Ekonom o Babišově auditu: Přijdeme o stovky milionů, už není cesty zpět

Na Twitteru máte teď účet BlaníkZ. Uměl byste pro kohokoliv zařídit úplně cokoliv?

Pokud by to byla ekonomická otázka, týkala by se třeba financování, firemní restrukturalizace, poradenství v této oblasti, tak dost pravděpodobně ano.

Takže odtud potud.

Přesně tak.

Co všechno z lobbisty Tondy Blaníka v sobě máte?

Schopnost komunikace s lidmi. Myslím, že v dnešním světě je samozřejmě důležité umět dobře počítat nebo domluvit se nějakými cizími řečmi, ale na konci dne se vždycky spolu baví dvě protistrany. Jedna chce něco, druhá chce něco trochu jiného, a pokud se to někomu podaří dohodnout, tak jsou všichni šťastní.

Umět komunikovat a umět jazyky, to umí, nezlobte se, leckdo. Ale Tonda Blaník měl ještě něco navíc, a to úžasné kontakty. Tykal si s „Andrejem”, s „Milošem”. S kým z politiků si tykáte vy?

Já se s panem premiérem znám 25 let a fakt si tykáme. Ale to souvisí s tím, že když se podíváte, kdo jsou největší úvěrující banky Agrofertu, tak je to Citibank a Komerční banka. V jedné jsem byl viceprezidentem a v druhé generálním ředitelem. A takhle obrovského klienta nejde neznat osobně. Takže s panem premiérem si tykáme.

Jste v kontaktu pořád?

Neviděli jsme se osobně, myslím, v tomto století.

Andrej Babiš teď opravdu nemá úplně dobrý týden. Protože nejdříve vyšlo najevo z auditu Evropské komise, že šetření, které se týká jeho potenciálního střetu zájmů, dopadne patrně v jeho neprospěch. Poté ve středu ráno nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman oznámil, že bude obnoveno trestní stíhání v případu Čapí hnízdo. Co by mu takový Tonda Blaník teď poradil?

Já myslím, že mu právě jeho Tondové Blaníkové radí, aby zalehl na matrace a dělal jakoby nic, protože to je asi jediné, co v této situaci může dělat, chce-li zůstat u moci.

To je opravdu ta jediná možná taktika?

Já si myslím, že ten průšvih už je tak gigantický a tak mnohovrstevnatý, že už to ani nejde vysvětlit, ani otočit do nějaké relativity. Ty řeči o spiknutí Kalousků a Evropských komisí a Sorosů už jsou tak vysloveně legrační, že já si myslím, že už to nefunguje na nikoho. I já už bych asi mlčel.

A dělat mrtvého brouka může fungovat? A na koho vůbec?

Myslím, že ano. Je potřeba vidět, že pan premiér má v této obtížné situaci celou řadu spojenců. A v jejich bytostném zájmu je, aby zůstal v naší zemi status quo.

Jako například?

ČSSD, KSČM. Takže on si nemusí příliš vybíjet baterky, stačí, když nebude dělat další chyby. A oni to za něj jeho koaliční partneři odpracují.

Jak to myslíte, že to za něj odpracují?

Tím, že se nic nestane.

Jsou ještě nějaké nitky, za které by pan premiér mohl teď tahat?

Já myslím, že v této zemi není mocnějšího a více nitkami vybaveného muže, než je pan premiér. A myslím, že za nitky tahá zhruba 30 let, takže pro něj je to přirozené. Je možná důležité si uvědomit, že všichni máme tendenci dívat se na svět svýma očima. Já přemýšlím o tom, jak bych se v té situaci choval. Ale to není žádný návod, protože pan premiér je fakt významně jiná materie a pro něj toto není ani zvláštní, ani speciální, ani zvlášť bolestné, ani neobvyklé, a už vůbec ne nečekané. Takže on si s tím určitě poradí.

A kam ty nitky vedou, o kterých tady tedy mluvíme?

Já jsem řadový člen jedné politické strany v Praze 1. A jednou jsme tam schvalovali přísedící…

Můžeme zmínit i stranu, je to TOP 09.

Jsem člen TOP 09, já jsem nevěděl, abych tady nedělal reklamu.

Je to reklama?

Doufám, že mi budou kolegové vděční. Takže jednou jsme schvalovali přísedící u soudu, což jsou takoví ti různí důchodci a v podstatě ne úplně významní občané. A když jsme se na všechny ty životopisy podívali, tak jsme zjistili, že jsou to lidé pana premiéra. Takže věřte mi, pan premiér nenechává na náhodě vůbec nic. A pravděpodobně i váš strážce parkoviště je nějakým způsobem jeho člověk.

