Dvě zprávy od Havlíčka: delší Velikonoce nebudou, častější testy možná ano

Vláda před čtrnácti dny vyhlásila nástupce mnoha covidových programů z minulého roku. Nahradit by je měly jen dva – COVID–2021 a COVID – Nepokryté náklady. Od té doby však nebylo jasné, jak budou programy fungovat ani kdy se spustí.

„Budou vyhlášeny v pátek. A ten důvod je jednoduchý. Potřebujeme notifikaci Evropské komise. Nám teď končí programy, které předcházely, a automaticky na ně navážou programy nové, plošné, které budou pro výrazně víc firem a společností,“ tvrdí ministr průmyslu a obchodu a dopravy Karel Havlíček (za ANO).

Podmínkou u obou programů je propad tržeb minimálně o 50 procent oproti roku 2020 nebo 2019. Zhruba třetina omezených firem ji však podle Hospodářské komory ČR nesplní, třeba protože provozovaly alespoň e-shop nebo výdejové okénko. Kdo propad tržeb o polovinu prokáže, má nárok na náhradu 60 procent fixních nákladů.

„Ty programy budou tříměsíční. To znamená, bude se vlastně žádat za leden, za únor a za březen. Takže žádat bude možné podle mého názoru někdy první týden v dubnu, aby se dal už i ten březen celý započítat,“ upřesnil Havlíček pro SZ Byznys.

Podle Petry Khekové, která stojí za módní značkou Esprit, chce vláda novými programy zavřené podnikatele podpořit co nejméně. „Jak může někdo říct, že šetříme, když budeme platit 60 procent všech nepokrytých nákladů? A k tomu budeme platit ještě komplet mzdy, samozřejmě pokud měli zavřeno,“ odmítá výtky Karel Havlíček.

Velikonoční lockdown průmyslu je podle Havlíčka ze hry: „Podle mého názoru to nehrozí a nenastane. Vypnout průmysl není tak triviální věc,“ uvedl. Že by vláda malé obchody a služby, které jsou zavřené už měsíce, obětovala ve prospěch fungování průmyslu, si Havlíček nemyslí: „V žádném případě to takto nemůžeme říct. Ty malé obchody a služby nikdo nezavírá rád. Nejsou zavřeny, protože je obětujeme vůči někomu dalšímu. Jsou zavřeny proto, aby se snížila mobilita lidí.“

Testování ve firmách zatím probíhá povinně jednou týdně antigenními nebo PCR testy. Častější testování - tedy dvakrát týdně nebo jednou za pět dní - je podle Havlíčka ve hře. Pojišťovny by podle ministra stálo půl miliardy až 750 milionů navíc každý měsíc.

Pane ministře, víte, co byste byl, kdybyste byl džus?

Asi bych byl vypit.

Vypit? Podle vtipu, který o vás koluje, byste byl „mulťák“.

Jo mulťák. Aha, já myslel, že bych byl vypit.

Mulťák proto, že jste skoro dva roky ministrem průmyslu, obchodu a zároveň víc než rok ministrem dopravy. Máte za to, že zvládáte kvalitně oba dva resorty?

To musí posoudit někdo jiný. Nebudu se tady samochválit. Jsem člověk výsledkově orientovaný. Podstatné je, zda jsme měli možnost jasně vykázat naše výsledky. Takže když se podívám na výsledky třeba dopravy, tak každý musí uznat to, že se D1 dokončí v tomto roce.

Právě na to konto si stěžovala Transparency International. Tvrdí, že se vám kupí agenda v obou resortech. Zmiňovala modernizaci D1, dostavbu Dukovan a další. Není záhodno v tak exponovaném čase jeden z těch resortů pustit?

Není důvod, proč by se pouštěl resort. Podstatné jsou výsledky a Transparency International už dneska nebere nikdo příliš vážně. To je aktivistická parta.

To si nemyslím. Myslím, že Transparency International je respektovaná organizace.

Tak si schválně přečtěte to hodnocení, které tam bylo.

Četla jsem ho.

