Ani čekání na dobití, ani zelená image. O koupi elektroauta rozhoduje stále cena

Zvyšující se životní náklady doprovázené celosvětově vysokou inflací nutí spotřebitele na celém světě zamyslet se nad tím, jak ušetřit, kde se dá. A svou pozornost upírají i k elektromobilům, ukazuje to tradiční globální průzkum společnosti Deloitte zaměřující se na automobilový sektor.

Nižší náklady na provoz elektromobilů vyplývající z nižší ceny elektřiny oproti klasickým pohonným hmotám, jako je benzin či nafta, lákají spotřebitele, aby se poohlédli po elektrických alternativách ke spalovacím motorům. Podle průzkumu je ale na druhé straně limituje vysoká cena elektromobilů, obavy z dojezdu, ale i například bezpečnost samotných baterií.

„Navzdory četným výzvám posledních let se automobilový průmysl dokázal přizpůsobit a posouvá se technologicky bezprecedentním tempem kupředu. V jasném trendu k elektromobilitě sice představují pořizovací ceny elektroaut pro spotřebitele stále výzvu, díky energetické krizi se však zájem snížit náklady na provoz stal celosvětově silným motivem pro volbu bezemisního vozidla,“ vysvětluje Milan Kulhánek, partner a lídr poradenství pro oblast automotive v Deloitte.

Největší zájem o vozidla čistě na elektrický pohon, tedy elektromobily s baterií, je v Číně. Pokud k nim připočteme hybridy a plug-in hybridy, tak vede Japonsko. Zde by jeden z typů elektroaut volilo při nákupu příštího vozidla 60 procent respondentů. Naopak nejmenší zájem je v Americe, kde je stále 62 procent dotazovaných pro auta s klasickými spalovacími motory.

Obecně však platí, že zájem o auta se spalovacími motory meziročně až na výjimky klesá. Výjimku tvoří například Německo, kde zájem o spalovací motory oproti loňsku vzrostl o dva procentní body na současných 52 procent. Více než polovina Němců by tedy chtěla mít za své další vozidlo auto se spalovacím motorem.

V Česku je situace trochu odlišná. „V rovině trendů vztažených k novým vozidlům lze zákaznické chování určitým způsobem zobecnit. Na druhou stranu nelze přímo porovnávat trhy jako takové, protože jejich podmínky spojené například s kupní silou obyvatelstva či nabíjecí infrastrukturou pro EV nejsou srovnatelné. Proto máme například v ČR oproti Německu vyšší stáří vozového parku, rozšiřování elektromobility je pomalejší a podobně,“ vysvětluje Kulhánek.

Motivace pro nákup elektromobilů se sice liší, první příčka je ale jasná – nižší náklady na palivo. Mezi další lákadla patří lepší požitek z řízení nebo státní podpora. Na čem se kromě nižších nákladů na provoz dále shodla naprostá většina spotřebitelů, je fakt, že při rozhodování mezi spalovacími a elektrickými motory je tlak společnosti až na úplně posledním místě.

Jakmile se spotřebitel rozhodne pro nákup nového automobilu, ať už „klasiky“, hybridu či čistě elektrického auta s bateriemi, na první místě je pro nového majitele jeho kvalita. Do rozhodování může ale zasáhnout také čekací lhůta, která se v důsledku problémů v dodavatelských řetězcích může prodlužovat. To podle průzkumu může vést k zavedení nového modelu „výroby na zakázku“.

Nejnižší ochotu čekat na svůj nový vůz projevili spotřebitelé v Americe, Číně a jihovýchodní Asii, kde bezmála polovina kupujících očekává doručení auta do dvou týdnů. Větší trpělivost s doručením pak mají například Němci či Japonci, kterým většinou stačí jeden až tři měsíce.

Při samotném nákupu chce většina spotřebitelů samozřejmě co nejlepší cenu. Pro Korejce je pak ale důležitý také například transparentní ceník a v Číně si navíc chtějí být jistí, že budou mít dostatek peněz na provoz a údržbu i po samotném nákupu.

Změna v přístupu k elektromobilům je vidět i na očekávané době nabíjení. Z průzkumu totiž vyplývá, že nabití baterie na 80 procent do deseti minut očekává méně než deset procent respondentů. Čekat deset až 20 minut by vydrželo kolem pětiny dotazovaných a největší část počítá s čekáním dokonce 21 až 40 minut na nabití.

Během čekání by pak ale řidiči měli rádi přístup k wifi a toaletám a možnost koupit si třeba kávu.

Průzkum ale ukázal i rozdíl v tom, kde si majitelé všech druhů aut nechávají svého miláčka opravovat. Na východních trzích preferují servis přímo u autorizovaného dealera, zatímco například v Německu by si auto u autorizovaného prodejce nechala servisovat jen polovina respondentů, druhá polovina by se poohlížela u nezávislé autodílny. V Americe by si navíc 12 procent poradilo svépomocí.

„Nákup nového vozu v hodnotě stovek tisíců až jednotek milionů korun je záležitostí spojenou s emocemi. Většina klientů si chce vozidlo prohlédnout, seznámit se s ním a s prodejcem si ujasnit detaily týkající se doplňkových výbav apod. Ano, tyto věci by šlo vyřešit i on-line objednávkou po internetu, ale do tohoto procesu vstupuje psychologie zákazníka spojená s relativně velkým a závažným rozhodnutím, kterým koupě nového vozu bezesporu je,“ říká Kulhánek.

Důležitou součástí nových vozidel bude v budoucnu i připojení k internetu. To již ovšem nebude sloužit jen k načtení navigace. „Výrobci automobilů spektrum služeb neustále rozšiřují a ve svých aplikacích poskytují informace od dopravní situace až např. po komplexní plánování cest s elektrickým autem spolu s optimalizací nabíjení a informacemi o obsazenosti nabíječek a dostupných tarifech na nabíjecích stanicích,“ vysvětluje Milan Kulhánek.

Co se týče placení za tyto on-line služby, většina spotřebitelů by volila jednu ze dvou variant – buď platbu při nákupu vozidla jako součást výbavy, nebo při každém použití. Měsíční předplatné, které je běžné například u streamovacích platforem, by v případě automobilů chtělo platit jen deset až 20 procent respondentů.

„Přední hráči v automobilovém sektoru se snaží využít přechodu k elektromobilitě k otevření nových zdrojů příjmů v podobě nových digitálních služeb, které zkvalitní uživatelský zážitek z mobility. V konečném důsledku pak získají silnější pozici ti výrobci automobilů, kteří budou schopni ovládnout větší část hodnotového řetězce e-mobility, jen tak budou mít šanci dlouhodobě uspět v dynamicky se vyvíjejícím prostředí globálního trhu,“ uzavírá Milan Kulhánek z Deloitte.