Jídlo do krabičky „frčí“, přírodu ale chrání jen ty používané dokola

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Krabičky na jedno použití známé z většiny take-away provozů jsou špatně nebo málo recyklované, navíc jsou mnohdy nefunkční. Sečteno a podtrženo, jsou vlastně zbytečné. Jako reakci na tuto situaci nechává firma Ondřeje Širočky nedaleko Brna vyrábět vratné a znovupoužitelné krabičky na jídlo a kelímky na kávu z polypropylenu.

Partnerům je pronajímají za poplatek, který odráží, kolik krabiček dal daný provoz do oběhu a kolik jídel či nápojů v nich celkově vydal. A zákazníky nejsou jen ekologicky smýšlející majitelé hipsterských bister.

Za jednu krabičku gastroprovozům účtují zálohu ve výši 80 korun. „Ale v rámci té služby jim chybějící krabičky doplňujeme, nadbytečné odkoupíme, měníme ty, které už nejsou v požadovaném stavu, a celkově se staráme o fungování celého systému,“ vysvětluje Ondřej Širočka. Letos byl porotou soutěže EY Podnikatel roku vyhlášen Společensky prospěšným podnikatelem roku 2023.

Širočkovi nejde o to prodat co nejvíce polypropylenových krabiček, jak by bylo běžné v normálním byznys modelu, ale o to, aby každá REkrabička, nebo REkelímek „makaly“ naplno a nahrazovaly co nejvíce jednorázových obalů, do kterých se jídlo obvykle vydává.

Jídlo s sebou zpopularizoval covid. Byla to nutnost, pro restaurace jediná možnost, jak jídlo prodávat. Takže jste na trh tak říkajíc připluli s covidem?

Vůbec ne. Já jsem se myšlenkou na REkrabičky začal zabývat už v roce 2017, chtěli jsme nahrazovat jednorázové obaly, ve kterých k lidem chodila tak zvaná krabičková dieta. Dotáhli jsme to do fáze zkušebního provozu, ale potom jsme narazili na problémy, které jsme v té době řešit nedokázali. Myšlenka nahradit jednorázové, převážně polystyrenové krabičky mi ale dál ležela v hlavě a později jsme ji tedy přenesli do prostředí restaurací a dalších stravovacích provozů. Nejprve jsme to testovali s pár restauracemi v Brně, ale to jsme ještě neměli naši REkrabičku. Prostě jsme jen nakoupili nějaké krabičky a s nimi jsme zkoušeli, jak by to třeba mohlo fungovat. A byly na to docela dobré ohlasy, ale pak přišel covid. Restaurace měly úplně jiné starosti než řešit udržitelnost a krabičky, spousta z nich bojovala o přežití, takže i ten rozjezd REkrabičky to spíš přibrzdilo.

Přesto se váš projekt chytil. Není to ale přece jen pro majitele restaurace trochu prohra, když v jeho podniku nechceme posedět a oběd nebo večeři si raději odnášíme s sebou?

Doba se změnila. Hlavně pokud jde o oběd, řada lidí prostě nemá čas sedět v pracovní době hodinu nebo i déle v restauraci. Celkem logicky pak jejich zaměstnavatel raději nějakým způsobem podpoří donášku jídla na pracoviště a pro restauraci je to v takovém případě jednoduchá matematika – prodat oběd do krabičky, nebo vůbec. Poptávka ze strany zákazníků restaurací tady určitě je a roste.

My ale nespolupracujeme zdaleka jenom s restauracemi. Jsou to i samotné firmy, jak už jsem říkal, podnikové kantýny, nemocnice a víceméně veškeré gastroprovozy. Možností, kde může vratná krabička nahradit jednorázový obal, je docela hodně.

Marketing tedy zaměřujete výhradně na B2B segment, nebo si jméno budujete i v prostředí koncových zákazníků, kteří si REkrabičku v čase oběda otevřou? Mimochodem tito lidé z REkrabiček jedí, anebo si dovezené jídlo servírují na talíř?

To je docela dobrá otázka. Žádný výzkum, který by na toto dokázal odpovědět, jsme doposud nedělali. Ale nejspíš jsou běžné oba případy. Soudím z toho, že některé krabičky bývají opotřebené způsobem, který napovídá, že z nich lidé jedí.

Marketing ale musíme mířit na obě dvě oblasti. V tom gastro prostředí máme obchodní zástupce a docela dobře tam fungují doporučení, která si právě například restaurace navzájem dávají. Pochopitelně chceme povědomí o REkrabičce, případně REkelímku budovat i mezi samotnými uživateli, což děláme hlavně online a prostřednictvím propagačních materiálů na místech, kde to dává smysl. To jsou zejména firmy zajišťující pro své zaměstnance stravování a různé gastroprovozy.

Kde krabičky vyrábíte?

Krabičky i kelímky nám vyrábí zpracovatel plastů nedaleko od Brna. V případě krabiček vlastně jen využíváme jejich výrobní kapacity, ale jinak jsme si celý produkt navrhli sami a je jen náš. U kelímků to je jinak, tam design patří firmě Nicknack, jež vyrábí třeba kelímky na nápoje, které můžete znát z festivalů. A samotná výroba pak zase probíhá na stejném místě.

