Článek
Řemeslo, které se dědí z otce na syna, tradice, důraz na kvalitu, individuální přístup k zákazníkovi… Zní to nostalgicky jako příběh z časů první republiky. Pánský krejčí Leo Macenauer pochází z rodiny, která se řemeslu věnuje už po tři generace.
Se zákazníky jedná zásadně osobně, vždy přihlédne k individualitě každého z nich, a i proto má jeho firma mezi lidmi, kteří si potrpí na kvalitní společenské oblečení, dobré jméno.
„Většinu zakázek začínám vlastně stejně, jako teď s vámi – dáme si u nás v salonu kávu,“ říká čtyřiatřicetiletý majitel pánského krejčovství v centru Prahy Leo Macenauer. Připouští, že některé salony už přistoupily na to, že kontakt se zákazníkem přenesly do on-line světa.
I míry na nové sako berou na dálku, čímž jistě dokáží ušetřit spoustu času sobě i zákazníkovi. „Řekněme si to na rovinu, abych si mohl dovolit ten luxus kávy s klientem, musím být všude jinde maximálně efektivní,“ říká Macenauer.
Trnitá cesta k digitalizaci
Podle údajů Asociace malých a středních podnikatelů naplňují nejmenší podniky své cíle v digitalizaci v průměru jen ze 40 procent. Mezi mikropodnikateli je ale situace ještě o hodně horší.
Výzkum, který v rámci programu Strive Czechia v prostředí nejmenších firem a mikropodnikatelů uskutečnila společnost Mastercard, mapoval také míru využívání moderních technologií.
Společnost Mastercard podporuje přechod nejmenších podnikatelů na digitální ekonomiku v rámci celosvětového programu Strive. V České republice chce v následujících třech letech v této souvislosti utratit až 5,5 milionu dolarů.
„Chceme malé podnikatele podpořit v dlouhodobé prosperitě a já věřím, že společně s našimi partnery dokážeme zajistit, aby měl program Strive Czechia skutečně pozitivní přínos pro jednotlivce i komunity, ve kterých fungují a které podporují,“ uvedl Michal Čarný, generální ředitel společnosti Mastercard pro Českou republiku a Slovensko.
I Lucie Kutálková, česká designérka a zakladatelka módní značky Leeda, považuje osobní kontakt se zákazníkem za velmi důležitý a jinou cestou, třeba s pomocí chytré aplikace, se ani vydávat nechce. Každou kolekci navrhuje s vášní pro kvalitní materiály a v krejčovství dbá na detail.
„Každý člověk je originál a my mu chceme dopřát péči a poradenství, které sebelepší aplikace nikdy nenahradí,“ potvrzuje Kutálková. Při zakázkové výrobě oděvů, jako jsou například svatební šaty, je podle ní osobní setkání s klientem stále nenahraditelné.
Osobně se lze s renomovanou návrhářkou setkat v jejím butiku v Bartolomějské ulici. Na druhou stranu i Leeda prodá hodně oblečení (také doplňky a šperky) přes e-shop. Nejde o kusy vyrobené na zakázku, ale vesměs o módu navrženou buď přímo Kutálkovou, anebo jiným návrhářem spolupracujícím se značkou Leeda. „Tady samozřejmě oceňuji například evidenci skladových zásob, ale i další aplikace, bez nichž bychom e-shop provozovali těžko,“ vysvětluje návrhářka.
Ať každý dělá, co doopravdy umí
K pochopení toho, jak dnes takový malý módní salon funguje, je dobré vědět, že na showroomu se vlastně odehrává jen zlomek práce, kterou je nutné při výrobě daného kusu oblečení odvést – i když patrně ten nejdůležitější.
Po vyslechnutí klientova přání, výběru materiálu a nezbytného měření zanese krejčí vše, včetně digitálního popisu střihu, do zadávacího dokumentu. Ten putuje k subdodavatelům, do dílen, kde každý pracuje jen na tom, co umí nejlépe.
Chci se soustředit na navrhování nových kolekcí a jejich prodej stávajícím i novým zákazníkům. Na této frontě je spousta práce, kterou za mě nikdo neudělá. Zadávání výroby, natož samotná výroba, by se v ideálním případě měly obejít beze mě.
Za kvalitu výsledku však osobně ručí krejčí nebo švadlena. Proto o celém procesu Leo Macenauer stále více přemýšlí. „Mým snem je něco jako vertikální integrace celého systému. Zpracovat popis výroby každého kusu tak, aby si všichni, kdo se na výrobě podílejí, mohli pro svá data na stejné místo jednoduše sáhnout a použít je pro svoji práci.“
Takový systém by mimo jiné umožňoval zastupitelnost, což je další věc, která Macenauera trápí. Zakázka se bez jeho přítomnosti nerozjede a to je velmi limitující. Svoji roli by rád viděl jinde než v opakovaném popisování každého objednaného produktu „Takhle se nikam dál neposuneme. Podnik neroste, kapacitně to prostě není možné.“
Je jasné, že automatizaci v zakázkovém krejčovství by zákazník na první pohled neměl vidět. Musí se odehrávat v zákulisí, tak, aby neutrpělo kouzlo služby naplno rozehrávané v krejčovském salonu. I ten ale musí být efektivní, jinak nemá do budoucna šanci.
Trench coat od Macenauera
Trench coat od Leo Macenauera
Kdo se chce ukazovat v tomto podzimním kabátu od Leo Macenauera, měl by si udělat čas na dvě až tři návštěvy jeho salonu. Trench coat je ušit ze speciální látky, kterou vyvinuli Britové za 2. světové války, aby zvýšili šanci na přežití svých pilotů sestřelených nad ledovými vodami Severního moře.
Na jeho výrobě budou kromě Macenauera pracovat nejméně čtyři další dílny, hotový bude nejdříve za tři týdny od objednání. Za kvalitní materiál, moderní střih, špičkové zpracování a především za to, že vám kabát perfektně padne, zaplatíte 32 500 Kč.
Kdo zavelí k inovacím
Nastavovat způsob zadávání práce jednotlivým subdodavatelům je však z pozice malých podniků, jakými jsou Leeda nebo Leo Macenauer, nemožné. V praxi to funguje přesně obráceně – jako malí odběratelé se musí maximálně přizpůsobit podmínkám každého z dodavatelů. A ty se vzájemně liší.
Digitalizace fungující nad úrovní celého procesu, jak by ji rád viděl Leo Macenauer, je stále hudbou budoucnosti. Dnes se díky roztříštěnosti a nejednotnému způsobu práce subdodavatelů musí popis na každý nový, ale vlastně i jenom pozměněný výrobek zadávat znovu. Chybí automatizace stále se opakujících činností, která zabraňuje lidským chybám, ale zároveň připouští variabilitu při dílčích změnách v zadání. Stejné sako, ale delší rukávy. Příště širší ramena, nebo možná jiný materiál…
Zpátky k zákazníkům
„Chtěl bych oděvy více navrhovat, chtěl bych více pracovat se zákazníky. Chtěl bych dělat to, co digitalizace dělat nemůže,“ vysvětluje Macenauer.
Větší automatizace by mu rozvázala ruce, celý byznys by nemusel stát na něm a díky tomu by dosáhl i lepších hospodářských výsledků. Zároveň by však udržel to nejdůležitější, co dělá zakázkové krejčovství tím exkluzivním prostorem.
Partnerem článku je společnost Mastercard.
