch si naopak Česko připsalo v kolonce emisí spojených s obhospodařováváním lesů a půdy (tzv. LULUCF). Jedná se o specifickou oblast, kde se čísla mohou pohybovat i v záporných hodnotách, pokud půda a lesy více emisí pohlcují, než produkuje činnost spojená s hospodařením na těchto celcích.

Záporná čísla nejsou případ České republiky, podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) se zde stále umisťujeme na nejnižších příčkách, situace se ale zlepšuje. Zatímco ve všech předchozích ročnících jsme dopadli vůbec nejhůře z celé EU, letos jsme si polepšili na 22. příčku.

„Hodnota mezi lety 2021 a 2022 klesla z 8358 na 3378 tisíce tun ekvivalentu CO2 vyprodukovaných emisí, a lesy a půda jsou tak u nás pro prostředí menší zátěží než v Irsku, Německu, Finsku, Lotyšsku a Nizozemsku,“ srovnává analytička Evropy v datech Hana Vincourová.

Mluvčí Ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí upozorňuje na ještě pozitivnější vývoj: „Podle dat emisní inventarizace za rok 2023 je již sektor LULUCF v ČR opět úložištěm uhlíku, v předloňském roce dosáhly propady v tomto sektoru -3568 tisíce tun ekvivalentu CO2.“ Za zlepšením stojí návrat těžby dřeva na úroveň před kůrovcovou kalamitou, a také navýšení investic do obnovy lesa, které za poslední roky dosáhly podle ministerstva rekordních čísel.

Stanislav Slanina, výkonný ředitel PEFC Česká republika, ale považuje výpočet emisí skleníkových plynů a pohlcování uhlíku v rámci LULUCF za hru s čísly. Souhlasí, že každý rostoucí strom ukládá během svého života vzdušný uhlík do dřeva.

„Z hlediska odvětví LULUCF jsou lesy jedinou částí, která zajišťuje pohlcování CO2, a tak to není. Velmi bych ocenil, kdyby výpočty poskytovaly realistický obraz o příspěvku zeleně ke zmírňování klimatických změn a motivovaly ke skutečně udržitelnému hospodaření v lesích,“ reagoval Slanina, absolvent lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity na citované statistiky. PEFC je globální organizace zastřešující celosvětově nejrozšířenější systém certifikace trvale udržitelného hospodaření v lesích.

Výhled Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) pro rozmezí let 2023 až 2030 předvídá, že i v budoucnu by Česko mělo zůstat v menšině států EU, které budou nadále více zplodiny vypouštět, a nikoli pohlcovat. České Ministerstvo životního prostředí ale s takovou prognózou nesouhlasí.

„Podle našich nejnovějších emisních projekcí z března 2025 by propady z LULUCF v ČR měly již okolo roku 2025 dosáhnout přibližně minus pěti milionů tun ekvivalentu CO2 a v následujících letech se do roku 2030 pohybovat okolo této hodnoty. Za celé období 2023 až 2030 tak u produkce emisí určitě neočekáváme reporty kladných čísel, pokud nedojde k další velké kalamitě,“ uvádí Krejčí.

Nejvíce emisí zvládnou lesy a půda pohltit ve Španělsku (47 417 tisíc tun CO2e) a v Rumunsku (46 466 tisíc tun CO2e). Schopnost pohlcovat se naopak meziročně snížila v případě rakouských lesů a země se propadla ze sedmé na 14. příčku.

Dobrou zprávou je, že v Česku ubývá lidí, za jejichž úmrtím stojí znečištěné ovzduší. Zatímco v roce 2021 zemřelo vlivem špatného ovzduší 81 lidí na 100 tisíc obyvatel, v roce 2022 se jejich počet snížil na 65 a vyhoupli jsme se tak v EU z 20. na 18. příčku. U prvního Finska je to jen jeden člověk ze 100 tisíc.

„Dlouhodobé zlepšení potvrzují také data OECD o socioekonomických nákladech, které souvisejí se znečištěným ovzduším. Zatímco v roce 1999 tyto náklady v Česku přesahovaly 13 % HDP, dle posledních dostupných dat činily necelých šest procent HDP. I přes toto zlepšení se stále řadíme k zemím, kde jsou náklady spojené se znečištěným ovzduším nejvyšší. Pro srovnání, náklady severských zemí se pohybují okolo 0,6 % HDP,“ říká analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.

Překvapením může být, že se Česko podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí v roce 2023 nepotýkalo s dramatickým suchem. V reportovaném roce postihlo sucho jen 0,27 % české půdy a lépe na tom bylo pouze deset států v EU. Významným problémem je sucho v Pobaltí. V Lotyšsku suchá půda zabírala 10,7 % území, v Estonsku 15,6 % a v Litvě dokonce 32 %.

Podle ředitele Hydrologie ČHMÚ Jana Daňhelky ale pozitivní trend z roku 2023 neznamená výhru nad suchem v dlouhodobém měřítku. „Výskyt sucha se samozřejmě výrazně proměňuje mezi jednotlivými roky a rok 2023 byl v Evropě prostě méně suchý,“ podotýká Daňhelka a zdůrazňuje, že se nedá říct, že by se situace ohledně sucha zlepšovala.