A stejný výrobce vám krabičky, které doslouží, recykluje? Vyrobí ze starých REkrabiček zase nové?

To by bylo skoro dokonalé, ale bohužel to není možné. Brání tomu hlavně legislativa, protože z plastů, které recyklujete, nemůžete, až na výjimky, vyrábět obaly, které přicházejí do kontaktu s potravinami.

První vratné krabičky jste mezi lidi začali uvádět v době covidu, to asi sdílení nádobí moc nepřálo… Jak jste se v časech pandemie dokázali vyrovnat s nároky na hygienu?

Třeba v Praze jsme v té době od hygieniků doporučení nedostali. Já jsem tu obavu naprosto chápal, ale my si průběžně děláme testy, kdy provádíme stěry ze stěn krabiček a mikrobiologické rozbory prokazují, že tyto obavy nejsou opodstatněné. Dělali jsme dokonce i testy jídla uloženého delší dobu v REkrabičce a porovnávali jsme jeho kvalitu s jídlem uchovávaným v jednorázovém obalu, a žádné nežádoucí změny nebo rozdíly se nepotvrdily.

Jednorázový obal má ale i z pohledu ekologie výhodu, že se neumývá, takže se k jeho provozu nespotřebovává voda. Nehledě na čisticí prostředky.

Dopady na životní prostředí, vyplývající z výroby a provozu čehokoliv, jsou přesně to, co nás zajímá. Proto jsme si prováděli rešerše dat z výzkumů, které se zabývají různými hledisky souvisejícími právě s dopady používání jednorázových obalů na životní prostředí, a samozřejmě jsme je porovnávali s vratnými plastovými obaly. V celkovém srovnání ty vratné obaly vycházejí výrazně lépe. Kouzlo samozřejmě spočívá v tom opakovaném používání, které pak dramaticky snižuje dopady na životní prostředí vyčíslené na jednu REkrabičku.

Dá se byznys s REkrabičkami nějak dál rozvíjet, kromě snahy o další nárůst počtu uživatelů?

Věřím, že ano. Od našich partnerů získáváme zpětnou vazbu a na základě toho se budeme snažit službu dál vylepšovat. Chceme, aby celý systém fungoval co nejlépe jak pro naše partnery, tak v uživatelské rovině i přívětivě pro koncové uživatele REkrabiček.

Ve velkých gastroprovozech, jako jsou nemocnice nebo podnikové kantýny, je poměrně velký zájem o možnost sbírat krabičky automatizovaně, bez potřeby personálu, kterého je často nedostatek. Takže jsme vymysleli automat, který REkrabičky sbírá podobně, jako třeba lahve. Dokonce umí prostřednictvím aplikace, anebo na zaměstnanecké konto, vrátit i zálohu. Stejně tak umíme dodat výdejní automat, který prodává chlazené, v REkrabičkách uložené potraviny kdykoliv, když je o ně zájem.

Digitalizací také pracujeme na lepším monitoringu pohybu REkrabiček, což ocení hlavně ti partneři, kteří jich mají v oběhu velké množství.

REkrabičky prodáváte i do zahraničí, kde je využívají jiné systémy, možná podobné tomu, který jste vymysleli v Brně. Jak je na tom Česko s udržitelností v porovnání s ostatními státy?

Je to různé. Co se týče vratných obalů, vím, že dobře funguje třeba Německo nebo Švýcarsko, ale v jiných zemích to asi není zase taková sláva, jak bychom čekali. U projektů, jako je ten náš, to může být celou řadou věcí, od kvality komunikace toho konkrétního projektu směrem k veřejnosti až po legislativu. A je těžké říct, co je v konkrétním případě tou brzdou. I s ohledem na to, jak se nám podařilo rozběhnout REkrabičku, si dovolím říci, že na tom v České republice s podobně orientovanými iniciativami rozhodně nejsme špatně.

Myslíte si, že udržitelnost bude, anebo možná už je, dobrý byznys?

Může být. Ale je nutné si uvědomit, že zdaleka ne každý může mít svůj byznys model nastavený jako REkrabička, kde šetříme přírodu tím víc, čím víc roste naše podnikání. Toho například výrobce cihel samozřejmě nedosáhne a udržitelnost jako taková pro něj logicky primární byznys nebude. Ale bez ohledu na to, že každý máme ty možnosti jiné, bychom udržitelnost podnikání do svého byznysu, ať už je jeho podstatou cokoliv, zařadit měli. To považuji za velmi důležité.

Souhlasil byste, že k tomu, aby lidé významně změnili svoje chování, zvyky, je nutná „facka“, jako byl třeba covid?

Když přijde nějaká velká facka, jak říkáte, událost, třeba katastrofa, a bude nezpochybnitelně souviset s naším nezodpovědným chováním, bude už pozdě. Bude to nevratné a to nechceme. Signály, že bychom své chování měli změnit, tu jsou – sucho, změny klimatu…

Takže na tu opravdu velkou facku nečekejme, raději se jí pokusme předejít.

Odpady jsou samozřejmě jenom jednou z oblastí, kde je třeba měnit věci k lepšímu. Ale oblast je to významná a každá aktivita nebo iniciativa směřující ke změně se počítá.