Expert radí, jak co nejvíc vydělat na fotovoltaice

Poptávka po fotovoltaických panelech je obrovská, takže se na řadu zájemců nedostává a dodací lhůty se občas prodlužují.

Lidem však často chybějí základní informace, které jsou pro rozhodnutí zásadní. Aleš Hradecký, šéf Cechu akumulace a fotovoltaiky, vysvětluje základní pravidlo: „Z pohledu ekonomiky je vždy nejlepší spotřebovat doma maximum toho, co si na střeše vyrobíte.“

Co je rozhodující pro to, aby se mi malá domácí fotovoltaická elektrárna vyplatila?

Abych mohl hovořit o tom, zda se mi investice vyplatila, je dobré nejprve popsat motivaci, která mě k té investici vedla. Převažující motivací pro pořízení domácího fotovoltaického systému je v současnosti ekonomický profit. Řekl bych, že ekonomika motivuje asi 60 procent lidí, kteří si fotovoltaiku do své domácnosti pořizují.

Těch zbylých 40 procent pak tvoří hlavně kombinace vidiny soběstačnosti v okamžiku výpadku dodávek elektřiny z distribuční sítě, to pokud jsou součástí systému i baterie, a ekologie. Ten ekologický aspekt, tedy fakt, že si vyrábím elektřinu ekologickým způsobem, je z těchto tří motivací nejslabší.

Za jak dlouho se mi vrátí peníze, které za fotovoltaiku zaplatím?

Z tohoto pohledu je klíčové správně vyhodnotit roční spotřebu svojí domácnosti a v závislosti na tom velikost, správně řečeno výkon FV systému. Není to tak, že je na střechu potřeba instalovat maximum panelů, tedy co se mi tam vejde. Nejekonomičtější totiž je, když si maximum toho, co na střeše vyrobím, doma spotřebuji.

Takovým modelovým příkladem, který odpovídá tomu, jak dnes funguje velká část rodinných domů, je roční spotřeba někde okolo 15 MWh a FV systém o instalovaném výkonu 8 až 10 kWp. To si většinu vyrobené elektřiny dokážu spotřebovat, v létě určitě vyrobím víc, budu mít tedy takzvané přetoky, ale ty ještě mohu nějakým způsobem prodat. A peníze, které jsem za takový systém zaplatil, za předpokladu čerpání státní dotace, by se mi při současných cenách elektřiny měly vrátit v horizontu kratším než deset let.

Znovu ale odkazuji k těm motivacím. Co nejrychlejší návratnost nemusí být jedinou a možná ani nejdůležitější motivací k pořizování fotovoltaického systému. Někdo třeba může chtít maximálně posilovat tu soběstačnost, pak bude utrácet hodně peněz za baterie a tu návratnost si pochopitelně znatelně prodlouží.

S návratností pod deset let jste dnes mezi prodejci fotovoltaiky pesimistou.

Jsem realista a nepotřebuji nic přibarvovat. Při kalkulaci se rovnou bavme o tom, že v maximální výši čerpáme dotaci. Jinak bychom se s tou ekonomikou zase dostávali úplně jinam. U rodinného domu s výše popsanou spotřebou a podle ní navrženým FV systémem, jehož součástí budou i baterie s kapacitou okolo 11 kWh, se teď s pořizovací cenou dostáváme na 450 až 470 tisíc korun s DPH. Dotace mi pokryje 200 tisíc, bydlím-li ve zvýhodněném regionu, tak o deset procent víc. Těch 270 tisíc by se mi za ideálních okolností a při kalkulaci současných cen elektřiny mohlo vrátit za šest až osm let. Já si však myslím, že cena elektřiny klesne, můžeme se dohadovat o kolik, a to mi tu návratnost logicky prodlouží.

Co ještě mi návratnost může prodlužovat?

