Šijí v Česku, bavlnu ošetřují ekologicky. A jejich trika mají úspěch

Onen skvělý nápad, na kterém zbohatli (tak si to řada lidí skutečně představuje), měl skoro před třiceti lety René Němeček, absolvent Textilní fakulty Technické univerzity v Liberci. O zpracování textilních materiálů ví prý snad úplně všechno. Byznysmenem je jeho kamarád Pavel Hrstka a ekonomem jejich společný kamarád Martin Burkoň. To je pro rozjetí byznysu s textilem docela dobrá sestava, tak to zkusili a povedlo se.

Zní to úplně jednoduše, jenomže tak jednoduché to nebylo. „Deset procent úspěchu byl nápad, zbytek je dřina,“ říká obchodní ředitel a jeden ze tří zakladatelů CityZen Pavel Hrstka.

V čem spočívá kouzlo vašich triček?

Je to v úpravě materiálu, konkrétně bavlny. Nechci tu technologii vysvětlovat dopodrobna, nejde o to, že bychom to tajili, technologii máme patentovanou. Ale moc zábavné to není a málokdo by tomu rozuměl.

Zajímavější je mluvit o tom, co bavlna upravená naší technologií umí. Nešpiní se, protože má na vnější straně hydrofobní úpravu, a není na ní vidět, že se potíte. Z vnitřní strany naopak dobře saje, ale pot na ní zároveň extrémně rychle schne.

Asi půjde o úpravu nanotechnologií, takže tekutina po povrchu trika v podobě kapek sklouzne, vlastně se odkutálí jako po impregnaci.

Ten efekt vypadá de facto stejně, ale nejde o žádnou nanotechnologii. Nano úplně nemáme rádi a dokonce si myslím, že dojde k jejich omezování, neboť částice jsou tak malé, že se dokážou vstřebat pokožkou do našeho těla.

My pracujeme jenom s přírodními, naprosto nezávadnými materiály. Jestliže svět funkčního prádla stojí zejména na umělých materiálech, kromě merina, my pracujeme jenom s bavlnou. A připravujeme merino a len.

To vás v tak konkurenčním prostředí, jakým je segment funkčního prádla, odlišuje?

My se do segmentu oblečení určeného pro outdoorové aktivity nepouštíme. Nevyrábíme funkční spodní prádlo určené pro sportování, i když mají ta naše trika do určité míry podobné vlastnosti. Naše produkty jsou oblečení pro aktivně žijící zákazníky, těmi aktivitami ovšem nemyslíme sport, ale spíš každodenní život od práce až po zábavu. Nakonec značka CityZen to jasně říká, naším zákazníkem jsou lidé trávící život spíš ve městě, tím běžným, každodenním způsobem.

Když se podíváme do výroby, je to tak, že nakupíte bavlněný materiál, tkaninu, kterou svojí technologií upravíte a z takto upraveného materiálu pak šijete?

Nakupujeme jen bavlněnou přízi. Materiál, ze kterého oblečení šijeme, si vyrábíme v Česku. Způsobů, jak vyrábět bavlněné materiály, z nichž se šije bavlněné oblečení, dnes existuje mnoho. Samozřejmě už se při tom často ve vysoké míře používají prapodivné chemikálie uměle vylepšující kvalitu bavlny, a to my nechceme. Ani certifikáty vám v tom nepomůžou, lžou, takže my si nakupujeme bavlněnou přízi, na vstupu pečlivě kontrolujeme její kvalitu a vyrábíme si materiál tak, aby se s ním dalo pracovat, jak potřebujeme, a vám se potom příjemně nosil. A také aby něco vydržel a neproměnil se po třetím vyprání v kus divného hadru.

Kde tu pleteninu, anebo tkaninu vyrábíte?

Pleteninu, protože je to upletené. Tkanina má osnovu, jak známe z tkalcovského stavu. Nemáme kapitál na to, abychom si postavili textilku. Ale pracujeme s výrobci, které jsme si vybrali, protože dodržují výrobní postup tak, jak si jej my představujeme. A o tom vstupním materiálu už jsem mluvil. Po celé republice máme okolo třiceti partnerů, kteří pracují na různých stupních výroby. Někde je jenom pletárna, někde se i barví a jinde se třeba jen šije. Za všechny můžu jmenovat třeba Pleas, který je dnes jedním z nejmodernějších textilních závodů v Evropě. Vlastní ho však Němci.

Textilní průmysl je jedním z významných znečišťovatelů planety. Jak se snažíte svou ekologickou stopu snížit?

Pro nás je to vlastně součástí podstaty našeho podnikání. Naprostou většinu produkce šijeme ze stoprocentní bavlny, kterou si vyrábíme doma. Máme na to technologie, které jsou šetrné k životnímu prostředí, a to zejména ve smyslu spotřeby vody a energií. Na kilogram bavlny se v textilkách normálně spotřebuje okolo sto litrů vody, kterou je navíc nutné ohřívat, protože výrobní proces stále potřebuje hodně páry. My máme třetinovou spotřebu vody, takže i mnohem nižší spotřebu energie.

