Papírování dusí český byznys. Češi kvůli němu dopadli hůř než Řekové

Založit si firmu vyžaduje mít dobrý nápad, odvahu a peníze do začátku. V Česku je však nutné si také trpělivě počkat, až zapracují kola byrokracie a firma může vůbec vzniknout.

Podle Indexu prosperity Česka, který v říjnu sestavila Česká spořitelna ve spolupráci s portálem datové žurnalistiky Evropa v datech, je právě snadnost založení nové společnosti v tuzemsku zdaleka nejhorší. A i tento ukazatel přispěl k tomu, že se české podnikatelské prostředí dostalo na žebříčku Evropské unie až na 21. místo.

Kvalitu podnikatelského prostředí popisuje Index prosperity prostřednictvím řady dílčích faktorů, mezi něž vedle podmínek pro založení podniku patří například náklady na pracovníka, náklady na energie, ale také úroveň tržní kapitalizace a další ekonomická hlediska.

Extrémně složité prostředí pro založení podnikání dokládá také poslední dostupné srovnání Světové banky. Česko v něm s 25 dny dopadlo nejhůř z celé EU, a podnikatelé tak v tomto ohledu mohou závidět Řekům či Estoncům, kteří na ten samý úkon potřebovali jen čtyři dny.

Ačkoliv status OSVČ lze v Česku získat i za pět pracovních dní a založit firmu by mělo trvat také jen několik dní, v praxi celý proces zatěžuje složité jednání s úřady, výsledkem čehož je průměrných 24,5 dne.

Do souvislosti s touto statistikou lze potom položit i fakt, že v Česku existuje spíše průměrný počet firem. Zatímco unijní průměr činí 4 060 podniků na milion obyvatel, v Česku je to jen 3 897 podniků s deseti a více zaměstnanci. V EU nám v této statistice připadá průměrné 14. místo.

Z průzkumu, který mezi českými podnikateli uskutečnila Česká spořitelna a agentura Kantar, vyplynulo, že od startu vlastního podnikání odrazuje především nejistota v podobě nepravidelného příjmu (58 %), obava z neúspěchu (35 %) i nedostatek financí (26 %).

Kdo se přesto do podnikání v Česku pustí, v začátcích se pere s administrativou, v praxi pak se získáváním zákazníků a s překlenutím období charakterizovaného nepravidelným příjmem.

České podnikatelské prostředí má i své světlé stránky. K nim patří například 19% daň z příjmů právnických osob. Korporátní daň je tedy v Česku 10. nejnižší v EU. Mezi jednotlivými státy jsou přitom patrné poměrně velké rozdíly. Zatímco třeba v Maďarsku korporátní daň činí jen devět procent, ve Francii je to 25 % a na Maltě dokonce 35 %.

Radost nám ale opět kazí složitost daňového systému. Podle Indexu daňové složitosti (výsledek průzkumu provedeného mnichovskou Ludwig-Maximilians-Universität a Universität Paderborn ve spolupráci s mezinárodní poradenskou společností BDO a dalšími daňovými odborníky, pozn. red) je český daňový systém jedním z nejsložitějších v Evropské unii. Hůř už si vedly jen Itálie, Řecko a Chorvatsko.

Ale i zde může být ještě hůř – v oblasti přijímání nových daňových předpisů dosáhlo Česko podle výše citované studie dokonce úplně nejhoršího výsledku z evropské sedmadvacítky.

Výzkum nehodnotil výši daňového zatížení právnických osob, ale daňový legislativní proces a složitost průběhu podání daňových přiznání.

Zajímavým ukazatelem, který kopíruje příznivost podnikatelského prostředí, může být zakládání startupů. Podle odborníků hrají důležitou roli z pohledu přinášení inovací, což platí zejména na startupy technologické.

„Pro Česko mohou být cestou z montovny na mozkovnu, tedy cestou k větší konkurenceschopnosti pomocí znalostní ekonomiky. Výrazně se totiž podílí na HDP dané země a lákají nové talenty. Ne náhodou bylo v Silicon Valley přes 30 procent unicornů (soukromé začínající startupy s hodnotou přes miliardu dolarů, pozn. red) založeno přistěhovalci,“ vysvětluje Jiří Skopový, vedoucí programu Seed Starter České spořitelny. Ten malým podnikům pomáhá vstoupit na trh.

Česko má však pouze 131 startupů na milion obyvatel, což v EU odpovídá 21. místu. Příčiny a širší souvislosti tohoto stavu se pokusila vysvětlit analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.