Samozřejmě to, když vám systém předimenzují. V nákladech zaplatíte víc, budete mít velké přebytky vyrobené elektřiny, ale ty vám vaši ekonomickou bilanci nevylepší. Jistě je dobré přemýšlet, jak nejlépe s přebytky nakládat, možností je několik, nespoléhejte ale na to, že budete z toho, co si doma vyrobíte a nespotřebujete, bohatí. Nebudete.

Znovu opakuji, z pohledu ekonomiky je vždy nejlepší spotřebovat doma maximum toho, co si na střeše vyrobíte.

Nepodstatné rozhodně není ani to, jak dobře máte celý systém nastavený, jak umí synchronizovat výrobu s vaší spotřebou, a v neposlední řadě i to, jak jste jako domácnost ochotni upravit svoje chování, tedy svoji spotřebu v čase. Tyhle věci jsou zcela individuální a jejich kombinace je pro počítání té kýžené návratnosti velice důležitá. Takže určitě chápete, že odpovědět v době, kdy si elektrárnu pořizuji, na otázku, kdy se mi zaplatí, je mírně řečeno těžké.

Jak vypadá v běžném rodinném domě spotřeba elektřiny? Co je vlastně jejím největším „žroutem“?

Každý to může mít jinak, ale obecně topení a následně ohřev užitkové vody. Elektrokotel, což je dnes velmi rozšířený způsob vytápění, činí v domácnosti až 60 procent spotřeby elektřiny.

Jenomže topit potřebuji v zimě a elektřinu vyrábím hlavně v létě…

To je pravda, se spotřebou elektrokotle vám fotovoltaika moc nepomůže. Řešením pak může být tepelné čerpadlo. Ten ohřev užitkové vody už vypadá podstatně lépe, ale právě v této oblasti je důležitý způsob zapojení systému včetně regulační jednotky, která umí řídit to, jak je využívána elektřina, kterou právě nepotřebují ostatní spotřebiče v domácnosti. Vlastně se takto dá i předehřívat voda pro topení, ale to je zkrátka o nastavení celého systému a pak třeba i o dalších investicích. Takže ten vliv na výsledek v ekonomické rovině zase může být různý.

Zmínil jste tepelné čerpadlo. To by mi ve spolupráci s fotovoltaikou v zimě topilo?

Podstatně lépe než elektrokotel, protože je asi čtyřikrát účinnější. Jednoduše řečeno potřebuje k topení skoro čtyřikrát méně elektřiny. Někdy mu elektřina z fotovoltaiky ani tak stačit nebude, ale přinejmenším v okrajích topné sezony by vám tepelné čerpadlo s fotovoltaikou mělo dobře fungovat. A to už může znamenat významné úspory.

Ale samozřejmě to je další nemalá investice. Za tepelné čerpadlo zaplatíte v průměru tak 250 tisíc, ale 100 tisíc dostanete od státu. A zase si můžete počítat, za jak dlouho se vám těch 150 tisíc na topení vrátí.

Takže přebytky z fotovoltaiky ohřívat vodu?

Souhlasím. Budou tam řádově nižší náklady a takový systém může mít velmi slušnou účinnost. Máte-li vyřešené topení, řekněme třeba kotlem na pelety nebo jinak, mohou vám FV panely pokrývat okamžitou spotřebu elektřiny domácnosti a z přebytků budete ještě ohřívat vodu. A záleží na tom, zda ji budete využívat pouze jako užitkovou vodu, anebo ji dokážete využít i jinak.

V pořizovacích nákladech takový systém znamená velkou úsporu za baterie, které jsou zkrátka drahé, a měli byste vystačit i s nižším počtem FV panelů. A opět i zde můžete čerpat státní dotaci.

Taková úvaha možná ubírá popularitu řešením, která zahrnují baterii. Co je tedy důvodem k pořízení FV systému s baterií?