Další věcí je životnost našeho oblečení. Vlastnosti, o kterých jsme mluvili, tomu triku nevydrží navěky, ale garantujeme 20 pracích cyklů. Funguje to mnohem déle, ale je možné, že po těch dvaceti vypráních už může být efekt způsobený hydrofobní úpravou slabší. Dříve logicky slábne úprava na vnější straně materiálu, protože tam dochází ke značnému namáhání látky a k jejímu oděru. I tak je těch dvacet pracích cyklů minimem, za kterým si stojíme. Antibakteriální úprava na vnitřní straně pak víceméně nemizí, ta slábne jen neznatelně.

Po Novém roce už bychom měli mít zpracovaný ESG report a ten potvrdí, že jsme v textilním průmyslu v tomto ohledu výjimeční.

Sledujete módní trendy? Jak v CityZen rezonují výrazy jako fashion, styl nebo elegance?

Říkáme, že když se tři chlapi rozhodnou dělat módu, tak to nevěstí nic dobrého. Zatím to ale vypadá, že snad nebude tak zle. I když samozřejmě vím, že módní trendy neurčujeme.

Popravdě, sedmdesát procent našich prodejů pořád tvoří trika, hlavně ta obyčejná, jednobarevná. Máme už v kolekci i košile a další věci, ale obrat nám prostě dělají trika. Nevymýšlíme tam žádné zázraky, každý chlap má černé a bílé, přidali jsme námořnickou modrou, khaki a pár dalších odstínů, takže celkem máme asi deset barev. Nepůjdeme cestou té opravdové fashion, která je dnes strašně rychlá a to zase souvisí s tou udržitelností. Takhle se nám to líbí a vypadá to, že našim zákazníkům taky.

Co pro vás byla doposud největší výzva byznysu okolo CityZen?

Bylo jich několik. Na úplném začátku nebylo snadné ustát, hlavně finančně, vývoj technologie, na které náš byznys stojí. Celé to trvalo deset let, my jsme normálně chodili do práce, po večerech jsme makali na tričkách a samozřejmě jsme do toho také strkali rodinné úspory. To nebyl úplně snadný boj.

Když jsme se přiblížili na konec toho vývoje, zase jsme pochybovali, zda už je to opravdu dost dobré, abychom s tím šli na trh. To bylo taky dost zásadní, říci si ano, pojďme to ukázat světu.

Ale udělali jsme to a ohlasy byly pozitivní. Dokonce jsme vyhráli soutěž startupů, jmenovalo se to Rozjezdy (2019, T-Mobile Rozjezdy, pozn. red.), kam jsem nás v okamžiku nějaké vínem chvilkově povznesené nálady přihlásil. A to nás nakonec, i když jsem to původně vůbec nečekal, posunulo hodně dopředu. Najednou se o nás vědělo, významně narostla poptávka a další výzvy už vyplývaly z toho rostoucího zájmu o CityZen. Ani to nebyla legrace. Obrat nám meziročně stoupl ze 30 na 150 milionů, takže abychom mohli navýšit produkci, museli jsme mimo jiné rychle nabírat lidi.

Souhlasíte s tím, že českou ekonomiku brzdí nedostatek kvalifikované pracovní síly?

Ne tak úplně. Máme extrémně nízkou nezaměstnanost a z pohledu zaměstnavatele by tedy asi bylo výhodnější, kdyby se o něco zvýšila. Pravda je, že lidé jsou zmlsaní, požadují vysoké platy, benefity… Ale my ten problém přes to všechno nemáme.

Dělám určitě dost nezvyklé pohovory. Dlouho uchazečům o práci povídám, co všechno je u nás otrava, jak moc práce budou mít a že ta práce v CityZen bolí. Nedáváme prakticky žádné benefity, neděláme na home office. A přesto se u nás většině lidí líbí. A věřte mi, že tvrdě makají. Ale stojí jim to za to. Takže já si na zaměstnance stěžovat nebudu.

Zmínil jste vaše někdejší vítězství v soutěži startupů. Letos jste dosáhli až na druhé místo v žebříčku nejrychleji rostoucích technologických firem střední a východní Evropy. Jak ocenění vnímáte a mají takové soutěže pro vás skutečně nějaký významný přínos?

Mají. Samozřejmě některé větší, některé menší. Musím říct, že jsem hlavně zpočátku oceňoval zkušenosti lidí v porotách takových soutěží. Ono to má něco do sebe, když vám zkušení podnikatelé kladou otázky na tělo a odhalí tím možná slabá místa vašeho podnikatelského záměru. Ale tuto fázi už máme za sebou a dnes vnímám případné úspěchy v těchto žebříčcích jako pozitivní zpětnou vazbu. Také to buduje nějaké povědomí o naší značce, určitě to je oceněním práce našich zaměstnanců a možná to zvyšuje atraktivitu naší společnosti v očích potenciálních budoucích zaměstnanců.

