Podnikat v Česku je těžké. Brzdou je nízká nezaměstnanost i růst cen elektřiny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko se podle analýzy Indexu prosperity a finančního zdraví potýká se zhoršujícími se podmínkami pro podnikání. V žebříčku jsme si meziročně pohoršili o dvě příčky, v unijním srovnání tak Česku aktuálně patří až 22. místo. Z analýzy vyplývá, že vedle vysokých cen elektřiny táhne tuzemsko ke dnu i podprůměrná tržní kapitalizace pražské burzy, která ve výsledku brzdí financování firem.

Český byznys v poslední době výrazně zatěžují rostoucí ceny elektřiny. „Ještě v roce 2021 platily průměrně podniky se spotřebou 500–1 999 MWh desetinu eura za kilowatthodinu, nicméně do roku 2023 se tato cena vyšplhala na více než dvojnásobek. Firmy v Česku tak nyní mají 13. nejdražší elektřinu v EU,“ upozornil Milan Mařík, analytik Evropy v datech. Tuzemské ceny elektřiny jsou tedy v současnosti na evropském průměru, problémem je však jejich skokový nárůst.

Podnikání v ČR neprospělo ani zvýšení daní. Konkrétně v roce 2024 vzrostla daň z příjmů právnických osob v rámci konsolidačního balíčku z 19 procent na 21 procent. Korporátní daň v tuzemsku však stále dosahuje 14. nejnižší hodnoty v EU a prakticky odpovídá unijnímu průměru.

Daň z příjmů právnických osob v historii ČR obecně prodělala zajímavý vývoj. Ještě počátkem devadesátých let totiž dosahovala výše – z dnešního pohledu – astronomických 45 %. Poté postupně klesala, až se v roce 2010 ustálila na hodnotě 19 %. Loňské navýšení tak představuje první růst této daně v dějinách České republiky, ačkoliv úrovně z devadesátých let zdaleka nedosahuje.

Jako nejlepší je v rámci průzkumu Indexu prosperity hodnoceno podnikatelské prostředí ve Finsku. Pokud se podíváme na tržní kapitalizaci finské burzy, dosahuje hodnoty 96 % HDP. Takto vysoká tržní kapitalizace sice poukazuje na značnou sílu burzy, ale také již obsahuje jisté varovné aspekty – například možné přehřátí trhu či nízkou diverzifikaci, což je částečně i případ Finů, u nichž velkou část tržní kapitalizace produkují technologické firmy. „Ve srovnání s USA jde ale stále o nízké hodnoty. Ovšem koncentrace na několik málo odvětví může být určitým rizikem v případě přehřátí, či naopak propadu právě v těchto odvětvích,“ poukazuje Petr Bártek, vedoucí akciový analytik České spořitelny.

Česko se potýká se zcela opačným problémem – tržní kapitalizace pražské burzy (bez tzv. Free Market) dosahuje pouze 17 % HDP. To je osmý nejnižší podíl v EU. Menší velikost burzy přitom má negativní důsledky, jako je například zvýšené zadlužování firem.

„Nízká tržní kapitalizace hlavního indexu akciového trhu a relativně nízké objemy obchodování odrazují větší investory a následně pak firmy od vstupu na burzu, ať už pro získání kapitálu na rozvoj, nebo třeba pro částečnou realizaci výnosu. Firmy tak musejí při rozvoji spoléhat ve vyšší míře na rizikovější dluhové financování nebo se vzdát částečně či zcela kontroly nad firmou,“ vysvětluje Bártek.

To současně vede k odlivu know-how a stagnování ekonomiky. „Přitom zde máme několik příkladů firem, které díky vstupu na českou burzu velmi úspěšně expandují. V poslední době je asi nejlepším příkladem rychle rostoucí zbrojovka Colt CZ – před koupí amerického Coltu Česká zbrojovka,“ dodává.

K nízké tržní kapitalizaci přispívá hned několik faktorů, přičemž mezi ně spadá i konzervativní důchodový systém. „Ten totiž příliš nemotivuje k investicím do rizikovějších aktiv, jako jsou akcie,“ vysvětluje Bártek. Druhým důvodem je podle něj velmi nízká podpora akciového trhu ze strany politiků. „Ti bohužel často přehlížejí konkurenční výhodu ekonomik, kde fungující akciový trh slouží jako zdroj financování rozvoje firem. Výsledkem je, že český akciový trh je v poměru k HDP dvakrát menší, než je velikost typická v Evropě, a několikanásobně menší oproti nejrozvinutějším skandinávským trhům,“ zhodnocuje stav české tržní kapitalizace analytik.