„Český kapitálový trh je oproti ekonomikám, jako jsou USA, Japonsko či Švýcarsko, málo rozvinutý a společnosti z něj nemohou tolik čerpat. Tržní kapitalizace EU, tedy celková hodnota akcií evropských firem v poměru k HDP, dosahuje jen něco málo přes 50 %. Zatímco v USA je to téměř 200 % a ve Švýcarsku dokonce 270 %. Z jednotlivých zemí EU dosahuje největšího podílu obchodovaných akcií vůči HDP Německo (47 %) a Španělsko (38 %), v Česku to jsou necelá 2 %,“ vypočítává.

Podle investora a spoluzakladatele startupu Kiwi.com Jiřího Hlavenky není prostředí pro vznik startupů v tuzemsku dobré, nedostatky vidí zejména v podpoře podnikavosti na všech stupních škol a v kvalitě inkubátorsko-mentorské pomoci.

„Inovační centrum na velmi dobré úrovni je v Jihomoravském kraji a slušný inkubační network je v Praze. V ostatních regionech nicméně úroveň podpory startupů pokulhává. Za malým počtem startupů stojí také nižší dlouhodobá podpora, a to zejména ta nefinanční, ze strany municipalit, krajů a státu v růstových fázích firmy,“ říká. Samostatnou kapitolou je pak legislativa, která podle něj není k mladým a rostoucím firmám dostatečně vlídná.

Podle Jiřího Skopového ze Seed Starteru se však situace zlepšuje. „Sice nejsme na špičce, ale trend je poměrně pozitivní. Pevně věřím, že tento trend bude nadále narůstat. Pozitivním trendem v našem regionu je rostoucí zapojení korporátního světa do světa startupů. Na Západě vidíme, že spolupráce obou světů významně pomáhá inovacím a jejich dynamice.“

Kromě zjednodušení legislativy a zvýšení podpory podnikání by podnikatelskému prostředí v Česku pomohlo zvýšení přidané hodnoty tvořené domácími firmami.

Zahraniční firmy totiž v Česku stojí za 43 procenty veškeré přidané hodnoty, což je jeden z nejvyšších podílů v EU. Například v Německu zahraniční firmy tvoří jen 19 procent přidané hodnoty a ve Francii 17 procent.

„Česká ekonomika je z velké části subdodavatelská, kdy řada firem působí jako dodavatel koncovému výrobci. Tím přicházíme o vyšší přidanou hodnotu, marži, ale i nezávislost na odběratelích. Česká ekonomika nutně potřebuje transformaci,“ říká analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.

Té podle ní dosáhneme pomocí podpory vlastních finálních produktů a značek a investic do digitalizace a robotizace. Také proto banka podporuje iniciativu Druhé ekonomické transformace, v rámci které pomáhá firmám se změnou jejich obchodního modelu směrem k finálním produktům s vyšší přidanou hodnotou.

Loni také měly české firmy (s odběrem 500 až 2 000 MWh) třetí nejnižší náklady na elektřinu, a to 0,105 eura za kWh, přičemž unijní průměr vycházel na 0,151 eura za kWh. To se však v poslední době dramaticky proměnilo.

„Energie byly u nás řadu let velmi levné. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu ale vzrostly jejich ceny v některých případech až několikanásobně. Nejen pro řadu domácností, ale i firem jsou ceny nyní likvidační,“ uvádí viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar.

Podpora státu je tedy v tomto období jistě důležitá, nicméně klíčový bude postoj Evropské unie. „Nyní potřebujeme jednotné celoevropské řešení. Bez něj dojde k tomu, že si členské státy začnou podporovat své podniky po svém. To by způsobilo, že bohatší státy si budou moci dovolit štědřejší podporu, což sníží konkurenceschopnost českých firem,“ dodává Špicar.

Do určité míry už se tak děje a firmy v zahraničí díky tamější podpoře získávají oproti těm českým konkurenční výhodu. Poukazuje na to Josef Jaroš, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

„Okolní státy, zejména Německo, přijímají ochranná opatření pro své firmy a podnikatele a naše firmy dlouho neměly nic konkrétního v ruce, situace se velmi komplikuje a jejich konkurenceschopnost razantně klesá. To znamená pro českou ekonomiku zdrcující ránu,“ vysvětlil Jaroš a dodal: „Pro ilustraci – německá vláda chce dalším balíkem opatření v objemu 65 miliard eur snížit dopady vysoké inflace a cen energií na domácnosti a podniky. Podpora má zahrnovat například daňové úlevy 1,7 miliardy eur (asi 41,8 miliardy korun) pro devět tisíc energeticky náročných firem.“

Kromě snížení konkurenceschopnosti bude podle něj tato situace mít i další nepříznivé důsledky. „Máme indicie, že jedním z dopadů energetické krize může být přechod nemalé části podnikatelů do šedé zóny, kde jsou pouze hotovostní platby, švarcsystém, „kreativní“ účetnictví, rozklad platební morálky apod.,“ dodal Jaroš.