Dostupnost péče pro pacienty je v Česku špičková, ukazuje srovnání s EU

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V hodnocení dostupnosti zdravotní péče patří Česku v unijním srovnání druhé místo za Kyprem. Podle posledních dat je totiž lékařská péče nedostupná jen 0,2 procentům Čechů. Dostupnost zdravotní péče hodnotí aktuální Index prosperity Česka prostřednictvím dílčích kritérií, jako je například finanční nákladnost péče, místní dostupnost, počet nemocničních lůžek na 100 tisíc obyvatel nebo doba čekání na vyšetření.

Pro srovnání, v Estonsku, které je na žebříčku úplně poslední, je zdravotní péče nedostupná pro 9,1 procenta obyvatel (ještě v roce 2018 to bylo dokonce 16,4 %). Pobaltskou zemi k pomyslnému dnu stahují především nákladnost péče a dlouhé čekací lhůty na vyšetření.

Podle dat Českého statistického úřadu bylo v roce 2022 v Česku 5727 ordinací praktických lékařů pro dospělé a 2304 ordinací pro děti a dorost. Praktičtí zubní lékaři provozovali 5943 samostatných ordinací, praktičtí gynekologové 1722 ordinací. Lékaře specialisty bylo možno vyhledat v některé z 10 977 ordinací.

Mnoho pacientů, zejména těch žijících mimo velká města, by jistě namítlo, že místní dostupnost lékařské péče se významně liší právě ve městech a na venkově. Zde hraje roli takzvaná spádovost. Tu do kontextu zasazují statistiky popisující situaci zubních lékařů, právě na tomto poli panují v Česku největší rozdíly z hlediska regionů. Zatímco v hlavním městě Praze vycházelo v roce 2022 na jednoho ordinujícího zubního lékaře v průměru 823 obyvatel, v sousedním Středočeském kraji to bylo 2373 obyvatel. V průměru v celé republice vychází na jednoho zubního lékaře 1457 obyvatel.

V tuzemsku dostupnost péče řeší legislativa. Podle údajů Ministerstva zdravotnictví nesmí například dojezdová doba k praktickému či zubnímu lékaři přesáhnout 35 minut od místa bydliště a na ultrazvuk či rentgen se musí každý Čech dostat do 45 minut. Kromě místní dostupnosti řeší nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb i čekací lhůty. Pojištěnec by neměl například na endoskopické vyšetření čekat víc než čtyři týdny, na magnetickou rezonanci přes pět týdnů, na mamograf šest týdnů a na náhradu kyčelního kloubu déle než 52 týdnů.

Podle prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven ČR Ladislava Friedricha nejsou v Česku na straně občanů ani na straně poskytovatelů zdravotnických služeb běžné bariéry, které často komplikují přístup ke zdravotní péči v jiných zemích. „Především, pojištěnci si mohou volně zvolit a navštěvovat lékaře a nejsou zatěžováni žádnými poplatky. Poskytovatelé jsou převážně odměňováni za výkon a ceny zdravotnických služeb stanovených úhradovou vyhláškou v posledních letech rychle rostou.“

Upozornil ale také na negativní stránky, především na fakt, že Česku výrazně rostou náklady na systém veřejného zdravotního pojištění. „Tady je třeba poukázat na značný podíl duplicitních a zbytných vyšetření, nízkou provázanost péče a její nízkou nákladovou efektivitu,“ řekl Friedrich.

V péči o předčasně narozené děti patří Česko ke špičce i ve světovém srovnání. Dlouhodobě se daří snižovat počet úmrtí nově narozených, v prvním měsíci života u nás zemře jedno dítě z tisíce. To odpovídá 14. nejnižší hodnotě z 200 zemí, které celosvětově sleduje UNICEF.

„Je to díky třístupňové péči, specializovaným centrům a kvalitnímu odbornému personálu,“ říká Lucie Žáčková z organizace Nedoklubko.

Obor neonatologie (péče o novorozence) se velmi rychle vyvíjí a současným trendem je přístup nazývaný Zero separation, což je snaha o co nejčastější kontakt miminka a maminky, případně otce, takzvaně „skin to skin“. „Studiemi je prokázána řada benefitů, snížení incidencí infekcí a komplikací u předčasně narozených dětí, a dokonce zkrácená doba hospitalizace,“ vysvětluje Žáčková.

A podobně úspěšní jsou čeští lékaři i v péči o kojence, tedy děti ve věku od 29. dne do jednoho roku života. Zde nám v unijním srovnání patří čtvrtá příčka.

Pohled na statistiky postihující podzim našich životů už tak optimistický ale není. Český průměr 62 let ve zdraví je málo, většina občanů EU se zdraví těší déle, průměrně 63,6 roku. Nejvíce roků ve zdraví prožívají lidé na Maltě (68,7), nejhůře jsou na tom občané pobaltských zemí.

„České zdravotnictví potřebuje zvýšit efektivitu a především úroveň digitalizace. Aktuální praxe je taková, že pacient ‚pobíhá‘ mezi jednotlivými odbornými lékaři se svými výsledky vypálenými na CD. Zdravotní péči také schází zaměření na celostní medicínu,“ upozorňuje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.

Všechno ale nelze svádět na doktory, za své zdraví si neseme odpovědnost především sami. Žádoucí je zlepšení prevence, avšak také životního stylu. Palčivým problémem Čechů je obezita, která trápí 19,3 procenta populace. To v unijním srovnání představuje 18. příčku. 58,4 procenta Čechů trpí nadváhou, což je předstupeň obezity.