Bral bych, kdyby někdo řekl, věcně: „Toto se nedaří, toto se nedaří, toto se nedaří.“ Ale začít tím, že se dělají chaotické programy, to je úplně ze slovníku opozice. Já tuhle sestavu neberu úplně vážně. Nicméně jsme v demokratické společnosti, každý si může říct, co chce. Podstatné je to, jak se fakticky daří či nedaří na těch resortech. A já netvrdím, že všechno, na co jsme sáhli, dopadlo geniálně.

Začněme jedním výstupem Ministerstva průmyslu, na který se teď intenzivně čeká. Mluvím o novém systému kompenzací. Na jednání vlády 8. března jste schválili dva nové programy  COVID-2021 a COVID - Nepokryté náklady. Stále nejsou vyhlášeny. Kdy k tomu dojde?

Budou vyhlášeny v pátek. A ten důvod je jednoduchý. Za prvé potřebujeme notifikaci Evropské komise. Ale ještě důležitější je to, že my můžeme vyhlásit něco, až když skončí předchůdce toho programu. Respektive dřív to nemá smysl. Takže nám teď končí programy, které předcházely, a automaticky na ně navážou programy nové, plošné, které budou pro výrazně víc firem a společností.

Odkdy budou moci firmy žádat o dotace?

Firmy budou moci žádat druhý den poté, co skončí program předcházející. Jinak to ani není možné. Třeba COVID nájemné, který předchází programu COVID - Nepokryté náklady, končí někdy třetího nebo čtvrtého dubna. Čili druhý den poté je okamžitě možné žádat. A co je důležité, ty programy budou tříměsíční. To znamená, že se bude vlastně žádat za leden, za únor a za březen. Takže žádat bude možné podle mého názoru někdy první týden v dubnu, aby se dal už i ten březen celý započítat.

U programu COVID - Nepokryté náklady platí stále podmínka, že žádat bude moci ten, komu tržby propadly minimálně o 50 procent a že dostane 60 procent nepokrytých fixních nákladů?

Ano, je to přesně tak.

Podnikatelka Petra Kheková, která stojí za módní značkou Esprit, tvrdí, že vláda chce novými programy zavřené podnikatele podpořit co nejméně. Mají podnikatelé pravdu v tom, že na nich chcete šetřit?

Jak může někdo říct, že šetříme, když budeme platit 60 procent všech nepokrytých nákladů? A k tomu budeme platit ještě komplet mzdy. Samozřejmě pokud měli zavřeno. Podporujeme násobně to, o čem se tady mluvilo celou dobu. Říkalo se: „Dejte nám to buď z tržeb, nebo z nákladů.“

Tak podnikatelé asi předpokládali, že náhrada bude více než 60 procent. I unijní pravidla dovolují nahradit větší díl ztrát.

Ale ono to není šedesát procent. Ono je to šedesát procent plus mzdy. Pokud má někdo málo zaměstnanců, pak to třeba bude 65 procent. Ale nedokážeme pokrýt stoprocentně náklady úplně všem, protože se do tohoto programu nahlásí obrovské množství firem. Toto není jenom pro zavřené firmy, jenom pro jejich dodavatele. To je pro výrobce, subdodavatele, exportéry, importéry. A pokud někdo bude mít nějaký nedoplacený náklad, což téměř jistě nastane, bude mít možnost využít pandemického zákona. A bude si moci ještě zažádat o všechny škody a logicky budeme vycházet z toho, že škoda je v podstatě náklad. Já myslím, že to je fér.

Jaká jsou definitivní pravidla toho druhého programu, COVID-2021?

Bude se platit 500 korun na každého zaměstnance. Minimální příspěvek je jakoby za tři zaměstnance. I když má třeba jednoho zaměstnance nebo když je dokonce sám, jako třeba jednatel a má smlouvu o výkonu funkce, tak dostane čtyřicet pět tisíc korun měsíčně. To je tedy minimum.

Přesto mají některé firmy pocit, že to prostě nestačí. Musí dál platit vysoké nájmy, program COVID - Nájemné totiž končí.