Pojďme se na to podívat ještě z druhého pohledu. Co výsledky toho, co se teď děje kolem Čapího hnízda ale i evropských dotací kolem Agrofertu atd., znamenají pro tento podnik čistě ekonomicky?

Je to začátek konce. Protože jedna věc je vyprávět nám voličům nebo médiím příběhy, to je samozřejmě bez konce, to může dělat kdokoliv, jak chce. Ale v těch zhruba 30 bankách, kde se holding dneska financuje, sedí konkrétní zaměstnanci, kteří mají ke konkrétnímu riziku, jež v tom holdingu nyní enormně vzrůstá, skutečně enormně, velmi chladný vztah. Pro ně je to prostě obchodní kauza jako každá jiná. A poběží to svým standardním procesem, kterým je revize každé té konkrétní úvěrové angažovanosti. To znamená, že ta banka se podívá, jestli je dobře zajištěná, jestli cash flow odpovídá dluhové službě, a pakliže jen minimálně znejistí, tak bude chtít dvě věci, které banka vždycky chce: dozajištění a zvýšení úrokové platby. Bohužel je to tak, že banky mají tento nápad vždycky v situaci, kdy se to tomu dlužníkovi opravdu nejméně hodí, což je právě situace holdingu. Takže myslím, že pan premiér nejen žongluje tím politickým míčkem, ale v tuto chvíli už i míčkem ekonomickým.

Takže v těch bankách, kde mají firmy z holdingu úvěry, už to jede na plné obrátky? Už se tedy šetří, jak to všechno dopadne? A ten výsledek šetření bude podle vás jaký?

Výsledek bude ten, že každá ta banka zareaguje svým předepsaným technickým způsobem. U někoho to může být pouze to, že firma z holdingu se ze seznamu A přeřadí na seznam B, že místo toho, abychom chtěli výroční zprávu jednou za rok, tak budeme chtít měsíční výsledky. Čili skutečně se nemusí vůbec o nic jednat. To bude případ těch podniků, které jsou bonitní, které mají silné cash flow a které nejsou bezprostředně závislé na dotacích. U podniků opačných se může stát, že když z jejich hospodaření dotace škrtnete, tak se podnik dostane do záporu. A to ta banka nemůže ignorovat. Takže dojde k tomu, že banka tuto situaci namodeluje a vyzve dlužníka, aby to společně s bankou nějakým způsobem řešil. Určitě se nebavíme o nějakém zavření oken přes noc, o nějakém vypnutí financování skupiny…

Ale řekl jste, že to může být začátek konce.

Sazka umírala dva roky a byla na začátku smrti v horší fázi, než je holding. Takže se skutečně bavíme o procesu na léta.

Pojďme o úroveň výš, na úroveň České republiky. Co by měla teď Česká republika dělat, aby se jí veškerý ten problém s problémovými dotacemi dotkl co nejméně?

Po včerejšku to trochu vypadá, že přesně to opačné, než se rozhodla udělat. My jsme v situaci přistiženého žáčka, který opisoval. A buď můžeme donekonečna vysvětlovat, že ne a ne a ne, a pan učitel se bude pravděpodobně víc a víc zlobit a budeme po škole déle. Nebo řekneme: Ano, máte pravdu, opsali jsme tady sloh z češtiny, už to nikdy neuděláme a potrestejte nás, prosím, co nejméně. Musím říct, že po včerejšku tedy tento dojem z našich vládních představitelů bohužel fakt nemám.

Takže nejlepší recept je jednoduše zprávu akceptovat a peníze vrátit?

Ono nám stejně nic jiného nezbude. To je jako kdybyste řekla, když vám dítě přinese vysvědčení, jestli ho budete akceptovat. Já úplně nevím, jak neakceptovat vysvědčení. A toto je vysvědčení. To je konec debaty. Tady se pan třídní učitel netěší na žádný zpětný dopis od rodičů, kde mu budou vysvětlovat, proč ty známky jsou takové. To je finále. A my každopádně přijdeme o stovky milionů korun, které tato země mohla využít pro svůj blahobyt, to je daná věc, to už se stalo, to už se nedá vrátit…

Záleží jenom na té částce…

Záleží na té částce a záleží na dalších vyvolaných nákladech, které s těmi obstrukcemi na sebe uvalíme.

Vy jste v některých médiích označovaný jako významný lobbista, jaká je vaše zkušenost s lobbingem?

Nulová. Já jsem to tedy upřímně o sobě nikdy nečetl a vášnivě bych se bránil.

Já jsem to četla například v Hospodářských novinách… Bránil byste se?

Protože to je naprostý nesmysl.

To, co děláte, je tedy poradenství. Řekl byste, že v této oblasti otevírá jméno Radovan Vávra dveře i teď?

Nemám vizitky.

