Inflace a příliš „jednoduché“ výrobky. Co sráží českou ekonomiku

Podle Indexu prosperity Česka, společného projektu České spořitelny a datového portálu Evropa v datech, který analyzuje prosperitu Česka a porovnává ji s ostatními evropskými zeměmi, naše ekonomika už druhý rok v řadě oslabila. Devátá příčka se vloni změnila na dvanáctou a letos až na čtrnáctou. Na špičce už třetím rokem zůstávají severské země v čele se Švédskem a Dánskem, v trojici nejsilnějších ekonomik se drží i Německo.

Jednou z nejpalčivějších oblastí české ekonomiky je dlouhodobě nízká přidaná hodnota neboli ziskovost. Ať už jde o srovnání přidané hodnoty vývozu, nebo hrubé přidané hodnoty na celkové produkci, je Česko na unijním žebříčku až v druhé desítce zemí.

Kateřina Kadlecová, členka správní rady Druhé ekonomické transformace a místopředsedkyně Asociace průmyslového designu, považuje za hlavní příčinu typ převážné části průmyslu. „Mnohdy je na vině i malá odvaha konkurovat kvalitou, nikoliv cenou,“ říká. Snaha o vyšší přidanou hodnotu se podle Kateřiny Kadlecové týká celé společnosti: „Obecně je to o jiném mindsetu naší společnosti. Ta změna uvažování by měla nastat už na školách. Finanční gramotnost musí být součástí základního vzdělávání, základní ekonomické principy by pak neměly chybět ve všeobecném vzdělání. Cestu také představují finální výrobky, vyšší produktivita, zapojení nových technologií od výrobních procesů po obchod či administrativu. Současně produkty s vyšší přidanou hodnotou kladou vyšší nároky v oblasti marketingu, prodeje či servisu. Tam všude potřebujeme přidat,“ říká Kadlecová.

Zakladatel investiční platformy InvestBay Daniel Rajnoch volá po strategickém plánování investic, podpoře sektorů s vysokou přidanou hodnotou a také investicích do vzdělání a dovedností pracovní síly. Ale vidí i kroky, které se už správným směrem učinily. „Pokroky můžeme vidět například v tom, že se stát rozhodl podporovat i inovativní odvětví, jako je krypto průmysl či digitální investování, a to skrze regulace či úpravu zákona o platebním styku.“

Česko ale sráží dolů nejen málo sofistikované výrobky a produkty, kde se platí za um a dovednost a ne jen jen za materiál. Inflace dosáhla v roce 2023 v České republice druhé nejvyšší úrovně ze všech členských států Evropské unie. Zatímco většině ostatních států se vysokou inflaci z roku 2022 podařilo relativně rychle stáhnout, v Česku se takzvaný harmonizovaný index spotřebitelských cen meziročně snížil ze 14,8 procenta jen na 12 procent. Horší výsledek připadl pouze Maďarsku, kde inflace dosáhla 17 %.

Inflace měla za následek i loňský růst cen. Podle dat statistiků vzrostla hodnota indexu spotřebitelské ceny potravin na 148 bodů, kdy 100 bodů představuje stav v roce 2015. Ještě v roce 2022 se přitom index zastavil na 139 bodech. Zjednodušeně tak lze tvrdit, že ceny potravin se v loňském roce oproti roku 2015 navýšily téměř o polovinu. Mzdy sice rostly také, ale pomaleji než inflace.

Současně je však třeba říci, že už v průběhu roku začaly ceny opět klesat. A analytici očekávají, že letos se inflace ustálí na 2,4 %.