Za poměrně krátkou dobu, řekněme nějakých pět let, jsem se z pozice toho, kdo naslouchá, posunul do pozice člověka, který má jiným radit. Nebráním se tomu. Teď jsem zrovna přednášel v Technologickém centru v Hradci Králové, poslouchalo mě asi dvacet lidí, někdo měl firmu rok, jiný dva, někdo měl zatím jenom nápad… Ale ty zkušenosti z podnikání jim zatím chybí. A teď si uvědomuji, že to má smysl a mělo to velký smysl i pro mě, když se s námi někdo dělil o svoje zkušenosti, když jsme CityZen rozjížděli.

Dnes už jste žádaným zbožím, rostete ohromujícím tempem. To kolem vás asi krouží investoři, je to tak?

Krouží. Ale nehrneme se do toho. Od druhého roku našeho podnikání generujeme zisk a domluvili jsme se, že chceme jít dál touto postupnou cestou. Nechceme podnikat na dluh.

Osobně jsem toho názoru, že pokud máte svůj byznys správně nastavený, když máte zdravou ekonomiku firmy, tak vám půjčí banka. A levně. Půjčit si v bance na úrok něco přes jedno procento, to jsou levné peníze. A my je preferujeme před tím, než bychom si do svého podnikání pouštěli někoho dalšího.

Když vám banka nepůjčí, tak zejména proto, že je ve vašem podnikání něco, jak se říká, na vodě. Banka tomu nevěří. Takže když potřebujete peníze na další rozvoj podniku, sháníte investory, nebo kapitál honíte vydáváním dluhopisů a tak podobně.

Je to každého věc a vím, že v celé řadě podniků to vlastně docela dobře funguje. Ale v ještě více případech to skončí špatně, protože ten byznys ve své podstatě zdravý není. V tomhle ale nikomu neradím, vím, že jsem v těchto věcech nezvykle radikální.

Ale možná je to škoda. Tu svoji textilku ještě nemáte…

Ano, pokud by někdo přišel a řekl, že má pro naše podnikání nějaké zásadní know-how, anebo třeba technologické vybavení, které by nás dokázalo významně posunout dál, například ve smyslu expanze na další trhy, a nenabízel by jenom peníze, potom by mělo smysl s takovým investorem jednat.

Realita je ale následující: Měli jsme nějaká jednání s nejmenovanou nadnárodní společností, bavili jsme se o tom, že by využívali naši technologii pro svoje produkty. Přemýšlel jsem o tom, že by se z nás třeba v budoucnu stalo něco, jako je dnes Gore-Tex. To nezní úplně marně. Jenomže jsme zjistili, že oni to ve skutečnosti zase tak moc nechtějí. Ta naše technologie je totiž poměrně náročná a vlastně to nezapadá do byznysu tak, jak ho tyto společnosti dělají. To znamená levně vyrobit a prodávat v obrovském množství. Tam není pro aplikování nějakých složitějších technologií vůbec prostor. A pokud prodáváte třicet let obyčejná trika a byznysově to funguje, tak se vám do rizika, jaké by možná představovalo přijetí takové výrobní technologie, prostě nechce.

Možná by takový produkt ani neuměli prodávat. Jaké prodejní kanály vlastně preferujete vy?

My jsme začínali e-shopem, asi i proto, že mám s e-shopy hodně zkušeností, stavěl jsem v minulosti třeba Lekarna.cz. Náš e-shop nám funguje velmi dobře, ale na druhou stranu nelze ignorovat ani to, že 60 procent oblečení se stále prodává v kamenných prodejnách. Takže jsme si letos otevřeli obchod v nákupním centru Westfield na pražském Chodově a mohu potvrdit, že to bylo rozhodnutí správné. Před pár týdny jsme další kamennou prodejnu otevřeli v Hradci Králové a v následujících letech bychom v nákupních centrech po republice chtěli otevírat další. Vidíme tam značný potenciál.

Až dobudete česká nákupní centra, vyrazíte s tričky CityZen do zahraničí?

Jsme na Slovensku, v Německu, obchodního partnera máme také v Rakousku a dokonce v Austrálii. Ale na rovinu říkám, že s tím nijak nespěcháme, protože stále vidíme velký potenciál v České republice.

V zahraničí je extrémně náročné budovat brand, dostat ho mezi lidi. V porovnání s tím je reklamní prostor v Česku vlastně pořád docela levný. Pokud bychom se chtěli zviditelňovat v zahraničí, museli bychom si připravit pěkných pár desítek milionů korun.

Myslím si, že třeba v Rakousku, které už udržitelnost v módě hodně akcentuje, by naše bavlna mohla dobře rezonovat. Z tohoto pohledu by to snad mohlo vypadat zajímavě. Ale když si vyčíslíte investici nutnou k tomu, aby se o vás Rakušané dozvěděli, jeví se to v trochu jiném světle. A to je malý trh, takové Německo je ještě větší jízda.