Na to jsi moc mladý. Na to jste moc starý. Jak věk sešněroval ekonomiku

Většina Čechů má tendenci posuzovat lidi podle věku. Podle průzkumu České spořitelny a agentury Ipsos to připouští osm z 10 lidí. Problém se přitom dotýká jak mladých, tak starších.

Nejvíce se s předsudky souvisejícími s věkem setkává mladá generace ve věku 18 až 29 let a dále lidé ve věku 50 až 65 let, nejčastěji v zaměstnání nebo při hledání práce. Mladí vnímají stereotypy také ve škole a při pořizování bydlení, staří naopak v oblasti přijímání moderních technologií.

„Fascinace věkem je téměř všudypřítomná,“ upozorňuje socioložka Lucie Vidovićová, která problém ageismu a věkové diskriminace v Česku zkoumá od roku 2002. Světová zdravotnická organizace proto před časem vyhlásila Globální kampaň proti ageismu a snaží se najít cestu, jak proti němu bojovat.

„Ageismus dost odolává jednoduchým řešením. Navíc dodnes neexistuje shoda, jak vlastně má vypadat společnost bez ageismu. Jestli je to ta, která je vůči věku vždy a všude slepá, anebo naopak ta, kde je věk ve všech svých projevech oslavován,“ přibližuje Vidovićová.

V průzkumu se necelá pětina (18 %) respondentů vyjádřila v tom smyslu, že stereotypní posuzování podle věku je něčím, proti čemu je potřeba ve společnosti bojovat.

Podle Eurobarometru považuje svůj věk za problém každý druhý Čech hledající práci. Věk je také nejčastěji uváděným faktorem, který může uchazeče o práci znevýhodnit, pokud firma vybírá mezi kandidáty se stejnými dovednostmi a kvalifikací.

„V pracovním světě slovo věk rezonuje víc, než by mělo,“ připouští ředitel náboru a marketingu české pobočky personální agentury ManpowerGroup Jiří Halbrštát. Přestože je diskriminace uchazečů o práci na základě věku v Česku jasně zakázaná zákonem, v praxi se běžně objevuje. Personalisté a manažeři si podle Halbrštáta mnohdy ulehčují práci a plošně odmítají uchazeče určitého věku, aniž by zkoumali jejich skutečné fyzické, zdravotní a mentální přednosti.

„Těžko se to ale dokazuje, protože uchazeč je prostě zamítnut a nepozván na pohovor s odůvodněním, že zaměstnavatel vybral vhodnějšího uchazeče.“

Důvodem nezájmu o starší pracovníky přitom nemusí být jen obava vyplývající z předpokladu nízké kompetence. Častým důvodem zamítání starších specialistů nebo manažerů bývá podle Jiřího Halbrštáta strach z toho, že budou příliš drazí. Firmy tomu alibisticky říkají „překvalifikovaný kandidát“.

Na druhou stranu i poptávka po zkušených, tedy starších pracovnících existuje. „Je to všude tam, kde specializovanou expertizu získáte jen léty praxe v oboru. Takové experty s unikátními znalostmi chcete nejenom proto, že dokáží udělat skvěle svoji práci, ale navíc mohou své vědomosti předávat služebně mladším kolegům,“ říká Martina Machová, HR ředitelka Pluxee, společnosti působící v oblasti zaměstnaneckých benefitů.

Decoled je rodinou firmou vyrábějící dekorativní osvětlení, v sezoně zaměstnává až dvě stovky zaměstnanců. Její HR manažerka Petra Smetanová doplňuje: „V naší společnosti je určitá poptávka po starších pracovnících zejména tam, kde je třeba zkušeností, strategického myšlení a mentoringu. Není to ale otázka konkrétního věku. Manažeři a vedoucí obvykle těží z let zkušeností a schopnosti řešit konflikty, zároveň bývají velmi loajální a dlouhodobě podporují týmovou spolupráci.“

Předsudky spojené s věkem byly jedním z důvodů, proč se Česká spořitelna rozhodla spustit projekt Future Mindset Board. „Z více než dvou a půl tisíce kandidátů jsme v průběhu podzimu vybrali šestici mladých lidí do 30 let, kteří budou v letošním roce působit v pozici placených poradců jako stínové představenstvo České spořitelny,“ říká expert na marketingový výzkum a zákaznické cesty v České spořitelně Marek Šubr. Cílem projektu je zejména zvýšení relevance banky pro nastupující generaci.