Systémy s baterií na atraktivitě určitě neztrácejí, loni činily víc než 90 procent všech instalací. To jejich opodstatnění v systému spočívá hlavně ve vykrytí spotřeby ve večerních hodinách, když už panely nic nevyrábí. Bez baterky byste od okamžiku, kdy pánbůh venku zhasne, elektřinu normálně nakupovali. Pokud ale přes den nebylo vyloženě zataženo, měly by vám panely vyrobit dost elektřiny na to, aby pokryly okamžitou spotřebu a ještě nabily baterie, které tu spotřebu pokryjí večer. Tak by měl optimálně vypadat 24hodinový cyklus výroby a spotřeby vaší domácnosti.

Takže ano, baterie jsou poměrně nákladné, ale jejich funkce je jasná a v tom denním cyklu vám v ekonomice spotřeby významně pomohou.

A zase připomínám ty motivace. Pro někoho je lákavé i to, že díky bateriím po určitou dobu „přežije“, i když sousedům elektřina z jakéhokoliv důvodu nejde.

Na tomto místě bych však rád upozornil, že pokud si fotovoltaiku pořídím bez baterií a budu k akumulaci elektřiny používat třeba ohřev vody, dostanu na celý systém nějakou dotaci. Ale když se později rozmyslím, že bych baterie přece jen chtěl, už mi na ně nikdo dotaci nedá.

Velkým otazníkem jsou takzvané přetoky, tedy elektřina, kterou mi panely vyrábí, ale já ji ani po využití veškeré akumulace, ať už do baterií, nebo do vody, nedokážu spotřebovat.

Má-li vám systém v rozumné míře vyrábět elektřinu i v okrajích sezony, tedy na jaře, na podzim a třeba i tehdy, když zrovna nepálí sluníčko, a to určitě chcete, tak ve dnech, kdy naopak pracuje na plný výkon, prostě budete mít elektřiny víc, než zrovna potřebujete. Toto je navíc často umocněno i tím, že v takovém čase, tedy v létě, za slunných dní, okolo poledne máte doma minimální spotřebu. Můžete si ohřívat bazén, můžete si domu pořídit klimatizaci, ale pokud takovou spotřebu nemáte, budete mít docela významné přebytky vyrobené elektřiny.

Můžete je prodávat, dostanete za ně různé částky, ať už fixované, nebo pohyblivé, podle situace na trhu, záleží na nabídce dodavatelů elektřiny. A pokud za takzvaně spotové ceny prodáváte, také za ně nakupujete, když „svoji“ elektřinu nemáte. Je pak na zvážení každého, zda se do toho chce pustit. Upozorňuji ale na to, že elektřina bude levnější, když ji všichni mají dost, a tak ji prodávají, a dražší, když ji všichni potřebujeme, takže nakupujeme. To platí jak v rámci dne, tak samozřejmě v kontextu celého roku, tedy v porovnání léta a zimy.

Různí dodavatelé nabízejí různé podmínky. Já si z nich ale nemůžu vybrat úplně svobodně, protože ti dodavatelé mají různou místní působnost, je to tak?

Rozlišujme dodavatele elektřiny, to znamená společnost, která obchoduje s elektřinou a uzavírá s vámi smlouvu o prodeji a případně i odkupu elektřiny, a distributory, kteří nám vlastně pronajímají jenom dráty.

Všichni distributoři opravdu nepůsobí po celé republice, konkrétně PRE obsluhuje zákazníky v Praze a blízkém okolí, pod ČEZ spadá celá republika mimo jižní Moravu a jižní Čechy a tato území, na nichž nepůsobí ČEZ, pak obsluhuje EG.D. S jednou z těchto distribučních společností se budete muset domluvit na distribučních službách, ale dodavatelem elektřiny pro vaši domácnost může být jiná společnost. To je třeba rozlišovat.

A můžu, mám-li už podepsanou smlouvu s distributorem, třeba od ČEZ elektřinu nakupovat a prodávat ji například PRE?

Ano, to je možné. Pak ale potřebujete dva EAN, což není nic jiného než číselný kód sloužící pro identifikaci odběrného místa. Jeden EAN budete využívat pro nákup, tedy spotřebu, a druhý pro prodej elektřiny.