Tak každý, kdo si vás chce najmout, vás asi zná. Najímá si vás, protože jste Radovan Vávra?

Přesně tak.

Jaký je tedy rozdíl mezi poradenstvím a lobbingem?

Poradenství je větší nádeničina. Má to větší úřednickou substanci, musíte přečíst smlouvu v angličtině o 500 stranách a najít v ní tři chyby. Kdežto jako lobbista, předpokládám, aspoň Tonda Blaník to tak dělá, se zamknete s mobilním telefonem na záchod, uděláte tři telefonáty a pošlete Žížalu s igelitkou pro prachy. Tak to fakt neumím.

To je ale poměrně častá představa o lobbingu. Že se lobbisté scházejí s politiky v kuloárech, případně po kavárnách a podstrkují jim penězi nadité obálky. Je to mylná představa?

Já netuším, já fakt nevím.

Myslíte, že jde lobbing dělat čistě? Poctivě?

Samozřejmě. ČEZ dělá lobbing, vysvětluje, že přechod na bezkarbonovou energetiku je v zájmu nás všech, ale ČEZ se bude snažit státu a i Evropské komisi vysvětlit, že odstavení hnědouhelných elektráren přes noc tady zabije několik desítek tisíc pracovních míst a bude zaokrouhlovací chybou v celkové karbonové bilanci. To je lobbing. Takový lobbing si umím představit. Předpokládám, že tím se zabýval dlouhá léta třeba pan Telička v Bruselu, kdy prostě máte smlouvu s nějakým ekonomickým gigantem a snažíte se ovlivnit zákonodárný proces tak, abyste příliš tomu gigantu nešlapali na nohy.

To, jak vy například o ČEZu píšete na Twitteru, není lobbing?

Ne. Já si tam občas dělám legraci z Michala Šnobra, který má na spoustu věcí ve vedení ČEZu odlišný názor. A jinak myslím, že pouze retweetuji, když někde osvítí zadarmo přechod pro chodce. Tak to mi zas tak strašný lobbing nepřipadá.

Kdo je podle vás nejlepší lobbista v Česku teď?

V Česku? Já myslím, že pan předseda klubu ANO.

Pan předseda klubu ANO je největší lobbista?

Jsem o tom skálopevně přesvědčen.

Z čeho tak soudíte?

Protože v sobě spojuje porozumění ekonomickým problémům, je to člověk, který chápe firemní řízení, firemní vedení, firemní ekonomiku a zároveň je vybaven doložkou nejvyšších výhod: já přicházím od Andreje. Tak v tuto chvíli v této zemi není vyšší karta, než má pan předseda Faltýnek.

A éra těch nechvalně proslulých lobbistů, jako byli například pan Hrdlička nebo pan Dalík, už je podle vás za námi?

Aniž bych se chtěl vyjadřovat konkrétně ke komukoli, protože každý ten lidský příběh je strašně složitý a specifický, tak krátká odpověď je ano. Tato éra je definitivně za námi.

Do Sněmovny teď míří vládní návrh zákona o lobbingu, který chce dát lobbingu nějaká zákonná pravidla. Měl by lobbing vůbec mít nějaká pravidla?

Mně je docela sympatické třeba to, co dělají Piráti. Že skutečně na svých veřejných, otevřeně přístupných stránkách evidují schůzky, které podle jejich názoru by mohly lobbingem zavádět. To znamená: potkali jsme se s někým, on něco chtěl, vypili jsme dvě kafe a výsledek byl takový.

Má to své limity, protože se ukázalo, že ne všechny schůzky tam jsou zaznamenané.

Jasně. A když na to bude zákon, tak se nestane nic jiného, než že to bude porušení zákona. Čili mě baví představa, že vychováváme společnost spíš pozitivními vzory, spíš dobrými návody…

A takový zákon tomu pomůže?

Ne.

Některé schůzky se budou tedy dál odehrávat v kuloárech?

Mně se úplně ježí chlupy na zádech, protože už úplně vidím nějaké státní zastupitelství, které bude něco interpretovat. Život takový není, prostě ta kauza, když vyměníte hlasování ve Sněmovně za nějaký výhodný ekonomický post (kauza poslaneckých trafik, pozn. red.), je přece tak bizarní. Je vidět, že žádný zákon v této oblasti prostě nemá smysl. Slušnost, obyčejná lidská slušnost.

Vy jste nedávno na Twitteru napsal, že prodlužujete platnost domény MireknaHrad.cz. V té minulé volbě sloužila Mirku Topolánkovi. Pro koho je tentokrát?

Který Mirek bude mít zájem, ten ji ode mě dostane. Pravda je, že…

Ono těch Mirků, kteří by se na prezidenta hodili, úplně tolik není.