„Demografická křivka jasně ukazuje, že si odmítání kvalitních zaměstnanců ve vyšším věku dlouhodobě nemůžeme dovolit. Populace stárne, v Česku odchází více lidí do důchodu než vstupuje na trh práce. Přehlížet uchazeče s desítkami let zkušeností je tedy veliký luxus,“ upozorňuje Halbrštát a dodává: „Ale pokud české firmy nezačnou brát věkovou diverzitu vážně a nepřestanou na všechny pozice hledat jen ‚mladé a dynamické‘ zaměstnance, čeká je v blízké době tvrdý náraz.“

A to pak bude problém nejen jednotlivců, ale celé ekonomiky.

Více než dvě třetiny (70 %) respondentů průzkumu se shodly na tom, že maximální věk pro vykonávání vrcholné politické funkce by měl být zákonem stanoven na 70 let. Navíc desetina respondentů považovala za problém, kdyby nejvyšší politickou funkci zastávala osoba považovaná za „příliš starou“, v porovnání s pěti procenty, kterým by ve vrcholné politické funkci vadila osoba „příliš mladá“.

Zapadá to do obrázku, který ukazuje, že v Česku je postavení starších lidí o něco složitější než postavení mladších.

42 procent dotázaných se domnívá, že mladí lidé mají lepší předpoklady pro výkon politické funkce nebo správu věcí veřejných, o opaku je přesvědčeno 35 procent. Zároveň je však více než polovina (59 %) přesvědčena, že by měli vysoké politické funkce vykonávat jen lidé s určitým minimálním věkem.

Více než čtvrtina Čechů je toho názoru, že volební právo by měli mít lidé už od 15 let, tedy od stejné doby, kdy mají trestní zodpovědnost.

Debaty okolo trestní odpovědnosti nebo práva volit či být volen jsou podle socioložky Vidovićové učebnicovou ukázkou toho, jak v nás fungují zakořeněné věkové normy a stereotypy. V českém právním řádu jich prý napočítala kolem čtyřiceti.

„Jsou to hranice, kdy něco musíte, nebo nesmíte, jen a pouze na základě toho, jestli jste už měli ty správné narozeniny. Večer si jdete lehnout a nesmíte nic, ráno se probudíte, jste najednou plnoletí a můžete nebo musíte toho najedou spoustu. Jako společnost jedeme podle sdíleného věkového jízdního řádu, který nám určuje správný čas na správné sociální role, a jízda mimo tyto ‚koleje‘ se nezřídka trestá, byť by to bylo třeba i jen symbolicky takovým tím typickým výrokem ‚na tohle jsi ještě moc mladá‘ nebo ‚tohle se v tvém věku nehodí,‘“ říká.

Jedním z nebezpečí ageismu je podle ekonomky Kamily Fialové ze Sociologického ústavu AV ČR jeho schopnost fungovat jako sebenaplňující proroctví. Když lidé přijmou za své stereotypy a předsudky spojené s věkem, mohou je začít nevědomě naplňovat svým chováním.

„Například pokud společnost považuje stáří za období sociální izolace a nízké životní úrovně, může toto přesvědčení vést k tomu, že si starší lidé sami kladou nižší cíle, omezují své aktivity nebo se méně snaží navazovat společenské kontakty. Tento mechanismus nejen zhoršuje kvalitu života jednotlivců, ale také posiluje zažité stereotypy, čímž vytváří bludný kruh,“ upozorňuje Fialová.

Jak z něho ven? Pomohla by podpora mezigeneračního setkávání a spolupráce, to si myslí 59 procent dotázaných. Na dalších místech jmenují podporu pozitivního vnímání stáří v médiích, reklamě či v kultuře (50 %), řešením by možná mohly být i speciální programy ve školách, těm by fandilo 36 procent respondentů.

To, jak se sami cítíme, je tedy v boji proti předsudkům velice důležitou a účinnou zbraní. Z průzkumu vyplynulo, že devět z 10 lidí do 30 let se považuje za mladé nebo dokonce velmi mladé. Celá polovina Čechů se duševně cítí mladší, než ve skutečnosti jsou, přičemž s věkem se tento podíl ještě zvyšuje. Z pohledu fyzického zdraví už však tento jev tak patrný není. Mladší, než reálně jsou, se cítí třetina lidí.

Pohled na to, do kolika let je člověk mladý a kdy začíná stáří, se mění s postupujícím věkem. Ve věkové kategorii 50 až 65 let je pak velmi rozšířený názor, že záleží spíše na pocitu než na kalendářním věku.