Program COVID - Nájemné skončí, ale on je samozřejmě zahrnut v tom programu COVID - Nepokryté náklady. A že firmy říkají, že je to stále ještě pro některé málo? Uvědomuji si, že to nemají jednoduché, ale neznám zemi na světě, která by stoprocentně hradila všechny náklady všem firmám. My se hodně často srovnáváme třeba s Německem nebo Rakouskem.

Ty ale nahrazovaly ztráty podle tržeb už dříve.

Ano, jely podle tržeb dříve, ale také s tím měly problémy, pak to snižovaly, protože to přepálily. A nebylo to úplně objektivní, nebylo to úplně spravedlivé. Ale je pravda, že Německo dává relativně vysokou míru podpory, je to pochopitelně jedna z nejbohatších zemí. My nejsme takhle bohatí. Podívejte se na Maďarsko, podívejte se na Polsko, podívejte se na Slovensko. Ani jedna z nich nedává takovou podporu, jako dáváme my.

Co byste tedy vzkázal těm, kteří mají pocit, že vláda obětovala malé obchody, gastro a služby ve prospěch průmyslu, který vlastně až do této chvíle téměř žádné restrikce neměl?

V žádném případě to takto nemůžeme říct. Ty malé obchody a služby nikdo nezavírá rád. Nejsou zavřeny, protože je obětujeme vůči někomu dalšímu. Jsou zavřeny proto, aby se snížila mobilita lidí.

Ale v práci nákaza bují také.

Ano, ale tam se potkávají stále titíž. Navíc nikde v Evropě ani ve světě se v zásadě průmysl nezavřel, až na absolutní výjimky. Zavřít obchod svým způsobem lze a zvládneme udělat i podporu. Nemusí být všichni úplně nadšeni, ale dokážeme dát třeba šedesát, sedmdesát procent z nákladů. Průmysl není úplně jednoduché vypnout, protože je vázán na celou řadu dodavatelů, subdodavatelů a je třeba součástí kritické infrastruktury. Navíc by se neskutečně komplikovaně dělaly kompenzace. To není o tom, že budeme platit nájemné. To je o tom, že průmysl přichází o zakázky, které jsou dlouhodobě smlouvány. Ti zahraniční odběratelé by si našli někoho jiného.

U služeb zase hrozí, že mohou skončit. Stejně tak restaurace mohou zkrachovat.

Ano, ale tím, když jim dáme třeba šedesát, sedmdesát procent, vykompenzujeme náklady, tak je určitá šance, že neskončí. Dokonce pravděpodobná.

Nehrozí tedy, že byste zavřeli firmy o Velikonocích, byť na pár dní?

Podle mého názoru to nehrozí a nenastane. Těch důvodů je několik. První je technický. Vypnout průmysl není tak triviální věc. Nemůžeme vypnout kritickou infrastrukturu a nemůžeme vypnout strategickou infrastrukturu. A to není jenom o tom, kdo je v rámci této infrastruktury. Ono je to pochopitelně i o jejich dodavatelích a subdodavatelích. Došli bychom třeba k závěru, že polovička všech průmyslových firem, ale i službových firem a tak dál musí zůstat funkční, protože by nemohla fungovat tato klíčová státní infrastruktura.

Polovina firem by skutečně spadla do této množiny?

Těžko říct, jestli by to bylo čtyřicet procent, ale rozhodně by to nebylo třeba deset, dvacet procent. Bylo by to výrazně více. A teď si představte, že by někdo ukazoval, mezi tisíci a deseti tisíci podniků: „Tamhle zavřeme, tamhle nezavřeme.“ Okamžitě by nastala situace, že by někdo, kdo je nějakým subdodavatelem nějaké klíčové firmy, se ozval, jak to, že jsme ho zavřeli, protože to nemůžeme udělat prostě takhle narychlo. Nemluvě o tom, že by byly soudní spory, a už živě vidím to, jak by se začalo diskutovat, kdybychom náhodou zavřeli někoho, kdo by někomu dodával, že by třeba nemohl vyrábět nějakou klíčovou věc, třeba v oblasti zdravotnictví nebo v potravinářství. Technicky je to prakticky vyloučené.

A na vládě je na tom shoda, že velikonoční lockdown nebude?