To nemůžeme vědět. Já musím říct, že byť si s oběma Mirky, které máte pravděpodobně na mysli, vykám, tak…

Tak napadá nás například Mirek Kalousek z TOP 09.

Mirek Kalousek, Mirek Topolánek… Považuji je oba za lidi, kteří pro tuto zemi vykonali spoustu dobré práce a oba za to byli po zásluze potrestáni.

Pan Topolánek v té minulé volbě neuspěl. Vy si skutečně myslíte, že pan Kalousek by mohl být prezidentem? V zemi, kde je – trochu v nadsázce, ale u mnohých lidí i reálně – považován za toho největšího padoucha?

To nevím… Byla by to trochu výzva.

Takže doména není pro nikoho konkrétního?

Ne, opravdu ne.

A koho z těch lidí, kteří kandidaturu už jasně ohlásili nebo ji alespoň nevyloučili, byste na Hradě skutečně rád viděl?

Já už jsem to na ten Twitter dokonce napsal, že bych svůj hlas dal panu senátoru Fischerovi. Bylo mi hrozně líto, že do toho minulého dostihu naskočil tak pozdě, protože si myslím, že nebýt toho, tak seděl dneska na Hradě on. A mám trošku pocit, že by to bylo lepší.

A kandidát jako například pan generál Petr Pavel by se vám na Hradě líbil?

Při vojenské přehlídce nepochybně, ale jinak mi pořád připadá, že prezident je prostě politická funkce. A hledáním nepolitických kandidátů trošku míjíme ten bod, že prezidentem pro příjemné dny opravdu může být kdokoliv. Ale tato země za posledních 10 let měla poměrně hodně ústavně nepříjemných dní a já bych byl raději, kdyby tu nejvyšší funkci zastával člověk, který s denním během politiky má přímou zkušenost.

Vy jste zmínil, že jste členem TOP 09. Máte novou předsedkyni, Markétu Pekarovou Adamovou. Myslíte si, že ona je ta pravá osoba, které se podaří zastavit pád TOP 09 dolů?

Kdybych mohl hlasovat, tak bych hlasoval pro ni. Jeden můj kamarád se mi ozval, že chce vstoupit do TOP 09. Takže si myslím, že nějací lidé budou změnou na postu předsedy pozitivně osloveni.

Zatím to je jeden člověk, to asi nic moc neznamená.

Já jsem jen jeden malý člen. Ale myslím si, že to byla dobrá volba v dobré situaci, kdy ta strana potřebovala trošku udělat vír, rázný krok kupředu.

Bude lepší než Jiří Pospíšil, jehož fanouškem jste?

Myslím si, že bude lepší, protože to bude mít snadnější.

V čem?

Jiří Pospíšil odvedl neuvěřitelné množství práce a stejně jako oba Mirkové za to byl po zásluze potrestán.

A v čem bude tedy lepší?

Myslím si, že je méně zatížena minulostí. A zatímco Jiřímu Pospíšilovi celkem legitimně mohli jeho kritici předhazovat spoustu chyb nebo věcí, které vypadaly jako chyby, tak u paní předsedkyně to prostě nejde čistě proto, že ona byla velmi úzce zaměřená na určité, řekněme, sociální, rodinné typy legislativ. A já si nejsem vědom žádné chyby, kterou by ve své kariéře udělala.

Možná přijdou až nyní. Pojďme ještě velmi krátce k vaší kariéře Vy jste kdysi pro iDnes řekl: „Honil jsem kariéru a kamarády jsem přesvědčoval o tom, že jako čelní představitelé kapitalismu máme povinnost si v 50 letech uhnat infarkt a zemřít za to, jaké možnosti jsme si ‚vyrachotili‘ klíči.” Před týdnem vám bylo 56 let. Kolik jste měl infarktů?

Trošku riskujete, že se vám tady rozbrečím, protože poměrně dost mých kamarádů už nežije. A já jsem to tehdy samozřejmě myslel jako nadsázku. Já jsem si samozřejmě neuměl představit, že sám jsem smrtelná bytost, ale před 3 roky jsem fakt… Teď je to v podstatě 3 roky, co jsem se znovu narodil a už bych takhle nevtipkoval.

Změnil se po tomto zážitku vás pohled na kariéru i na život?

Úplně od základů.

Vidíte to jinak?

Ne. Vidím, že jsou i jiné věci, než se uštvat v práci.

Co vás předtím tak hnalo dopředu, že jste viděl jen tu práci?

Mně to docela šlo. A to je takový impulz, abyste to dělala více a více a více. A když máte navíc určité osobnostní rysy, prostě každý nějaké máme, tak do toho buď spadnete více, nebo méně. A já jsem do toho jednu dobu spadl poměrně dost.