Ten spotřební EAN už vlastně máte, takže distributora požádáte o přidělení výrobního EAN a on vám ho do měsíce musí zařídit.

Může to tak být, ale nemusí. Je to tržní prostředí, kde dodavatelé něco nabízejí a já to mohu, ale nemusím akceptovat. Musím si ale zmapovat, co kdo nabízí, a musím si to umět vyhodnotit.

Řada lidí si myslí, že stát začne jednoho dne nařizovat, co mně jako domácnosti s FV systémem na střeše dodavatel musí zaplatit za přebytky, které mu pošlu do sítě. Ale to se nikdy nestane. Dodavatelé s elektřinou obchodují a cenu za prodej nebo výkup si samozřejmě stanovují sami na základě své obchodní politiky. Stejně jako to, zda od nás vůbec budou elektřinu vykupovat.

Dodavatelé mají v nabídce také virtuální baterie. Jak to funguje?

To jsou vlastně určité způsoby zápočtu dodané a odebrané elektřiny. Nejsem jejich fanouškem, ale uznávám, že to je celkem fér. Ty podmínky znám dopředu, je tedy nutné si je pozorně přečíst a pak vím, že do virtuální baterie nějakou elektřinu pošlu, když mám přebytky, a za daných podmínek, nikoliv tedy zadarmo, si ji odeberu, když na střeše vyrábím málo.

Ve fázi příprav je legislativa upravující komunitní energetiku. Vyřeší tento zákon, až vstoupí v platnost, naše starosti s využíváním přebytků doma vyrobené elektřiny?

Ten zákon, který se nyní projednává, bude řešit podmínky, při kterých budu moci doma vyrobenou elektřinu nasdílet někomu jinému. Sobě v jiné domácnosti nebo třeba rodičům. Zkrátka takříkajíc na dálku. Ale opět pouze v reálném čase. Problém, který vzniká tím, že vyrábím v čase, kdy to moc nepotřebuji, ale komunitní energetika neřeší. Tu spotřebu dvou rozdílných míst bude možné vzájemně započíst jen v rámci jedné hodiny, až začne pracovat Energetické datové centrum, tak v rámci čtvrthodiny a to už víceméně odpovídá času, kdy jste elektřinu na jednom místě vyrobili a v jiném místě spotřebovali.

Jak moc toto vyřeší vaši starost s využitím přebytků, nechám na vás.

Takže pokud najdu někoho, kdo elektřinu potřebuje v době, kdy já ji nepotřebuji, a přesto ji vyrábím, tak v ten okamžik na fotovoltaice začneme vydělávat tak, jak jsme si představovali? Tohle se asi nebude líbit dodavatelům elektřiny… Je to důvod, proč komunitní energetika v Česku na rozdíl od jiných unijních států stále nefunguje?

Umožnit fungování energetických komunit v Unii nařizuje Evropská komise. Byl jsem v roce 2019 členem pracovní skupiny ČEPS, která pracovala na nové podobě energetického zákona. Vyjádřila se k ní Legislativní rada vlády a myslím, že vše bylo na dobré cestě k tomu, aby byl zákon připraven k přijetí. Přišel ale covid a řešily se důležitější věci. Po covidu pak pro Babišovu vládu existovala atraktivnější témata a určitě je také fér podotknout, že ceny energií ještě nikoho tolik netrápily. Co si budeme povídat, elektřina byla stále levná.

Nejsem toho názoru, že by úpravu zákonů o energetice vědomě brzdili dodavatelé, kteří na obchodování s elektřinou vydělávají. Oni se na tu novou situaci už delší dobu připravují, protože vědí, že je nevyhnutelná. Bude záležet na každém nich, jak se třeba s fungováním energetických komunit vyrovnají. Ale existují v tržním prostředí a to se prostě vyvíjí. Zastavit se to nedá.