Na vládě se to v tom posledním týdnu nediskutovalo. Domluvili jsme se na testování, na samotestování, zahájili jsme obrovskou akci, která nemá obdoby v Evropě. A testujeme dneska pět set tisíc lidí denně. A to do značné míry bylo i za to, že průmysl de facto zůstane zcela otevřen. Je lepší, abychom ty zaměstnance měli pod kontrolou, aby se testovali, než abychom je poslali domů. A další problém toho lockdownu, agenturní pracovníci by byli na ubytovnách. Myslíte, že by byli na ubytovně? Chodili by po městě.

„Rok trvalo, než jsme přiměli firmy testovat jednou týdně,“ napsala na Twitter paní ministryně práce Jana Maláčová z ČSSD. To zní, jako byste ty firmy k testování museli nutit. Máte stejný názor?

Nikoho jsme nenutili. Celá řada firem to dělala. Ale pozor, paní ministryni Maláčovou musíme brát s určitým nadhledem. Přece všichni vědí, že je nesmysl, aby se před rokem začalo testovat ve firmách. Neexistovaly žádné testy, žádné samotesty.

Pan premiér Andrej Babiš o testování ve firmách mluvil už v říjnu.

Ano, v říjnu jsme se bavili o tom, že bychom masivnějším způsobem začali testovat. Před rokem jsme byli rádi, že jsme vůbec věděli, co je to PCR testování.

Když se o tom od podzimu diskutuje, proč jste povinné testy ve firmách schválili až v únoru? Skutečně nebylo možné získat ty testy dříve?

Na to, abychom zavedli něco povinně, musíme mít testy, za další musí být ty testy účinné, to znamená musí být někým prověřené. A za další musí být v nějaké rozumné cenové relaci. Jestliže dneska testujeme pět set tisíc lidí denně…

Testujeme? Testují firmy.

Ano, já říkám testujeme, Česko testuje, my jsme pro to jako stát vytvořili podmínky. Je to spolupráce firemního sektoru, úřadů, státu. Stát tomu dal nějaké parametry, dal tomu nějakou podporu, dal tomu nějaký právní rámec. A skvělou práci odvádí firmy, úřady.

Vy jste zmínil samotestování. Je povolené, když se zaměstnanec otestuje u sebe doma, nebo se musí testovat na pracovišti?

Musí se testovat na pracovišti. Doma pouze ve výjimečném případě, který jsme museli akceptovat, zejména na přání energetiků. Může nastat situace, že se zaměstnanec za dobu, kdy se má testovat, což je jednou týdně, nedostaví do té práce. Doma se může testovat ten, kdo se nedostane sedm dní do práce a třeba vyjíždí na služební cesty, tak ten má absolutní výjimku.

Proč to tak je? Kdyby se otestoval doma, tak nikoho nenakazí, pokud bude pozitivní.

My potřebujeme nad těmi testy kontrolu. V momentě, kdybychom to všem povolili a řekli „budete se všichni testovat doma“, tak nemáme kontrolu, jestli se otestujte dotyčný nebo jestli to někomu nedá nebo jestli prostě ten test nezašvindluje. Takže aby to testování mělo smysl, tak se musí dělat kvalitně a musí se dělat pod určitou kontrolou a to se zabezpečuje v tom podniku.

Je otázka, jestli se v podniku zabezpečí, protože závisí také na tom, kdo ten test odebírá a jak pečlivě. Epidemiolog Roman Prymula v České televizi řekl, že když to dělá opravdu profík, je pozitivita ve firmách až deset procent.

To máte pravdu. Já ještě dořeknu – samozřejmě že by bylo úplně ideální, aby v každém podniku, v každé firmičce byl profík nebo poloprofík, zdravotník nebo sestra nebo někdo, kdo to opravdu velmi dobře umí a dělal ten test maximálně pečlivě. Ale pak bychom nebyli schopni testovat půl milionu lidí denně, protože v tuto chvíli jsme zapojili nejen desetitisíce, ale už statisíce podniků, firem, firmiček a živnostníků…

Ale není lepší testovat pořádně?

