Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Před padesáti lety byl poprvé použit v americkém státě Ohio čárový kód. Dnes se jedná o zásadní pomůcku, která se využívá zejména v obchodech, skladech nebo při výrobě. Pomohl výrazně zefektivnit pracovní procesy, šetřit náklady a snížit chybovost při práci.
Čárový kód vynalezl ve 40. letech minulého století Američan Norman Joseph Woodland. Jeho původní myšlenkou bylo právě umožnit automatický záznam u pokladen, jak se v obchodech prodává jednotlivé zboží. Původní inspirací pro něj byla známá Morseova abeceda, koncept čar jej prý napadl, když se slunil na pláži v Miami, řekl v rozhovoru pro magazín Smithsonian.
Se svým společníkem Bernardem Silverem dostali v roce 1952 patent na kruhovou verzi čárového kódu. Následujících 20 let se vývojem čárového kódu zabývala řada amerických firem. Poprvé byl čárový kód načten 26. června 1974 v supermarketu Marsh v Troy ve státě Ohio. Prvním naskenovaným produktem byl balíček žvýkaček Wrigley’s Juicy Fruit.
Ale ještě před svou maloobchodní premiérou byl kód používán v automobilových továrnách. Oblíbili si jej například pracovníci americké automobilky General Motors, kteří kódem označovali jednotlivé díly automobilů.
Jak funguje čárový kód
Čárový kód, mezinárodně označovaný jako EAN (European Article Number), znamená v překladu „označení skladové položky“. Jedná se o strojově čitelný kód, který je tvořen sekvencí čar a mezer s definovanou šířkou. Vzory na čárovém kódu v sobě nesou informace o číslech nebo znacích a snímají se čtečkou.
Čáry a mezery jsou při čtení transformovány podle své sytosti na posloupnost elektrických impulsů různé šířky a porovnávány s tabulkou přípustných kombinací. Pokud je posloupnost v tabulce nalezena, je prohlášena za odpovídající znakový řetězec. Nositelem informace je nejenom tištěná čára, ale i mezera.
Dnes patří mezi nejrozšířenější prostředky automatické identifikace. Proces čtení čárového kódu je následující:
1. Struktura čárového kódu:
Každá čára a mezera představuje specifický číselný nebo alfanumerický znak podle předem definovaného vzoru. Nejběžnější je právě sada symbolů EAN.
2. Skenování:
Pro skenování kódu se obvykle používá čtečka vybavená laserem nebo LED světlem. Světlo skeneru se následně odráží zpět od čar a mezer na čárovém kódu.
3. Detekce a dekódování:
Senzory ve skeneru detekují odrazivost světla. Bílé mezery odrážejí více světla než černé čáry. Tento vzor světla a stínu skener převede na elektrický signál.
4. Převod signálu:
Elektrický signál je převeden na digitální data, která reprezentují čísla nebo písmena, zakódovaná v čárovém kódu. Tento proces provádí dekodér, který je buď součástí skeneru nebo připojeného počítače.
5. Interpretace dat:
Dekódovaná data jsou pak odeslána do počítačového systému. V obchodech jsou tato data propojena s databází produktů, kde se nachází informace o ceně, zásobách, popisu produktu a další údaje.
K čemu jsou ta čísla?
Přístroji k naskenování kódu stačí pouze černobílé čáry. Pod kódem se však nachází sada čísel, která v případě selhání, nebo nedostupnosti skenovacího systému slouží k ručnímu zadání. V případě nejběžnějšího kódu EAN-13 mají číslice následující význam.
1. První tři číslice:
Označují kód země nebo regionu, kde byla společnost výrobce registrována. Například 859 je kód pro Českou republiku.
2. Následujících čtyři až šest číslic:
Identifikuje výrobce nebo distributora. Tento kód je přidělován národní organizací.
3. Dalších pět číslic:
Představuje konkrétní produkt. Toto číslo určuje výrobce a může být použito k identifikaci různých produktů v rámci jejich sortimentu.
4. Poslední číslice:
Je takzvaná kontrolní číslice. Ta je vypočítána z předchozích 12 číslic a slouží k ověření správnosti čárového kódu. Pomáhá předcházet chybám při skenování nebo zadávání čísel.
Druhy čárových kódů
V praxi jsou užívány desítky různých čárových kódů. Člověk se v evropských státech v obchodech běžně setká s výše popsaným kódem EAN-13. Existuje však zkrácená verze EAN-8, která se používá na produkty, kde se delší kód nevejde. V USA je například hojně rozšířen kód typu UPC-A a opět jeho zkrácená verze UPC-E.
Dalším kódem, se kterým člověk pracuje denně, je takzvaný QR kód neboli Quick Response Code. Od kódů typu EAN umí uchovávat adresy webových stránek, kontaktů, e-mailových adres a osobních údajů. Proto se využívá při platebních a finančních transakcích, nebo v reklamních kampaních, kde umožňují rychle navštívit webové stránky firem.
Každý kód má své speciální funkce. Například takzvaný Aztec Code může být přečten, i když dojde k jeho částečnému poškození. Používá se proto při logistice, můžeme ho najít také na jízdenkách pro veřejnou dopravu.
