Do školství a vědy jdou peníze, ale Česko stejně ztrácí dech

V České republice je málo vysokoškoláků. Podle Indexu prosperity, datového projektu České spořitelny, analytického portálu Evropa v datech a výzkumné agentury Ipsos, mají v populaci nižší zastoupení lidí s vysokoškolským vzděláním jen Itálie a Rumunsko.

Nouze o lidi s diplomem se projevuje jak v případě starších lidí, tak i u mladých. Co se týče vzdělávání dospělých, vzdělávacích kurzů či studijních programů se účastní jen 7,8 procenta dospělé populace, což nás v unijním srovnání řadí až na 19. příčku. Ve věkové kategorii 25 až 34 let má v České republice titul z vysoké školy jen zhruba třetina populace.

„Ve srovnání se zbytkem EU jde o pátý nejnižší výsledek,“ prozradil Tomáš Odstrčil, analytik organizace Evropa v datech.

Ukazuje se, že český vysokoškolský systém často dostatečně nereflektuje potřeby pracovního trhu. A téměř polovina z těch, kdo v Česku studium na vysoké škole zahájí, studia nedokončí.

„Často proto, že náplň studia nesplňuje jejich očekávání,“ upozorňuje analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.

Další příčinou neuspokojivého stavu může být skutečnost, že je systém, ve kterém tuzemské univerzity existují, málo flexibilní. „Patříme mezi státy, které prakticky neumožňují studium kratších, z hlediska přípravy studenta pro budoucí zaměstnání přitom mnohdy efektivnějších studijních programů,“ tvrdí Hrtúsová.

Zatímco v rámci zemí OECD činí podíl studentů, kteří disponují titulem ze zkráceného vysokoškolského studia, v průměru 16 procent, v Česku je to pouze okolo jednoho procenta. Pro představu: v Rakousku, Španělsku či USA je to více než 40 procent.

Česko do školství podle údajů Evropy v datech investuje více než pět procent HDP, což je v evropském měřítku lepší průměr. V prestižním žebříčku THE World University Rankings však české univerzity v posledních letech spíše stagnují.

Jak informuje nezávislý informační portál vedavyzkum.cz, do první tisícovky nejlepších světových škol se letos vešly pouze tři. Nejlépe hodnocenou českou vysokou školou je dlouhodobě Univerzita Karlova, patří jí 501.–600. příčka, podobně jako například britské University of Greenwich, francouzské University of Lille nebo rakouské Univerzitě Johannese Keplera v Linzi.

Na druhém místě se v českém srovnání shodně objevují Masarykova univerzita a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, oběma patří ve světovém žebříčku 801.–1000. místo.

„Je třeba říct, že pro české vysoké školy není jednoduché byť jen uhájit pozice ve světových žebříčcích. Vesměs všechny vyspělé země dnes investují do vysokého školství více než my, ovšem reálné příjmy českých vysokých škol plynoucí ze státního rozpočtu od roku 2007 klesají. I v řadě chudších zemí je státní podpora vysokoškolského vzdělání a výzkumu štědřejší. V takových podmínkách je velmi těžké udržet kvalitní zaměstnance a ještě těžší je takové vědce a pedagogy k nám ze světa přilákat,“ popsal situaci pro portál Věda a výzkum rektor České zemědělské univerzity v Praze Petr Sklenička. České zemědělské univerzitě patří v aktuálním světovém srovnání 1001.–1200. místo.

V žebříčku THE World University Rankings 2023 se objevilo rekordních 1799 vysokých škol z více než 104 zemí světa.

Slova rektora Petra Skleničky potvrzují i nedávné protesty proti nízkým platům akademiků v humanitních a společenskovědních oborech, do kterých se zapojily univerzity z celé země.

Podle Jakuba Izdného, tajemníka Ústavu českých dějin FF UK, už není odliv schopných pedagogů kvůli nízkým platům jen rizikem, ale skutečností. „Platy v celé vysokoškolské sféře už jsou dávno nekonkurenceschopné, takže nejlepší potenciální učitelé, kteří nemají nějaký osobní důvod tuhle nevýhodu českým vysokým školám ‚odpustit‘, už jsou v jiných částech veřejného sektoru – v nižším školství či na úřadech, kde se platy valorizují, v soukromé sféře nebo v zahraničí. A to se týká svorně všech typů oborů,“ upozorňuje Izdný.

Nedostatek peněz pak ovlivňuje i kvalitu „servisu“, který mohou vysoké školy poskytovat akademické práci, protože nemají dost peněz na neakademické pracovníky, což odvádí mozky a projekty z Česka. Podle Jakuba Izdného na to poukazují jak vedení škol, tak i orgány, jako je Česká konference rektorů.

České děti jsou podle posledních dostupných výsledků šetření PISA zatím nadprůměrně dobré. PISA je program OECD pro mezinárodní hodnocení studentů měřící schopnost 15letých dětí využívat své znalosti a dovednosti v oblasti čtení, matematiky a přírodních věd k tomu, aby čelily skutečným životním výzvám. Nové výsledky budou známy na konci roku.

Podle Dany Brandenburg, předsedkyně správní rady Nadace České spořitelny, však bude český vzdělávací systém i tak čelit problémům.

„Výuka by se měla především odvíjet od rozvoje kompetencí, tedy nejen znalostí, ale i jejich praktického uplatnění a budování správných postojů k různým problémům současnosti. Na některých školách si to uvědomují a školáky v tomto duchu vzdělávají, je však potřeba, aby na nutnosti kvalitního vzdělávání nejmladší generace panovala celospolečenská shoda.“

V souvislosti s tím poukázala na iniciativu Měníme osnovy, která přináší osvětu v této oblasti a poukazuje na rozvoj klíčových kompetencí.

Podle Brandenburg je nutné, aby bylo vzdělávání zaměřené na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní a osobní život. A také na snižování nerovností, aby každé dítě na každé škole mohlo využít svůj potenciál a zažít úspěch.

„S tím ovšem souvisí také odborná příprava na pedagogických fakultách a rozvoj ředitelů škol zaměřený na posilování jejich leadershipu,“ upozorňuje. A dodává, že nedostatek učitelů v některých regionech, nutnost vybudování kvalitního řízení a podpora škol v regionech mohou být velkým problémem.

Index prosperity České spořitelny posuzuje oblast vzdělávání komplexně a vedle kvality škol a funkčnosti vzdělávacího systému do srovnání členských zemí EU zahrnuje například také podporu výzkumu nebo potenciál pro růst inovací.

A právě inovační potenciál v České republice podle žebříčku Global Innovation Index v posledním sledovaném období významně klesl. Za příčinu propadu jsou označovány zejména malé investice, nízká přidaná hodnota práce, nedostatečná digitalizace státní správy či velká administrativní zátěž firem.

Čísla poskytnutá datovým a analytickým portálem Evropa v datech přitom prozrazují, že Česká republika podporuje oblast výzkumu dvěma procenty HDP, což je 10. nejvyšší číslo v EU. Podle Markéty Krykové ze společnosti enovation však v tuzemsku významně pokulhává propojení akademické sféry s byznysem.

„Efektivní nastavení spolupráce firem s výzkumnou sférou je naprosto zásadní. Jak institucionální na vlastních projektech, tak ale i v rámci kvalifikací a sladění požadavků na absolventy. I když je snaha toto nastavení zlepšovat, stále máme v propojování výzkumu s byznysem velké rezervy – strukturální i finanční,“ vysvětlila Kryková.