Hodně doktorů, málo zlodějů a bytů. Žebříček kvality žití chválí i kritizuje

Podle indexu prosperity hodnotícího kvalitu života je České republika na třináctém místě v EU. Směrem nahoru nás tlačily hlavně vynikající statistiky v oblasti zdraví a bezpečnosti. Ke dnu nás pak táhla kvalita životního prostředí a špatná dostupnost bydlení.

Index prosperity je společným projektem České spořitelny a portálu datové žurnalistiky Evropa v datech. V průběhu roku zkoumal kromě makroekonomických údajů řadu dalších aspektů každodenního života Čechů a porovnával je s tím, jak žijí občané států Evropské unie. Jednotlivé výsledky srovnání jsou pak vyhodnocovány jako pořadí států.

Vedou severské státy – první je Švédsko, na pomyslných stupních vítězů stojí i Dánsko a Finsko, na samotném konci žebříčku se nachází Řecko, potažmo celý Balkán.

První z deseti pilířů, prostřednictvím kterých Index prosperity hodnotí kvalitu života v České republice, se týká celkového stavu české ekonomiky. Tu Index ohodnotil jako devátou nejlepší v EU, když nám pomohla především vysoká komplexita ekonomiky. Tento ukazatel zjednodušeně vysvětluje, jak je exportní trh dané země „rozkročený“, a tedy odolný proti okolním vlivům.

Česko je z hlediska ekonomické komplexity dokonce na druhém místě v EU a velmi dobře se držíme i v celosvětovém měřítku, kde nám patří osmá příčka. Špatně nedopadla ani míra našeho veřejného dluhu ve srovnání s HDP.

Pokud bychom v hodnocení ekonomiky hledali oblast, kde naopak zaostáváme, byla by to míra přidané hodnoty našeho exportu, kvůli které je Česko často označováno za „montovnu Evropy“.

Tomu nasvědčuje i podíl hrubého domácího produktu a hrubého národního důchodu. „V Česku se toho vytvoří výrazně víc, než kolik skrze zisky a mzdy získají obyvatelé Česka. Rozdíl přitom nespočívá jen v odlivu dividend do zahraničí, ale také například ve stanovování nízkých vnitropodnikových (či vnitroskupinových) nákladů a cen za zboží, služby, software, vývoj či licence mířící od českých dceřiných společností k zahraničním matkám, či pro zahraniční vlastníky výhodné půjčky od jejich tuzemských společností (a naopak),“ vysvětluje analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.

Rozdíl mezi prosperitou Západu a Východu je i v roce 2022 naprosto zřejmý a například u  zemí bývalého sovětského bloku se dá označit za propastný. Výjimkou je Estonsko.

Díky společné minulosti se často a rádi srovnáváme se Slovenskem, to je v unijním srovnání právě končícího roku až třetí od konce. Přehnaný optimismus by ale nebyl na místě.

Například hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil není z umístění Česka v polovině žebříčku nikterak nadšený. V nadcházejícím roce se totiž může vše změnit. „V příštím roce se můžeme posunout ještě na horší příčku,“ tvrdí. „Ekonomiku negativně ovlivní nadprůměrně vysoká inflace nebo absence fiskálních reforem, a tedy stále nadprůměrné tempo zadlužování státu. Pohoršíme se pravděpodobně i v hodnocení finančního zdraví obyvatel, protože více domácností bude čelit finančním problémům v důsledku inflace, ale i nárůstu nezaměstnanosti.“

Tím, co by nás ale mohlo posouvat výše, budou podle Navrátila v první řadě nezbytné investice do modernizace ekonomiky i do energetické efektivity. „A také investice do e-governmentu, primárně schopnosti státu dělat rozhodnutí na základě dat,“ uzavírá David Navrátil.

Rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková pak v souvislosti s Indexem prosperity zdůraznila nutnost investovat i do vzdělávání: „Celá vzdělávací soustava, včetně vysokoškolské oblasti, je bohužel ještě stále podfinancována a potřebuje podporu ve formě dlouhodobého rostoucího financování. Děti a mladí lidé jsou budoucností naší země a podmínkou jejího pokroku. Proto musí být investice do jejich dovedností, znalostí a rozvoje naší prioritou.“

Největší rezervy pak máme v přístupu k životnímu prostředí a v jeho současnému stavu. Hned ve dvou indikátorech této oblasti jsme na poslední příčce v Evropské unii. Podíl půdy zasažené suchem je v Česku nejvyšší z celé EU a máme také vysoký podíl emisí skleníkových plynů na osobu. České lesy masivně zasažené kůrovcem si už se špatným ovzduším nedokáží poradit. Především tyto skutečnosti nás ve srovnání životního prostředí odsouvají na 23. příčku. Je to o to překvapivější, že do ochrany životního prostředí v poměru k HDP investujeme téměř nejvíce ze zemí EU.

Až na chvostu žebříčku se Česko umístilo v bytové situaci. Stávající bydlení průměrného Čecha je na jednu stranu poměrně kvalitní. Do domácností většinou nezatéká, jsme schopni topit a jen 0,1 % domácností není vybaveno hygienickým zařízením, zásadní problém ale nastává při pořizování nového domu či bytu.

Může za to délka stavebního řízení, cena novostavby, nízký počet domů a bytů na tisíc obyvatel i vysoké výdaje na bydlení. Všechny tyto okolnosti vedou k tomu, že je na pořízení nového bytu v této zemi potřeba 15,5 ročních platů. To je nejhorší výsledek z celé unie.

V celkem deseti základních kategoriích hodnocených Indexem prosperity se ale našly i oblasti života, v nichž Česko vyšlo nadprůměrně dobře. Jedná se hlavně o dostupnost zdravotní péče a nízkou úroveň kriminality, což z České republiky dělá dobré místo pro žití. Například jen 0,3 % obyvatel si nemohou dovolit zdravotní péči kvůli své finanční situaci, lépe jsou na tom občané jen ve čtyřech unijních státech.

V kontrastu se skvělou dostupností zdravotní péče je ale fyzické zdraví Čechů. V tomto ohledu se bohužel ve srovnání opět pohybujeme ve spodních patrech žebříčku.

Příkladem za všechny je obezita, ve které jsou Češi osmnáctí z 27 zemí. „A když přihlédneme k nadváze, která spojuje stádia obezity a preobezity, propadáme se až na předposlední místo v Evropské unii,“ upozorňuje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.