„Očekáváme, že ceny potravin budou v tomto roce stabilní. Nebudou v žádném případě raketově růst, nicméně pro nějaké větší zlevňování prostor není,“ upozorňuje Helena Kavanová z Potravinářské komory a vysvětluje: „Ceny energií, které jsou jedním z nejvýznamnějších faktorů v rámci cenotvorby, neklesly na předválečnou úroveň, a vše ostatní mimo cen zemědělských surovin roste.“

O tom, jak Češi reálně utrácejí za potraviny, napovědí data Českého statistického úřadu popisující tržby v maloobchodě s potravinami. Dle dat za rok 2023 došlo k růstu objemu tržeb za potraviny v průměru o 5 %. Z dat o vývoji tržeb ve stálých cenách však plyne, že Češi v loňském roce nakupovali méně potravin, a to v průměru o 5 procent. Utratili jsme tedy za potraviny více, a to přesto, že jich nakupujeme méně.

„Z hlediska cenové hladiny celého spotřebitelského koše se sice stále řadíme pod průměr zemí EU, to znamená, že patříme mezi ‚levnější‘ státy, bohužel to ale neplatí pro položky, které jsou pro spotřebitele základní. V cenách potravin jsme prakticky dohnali západní státy, aktuálně jsme na 97 % úrovně EU. U mléčných výrobků překračujeme jak průměrnou cenovou hladinu EU, tak státy jako Německo či Rakousko. Oproti Polsku jsou u nás mléčné výrobky o třetinu dražší. V cenách oblečení a obuvi jsme Západ dokonce předehnali, jsme na 112 % úrovně EU a náleží nám 5. příčka. Vyšší ceny oblečení už mají jen severské státy,“ vysvětluje situaci Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny, která je zároveň spoluautorkou aktuální studie Spořitelny s názvem Inflace: Jak doháníme Západ.

Není ale všechno jenom špatně. Výtečně si Česká republika vede v oblasti komplexity ekonomiky, tedy hodnoty, která vypovídá o různorodosti českého průmyslu. „Česká ekonomika toho umí skutečně mnoho v mnoha odvětvích a oborech a jen málo zemí na světě se nám může vyrovnat. Vysoká míra diverzifikace navíc znamená, že šok do jednoho odvětví českou ekonomiku neovlivní tak negativně jako ekonomiky, které naopak vsadily na koncentrovanější podobou ekonomiky,“ vysvětluje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.

Na vysokou míru různorodosti se váže i vysoký podíl hi-tech vývozů z ČR a vysoký podíl vývozů spojených s kreativitou. „I tam patříme mezi špičku na světě. Přesto však přidaná ziskovost české ekonomiky pokulhává. To souvisí s nižším podílem finálních výrobků na celkových vývozech, kde máme logicky nižší marži. Česká ekonomika může stavět na svých silných stránkách, ale potřebuje se emancipovat. Tedy zvýšit podíl domácích firem s českým kapitálem a globálními ambicemi. Svůj technologický um můžeme také proměnit ve vyšší podíl předvýrobní fáze produkce. To v penězích znamená mít vyšší patentové příjmy ze zahraničí,“ doplňuje Navrátil.

Nadprůměrně dobrého výsledku Česká republika stále dosahuje v úrovni veřejného dluhu, ale ne už v tempu jeho růstu. V průběhu posledních dvou let se zvýšil z 37,7 procenta HDP na 44,2 procenta. A zatímco v roce 2022 šlo v EU o čtvrtý nejnižší dluh, letos už Česku v unijním srovnání patří osmá příčka.

„Tempo zvyšování dluhu si vynutilo začít konsolidovat státní rozpočet a hledat způsoby, jak zrychlit ekonomický růst. Osmá příčka, respektive dluh 44 procent HDP, je docela nízký ve srovnání s ostatními zeměmi EU,“ říká David Navrátil, ale zároveň jedním dechem dodává: „Tento dluh však nezohledňuje implicitní zadlužení v podobě podinvestování infrastruktury, ať už fyzické, digitální, energetické, nebo bezpečnostní. Například kumulované podfinancování vzdělávání se vyrovnává nákladům na výstavbu Temelína. K tomu přidejme rychlé stárnutí obyvatel, což bez důkladné důchodové reformy, ale i reformy zdravotnictví, trhu práce a sociálních služeb bude tempo zvyšování dluhu udržovat na vysoké úrovni i v budoucnosti.“