Česko je v Evropě pořád jako skládka. Horší už je to jen na Balkáně

Z analýzy dat Indexu prosperity vyplynulo, že Česko v EU zaujímá šestou nejhorší pozici v žebříčku kvality životního prostředí.

„Stále totiž produkujeme velké množství emisí skleníkových plynů i odpadu, který se navíc nedaří recyklovat,“ říká Milan Mařík z Evropy v datech. Datový portál stojí společně s Českou spořitelnou za projektem, který dlouhodobě měří a analyzuje prosperitu Česka a porovnává ji s ostatními evropskými zeměmi. Prosperitu pojímá v širokém socioekonomickém rámci, kdy neměří pouze výkonnost ekonomiky, ale také faktory, jako jsou kvalita života, vzdělání, zdraví a životního prostředí.

Seznam Zprávy jsou mediální partnerem Indexu prosperity.

Horší životní prostředí než v Česku je obecně na Balkáně, ale také ve střední Evropě. S výjimkou Rakouska, které mimo jiné intenzivně využívá obnovitelné zdroje energie. Nejlepší je situace na severu a západě Evropy, kde kromě jiného zpravidla produkují poměrně málo emisí v rámci průmyslu.

Zatímco donedávna se Česku dařilo množství vyprodukovaných emisí na obyvatele snižovat (Česko již několik let vynakládá na ochranu životního prostředí třetí nejvyšší podíl HDP v EU), podle posledních dat se tento trend prakticky zastavil. V roce 2022 připadalo na jednoho obyvatele ČR 10,16 tuny oxidu uhličitého, což je stejná hodnota jako v roce 2021. V současnosti tak máme šesté nejvyšší emise na obyvatele v EU.

Významně se na této nelichotivé bilanci podílejí emise z vytápění domácností. Data získaná šetřením Českého statistického úřadu ukazují, že u bytů postavených před rokem 2015 se ve velké míře ukazují nedostatky v zateplení. Podobná je situace i v případě starších rodinných domů, jejichž majitelé většinou mění stará okna za nová, s tepelně izolačním zasklením, čímž sice sníží spotřebu energií na vytápění, ale nevyřeší tím zdaleka všechny tepelné úniky.

„Pokud budeme mít čtyřčlennou domácnost v nezatepleném rodinném domě s rozlohou 150 metrů čtverečních, který nebude vůbec zateplený a bude vytápěný pomocí plynu, jeho spotřeba energií na vytápění může dosahovat až 40 MWh. Zateplením ji lze nicméně snížit až o 70 procent. K tomu je ale zapotřebí mít zateplené stěny domu i střechu a ideálně také podlahy,“ říká Marcela Kubů z aliance Zateplujeme Česko.

A to pro většinu českých domů postavených do roku 1970 neplatí, takže dochází k citelnému nárůstu emisí z vytápění. Ty jsou v Česku v přepočtu na obyvatele šesté nejvyšší z EU, za rok 2022 to bylo 836 kilogramů na obyvatele.

„Kromě nedostatečného zateplení nemovitostí a úrovně spotřeby tepla však hraje stěžejní roli i fakt, že zhruba polovina produkce tepla v Česku, které je distribuováno teplárenskými soustavami, pochází z uhelných zdrojů,“ vysvětluje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.

Vysoké emise se logicky promítají do počtu úmrtí souvisejících se znečištěným ovzduším, přesněji řečeno s vyšší koncentrací částic PM2,5, což jsou mikroskopické částice menší než 2,5 mikrometru, které jsou pro lidské zdraví nejnebezpečnější. V roce 2021 statistiky v Česku vykázaly 81 zemřelých na 100 tisíc obyvatel, což je osmý nejvyšší počet úmrtí v EU.

V roce 2005 tato hodnota byla přibližně o 60 procent vyšší, z dlouhodobého hlediska se tedy daří stav ovzduší zlepšovat. V porovnání s evropskou sedmadvacítkou ale stále zaostáváme, zvláště pokud se podíváme třeba do Švédska, kde na 100 tisíc obyvatel připadá šest úmrtí, případně do Finska, kde to jsou jen tři.

V Česku se podle dat Českého statistického úřadu povede recyklovat jen 38,3 procenta komunálního odpadu. Česká vláda přitom v roce 2019 schválila plán, dle kterého bychom měli do konce současné dekády třídit 60 procent odpadu.

„Podíl 38,3 procenta zrecyklovaného komunálního odpadu není dostatečný. Důležité ale je také podívat se, co se děje s tím zbylým komunálním odpadem. Téměř polovina komunálních odpadů, což jsou skoro tři miliony tun ročně, stále končí na skládkách a jen něco okolo 12 procent energeticky využíváme,“ říká Petr Novotný z Institutu cirkulární ekonomiky.

Přitom do roku 2030 musíme podle Novotného odklonit asi dva miliony tun komunálních odpadů ze skládek, a to především do recyklace. Do roku 2035 má Česko třídit minimálně 65 procent komunálních odpadů.

„Aby bylo možné zmíněné cíle splnit, musíme zlepšit třídění – především bioodpadů, plastů a papíru – a vystavět dodatečnou kapacitu recyklačních linek. Nic z toho se ale neděje v míře, která je potřebná,“ upozornil Petr Novotný.

Hlavní překážkou pro zlepšení stavu odpadového hospodářství je podle odborníka na cirkulární ekonomiku silná rezistence ke změnám. Podnikatelé v odpadovém sektoru chtějí zachovat současný stav, jak dlouho to jen půjde. „Především skládkování odpadu je pro odpadové firmy velmi výnosné a jakékoliv odklonění odpadů ze skládek znamená ztrátu tržeb.“ Brzdění pokroku v odpadovém hospodářství navíc velmi nahrává netransparentnost dat o produkci a nakládání s odpadem. I to je podle Petra Novotného v Česku dlouhodobý problém.

Pokud porovnáme státy EU, zjistíme, že český podíl recyklovaného komunálního odpadu je 12. nejvyšší. Nejvíce se daří recyklovat Německu (69,1 procenta) a Slovinsku (62,6 procenta), naopak nejmenší podíl má Rumunsko s 12,1 procenta.

Recyklace odpadů je komplexním problémem, na který je možné nahlížet z mnoha pohledů. Česko je poměrně zdatné v recyklaci obalových materiálů. V roce 2003 jich bylo recyklováno 51 procent a do roku 2022 tento podíl stoupl už na 72 procent. Netýká se to ale všech materiálů rovnoměrně. Například plastů se povede recyklovat stále méně než polovina, papíru a lepenky až 91 procent.

Celkově se v Česku daří zpět do oběhu vrátit 12 procent materiálů získaných z komunálního odpadu, což odpovídá devátému nejlepšímu výsledku v EU. Ještě v roce 2010 se u nás znovu využilo jen pět procent materiálů. Příznivý nárůst schopnosti recyklace ale probíhal především v prvních dvou dekádách milénia a v posledních čtyřech letech podstatně zpomalil.