Zhoršené financování firem se odráží i na nižším počtu startupů v Česku, jakkoliv za ním stojí více důvodů. Na milion obyvatel v tuzemsku připadá 166 startupů, to je osmá nejnižší hodnota v EU.

V této oblasti exceluje Estonsko, jež se do značné míry vymyká stereotypu země bývalého východního bloku. Na milion obyvatel bychom v pobaltském státu našli 1 128 startupů. Estonci přitom také mají poměrně nízkou tržní kapitalizaci, nicméně velmi zdařile zvládli digitalizaci státní správy, čímž podporují svou silnou startupovou kulturu. Ta již dala vzniknout globálně úspěšným firmám jako Skype či Bolt. Obecně má Estonsko 3. nejlepší podmínky pro podnikání v EU.

Estonská kultura podnikání a startupů se odráží i v počtu nových firem. Ten v roce 2022, dle posledních aktuálních dat, vzrostl o 17 %. V Česku se pak jedná jen o 9% nárůst, což nás řadí až na 21. místo v EU.

V tuzemsku zkrátka není podnikatelská kultura nikterak silná a potřebovali bychom větší podporu podnikání. „My Češi, i když jsme podnikaví, stále nemáme mindset Izraelců či Američanů a riziko neúspěchu nás stále svazuje a mnohdy i přímo odrazuje od zakládání byznysů či přímo startupů,“ míní Tomáš Milota, šéf Seed Starter České spořitelny.

V počtu startupů na hlavu ale skórují i státy jako Finsko nebo Švédsko. „Severské státy staví na tradici vzdělávání a rovnostářské společnosti, kladou velký důraz na vytváření inovací, často spjatých s ekologií, a zapojují vysoké školy a vědce do aplikovaného výzkumu.“ To je podle Miloty cesta, kterou by se mělo vydat i Česko.

Obecně nízkou motivaci k podnikání zmiňuje i Jan Indráček, výkonný ředitel organizace Druhá ekonomická transformace. Podle něj k ní přispívá i nízká nezaměstnanost. Pokud všichni lidé mají práci, je logické, že budou v makro číslech zakládat menší množství nových firem.

„Bohužel se od roku 2013 nezapojujeme do mezinárodního výzkumu Global Entrepreneurship Monitor. Ale tehdy se ukazovalo, že jsme s podnikavostí lidí na chvostu. V Česku vidělo příležitosti pro založení firmy jen 23 % Čechů, v Nizozemsku to bylo 33 %, ve Švédsku třeba 64 %,“ říká Indráček a tvrdí, že je potřeba zaměřit pozornost na budování podnikavosti už u mladých lidí. „Škola nás učí faktům a trestá nás za chyby. To potřebujeme změnit.“

Zahraniční firmy v Česku stojí za 45 procenty přidané hodnoty, přičemž tento podíl v posledních letech stále mírně roste. Za nižší přidanou hodnotu tuzemských firem může především zaměření české ekonomiky na subdodávky koncovým producentům. „Tím se připravujeme o vyšší přidanou hodnotu i část marže,“ upozorňuje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny. Vyšší podíl zahraničních firem je v Česku daný historickým vývojem, kdy jsme potřebovali získat know-how a kapitál.

Samotný počet zahraničních vlastníků ale není určujícím kritériem. „Důležité je, zda zahraniční vlastník zemi přináší kapitál, který se propíše do investic. V Česku se na přidané hodnotě ze zahraničních vlastníků nejvíce podílí Německo (34 %), na druhém místě jsou pak USA (14 %),“ vysvětluje Hrtúsová.

Příliv know-how zahraničních firem sice v Česku pomohl nastartovat ekonomiku, ale v současnosti ji spíše limituje. „Jen díky přílivu know-how v devadesátých a nultých letech, během ‚první ekonomické transformace‘, jsme dokázali tak rychle růst. Teď se ale potřebujeme posunout. Chceme, aby Česko záviselo na firmách, které tu mají hlavní sídlo, výrobky tu designují a odtud je prodávají, a tím nechávají v Česku mnohem větší podíl své přidané hodnoty, která se potom projeví na vyšších průměrných mzdách a daních,“ uzavírá Indráček.