Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuzí u článků o protiepidemických opatřeních a jejich účinnosti.
Lukáš Michael: Proč nezabírá? To je jednoduché. Protože spousta lidí ještě nepochopila, že se nemůžou stýkat ani mezi příbuznými a známými, chlastat v garážích a podobně. Rozestupy a respirátory je třeba dodržovat všude, nejen na veřejnosti. A školy jsou zavřené ze stejného důvodu – žádný kontakt. A přesto se setkávají po skupinkách bez respirátorů a dokonce se navštěvují v domácnostech kamarádů. A dokud se to nebude dodržovat, budeme tam, kde jsme a čísla nijak zásadně dolů nepůjdou.
Vláďa Kraus: Nezabírá proto, že to obrovská část lidí absolutně nedodržuje, protože ví, že žádný trest nepřijde – v nejhorším případě, když je přistihnou, tak policista vše vyřeší jen domluvou. Takže u výdejních okének vedle cyklostezky se stále shlukují desítky lidí bez rozestupů a roušek. Policie tohle ignoruje, přestože o problému musí vědět. Kámoška i nadále jezdí téměř každý den na běžky, spolujízda v autě s cizími lidmi… Protože jim to zatím prochází, tak je nejspíš ještě ani nezastavili, přestože jedou nejméně přes čtyři okresy. Vědí, že v nejhorším případě je prostě policie otočí a ani nepokutuje. Firmy podle mne podvádí při testování ve velkém a nízká čísla si prostě vymýšlejí. Opět, prostě proto, že to nikdo nekontroluje a případné sankce jsou směšné.
Lenka Markousová: Všude na světě, kde měli lockdown, zavřeli i fabriky a firmy, a nechali jen kritickou infrastrukturu. My jsme zavřeli zoo a dětská hřiště a lidem zakázali les. To, co u nás máme, je parodie na lockdown, které se ale nikdo nesměje. Statisíce živnostníků v krachu, desetitisíce mrtvol, ale hlavně že fabriky jedou. Testovat antigeny je k smíchu, to si můžeme hodit korunou. Proto to nezabírá.
Lukáš Horáček: Ono stačí jít jen po městě a polovina lidí nemá na obličeji nic. Tak proč to nezabírá? Protože je to o lidech a bohužel český národ je pouze extrémní. Buď šije roušky, nebo nic nedodržuje. A tím se to u nás pouze a jen oddaluje – myslím návrat do normálu.
Luboš Lachout: Vidím všude, že se omezeními řídí málokdo a v zaměstnání už vůbec. Nechápu, podle čeho pan Hamáček soudí, že se lockdown dodržuje. Je to všechno k ničemu, protože jsme sobci, kteří se snaží všechno „očůrat“. A že my Češi tohle umíme parádně. Dávat pořádné pokuty bez domluvy, to jediné by platilo, ale strážci zákona asi zmizeli ze zemského povrchu.
Blanka Pichová: Vláda nakázala testy ve firmách, ale nezajistila dostatečný počet těchto testů. Je to opět její neschopnost. Proč musí firmy nakupovat testy od x prodejců a ještě zkoumat, zda jsou schválené? Tady nejde o peníze, ale dostupnost. Je takový problém zřídit centrální prodej testů garantovaných vládou? Asi je. Opět odpovědnost přehodila na jiné. A že se lidé navštěvují? Také chci vidět děti. Nemusím na party, kde je mnoho lidí, ale chci žít. Prohodit slovo se sousedy, vidět svoji rodinu. Už je to dlouhé a psychika je někdy důležitější než zákazy a strach.
Jaroslav Novotný: V současné době, po roce boje s covidem, je společnost nejen u nás tak rozdělená, že se vlastně nevěří ničemu, i kdyby to byla pravda a mělo to smysluplný důvod. Příčin je tolik (jak ze strany vlády i opozice – nesou stejnou vinu), že nejdou krátce ani zmínit. Pro mne to znamená rozumnou starost o sebe a nejbližší rodinu. Nespoléhám se, pokud to bude možné, na státní aparát (mimo skupiny jako zdravotníci), který v řadě opatření selhal. Vím, že se lehce kritizuje, ale od toho jsou ve vrcholových pozicích s vrcholovou odpovědností. Dopady současné situace teprve pocítíme a podle mne si je ani nedovedeme představit. Dotkne se to všech oblastí života. Přeji nám všem pevné nervy a hlavně zdraví.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Milan Kraus: Ten náš „lockdown“ funkčně žádný lockdown není, je to takové jen jako. Testování ve firmách je taky jenom jako, náctiletí sice nechodí do školy, ale houfně se slézají jinde, samozřejmě bez respirátorů. A v nemocnicích zůstává mimo nových pacientů množství těch, kteří už jsou možná sice covid negativní, ale stále potřebují téměř plnou péči včetně podpory dýchání, nebo kyslíku a budou blokovat lůžka ještě mnoho měsíců. Vládnou nám diletanti, kteří si ze dvou možností vždy vyberou tu optimističtější a doufají v zázrak, který se opakovaně nestane.