Ale nemáme takové množství zdravotníků. Musíme si vybrat. Buď budeme testovat v pár tisícovkách firem, což třeba dělá Rakousko, u nás jsou to přibližně statisíce subjektů. A v tu chvíli už logicky musíme jet na bázi samotestování, ale to není žádná tragédie. Firmy se to musí naučit, musí si vyškolit nějaké lidi. Nad výsledky, které máme, se nedá mávnout rukou. Máme po prvním kole pozitivitu plus minus jedno procento. Řádově plus minus tři tisíce lidí denně z 10 000 infikovaných.

Epidemiolog Petr Smejkal u nás ve Výzvě řekl, že ne všechny firmy testují, jak mají. Kontrolujete to a s jakým výsledkem?

Pan Smejkal má částečně pravdu, i když není možné hodit všechny firmy do jednoho hrnce… Ale přitom plošném režimu jsou firmy, které to třeba nedělají dobře, možná jsou i firmy, které to trochu obcházejí. Kdybychom zvládli 90 procent dobře a deset procent se třeba nedělá správně, tak i to je skvělý výsledek.

A kontroly dopadly jak?

Kontroly začaly chodit teď po tom prvním kole, chodí řádově 400 kontrol. Kontrolují zejména ty firmy, kde se vykazuje velmi nízká pozitivita, což by mohlo třeba znamenat to, že vůbec netestují.

A našli kontroloři firmy, které netestují vůbec?

Určitě se takové firmy objeví a aniž bych chtěl kohokoliv strašit, je třeba si uvědomit, že tam hrozí až půlmilionová pokuta.

Proč vláda už v pondělí neschválila častější testování čili dvakrát týdně nebo jednou za pět dní antigenním testem či PCR testem?

Protože jsme do toho firmy dostali před 14 dny. A od té doby zvyšujeme každý týden množství lidí, kteří se budou testovat.

Takže častější testy ještě možná nařídíte?

Budeme to zvažovat, epidemiologové by chtěli tu frekvenci zvýšit. My bychom se chtěli přesvědčit, jak vůbec dopadlo první kolo testování, druhé kolo, případně třetí, protože je zcela patrné v tuto chvíli, že už po druhém kole, byť není ještě hotové, je ta pozitivita výrazně nižší. Když to zavedeme, tak to zdravotní pojišťovny bude stát přibližně 500 milionů až tři čtvrtě miliardy měsíčně víc. A je to pochopitelně opět poměrně velký nápor na firmy.

Budete firmám přispívat víc, pokud častější testy schválíte?

V tuto chvíli přispíváme 60 korunami za test, ty testy se už dají pořídit za 69 korun, některé třeba za 70, 80, kdybych šel do Makra.

Ty nejlevnější jsou ale často vykoupené.

Sledujeme to na denní bázi a bez problémů si dneska můžete koupit test za 70 korun, 75 korun. Pravda, musíte si jich koupit minimálně 20.

Některé firmy tvrdí, že ve větším množství je problém sehnat tak levný test.

Můžu potvrdit, že je dneska za 69… A kdybych je náhodou nebyl schopen koupit, tak můžu jít do Makra a tam si to koupím za 110.

V pátek budou poslanci jednat o Národním plánu obnovy. Ten má být podkladem pro to, aby Česká republika mohla získat zdroje z nového fondu EU na pomoc ekonomikám zasaženým koronavirovou krizí. Kolik procent z té celkové částky 172 miliard korun půjde přímo firmám?

Přímo firmám by mělo jít řádově mezi 15-20 procenty, protože je třeba říct, že to není ekonomický plán, to je plán rozvoje infrastruktury.

Není 15-20 procent málo? Třeba v Portugalsku jde firmám třetina.

To se na to musíme dívat s ohledem na to, jaké další fondy máme. Máme tady modernizační fond, tam také půjde velká část pro podniky. Ale pozor, 172 miliard je částka přímá a pak je samozřejmě nepřímá, protože tam jdou zdroje pro výzkum, vývoj, a na tom budou rovněž firmy participovat. A je nepochybné, že ta částka nakonec bude víc než 15-20 procent. Ale plán obnovy není ekonomický plán, to je velký omyl. Plán obnovy je plán na podporu infrastruktury, na podporu digitalizace i veřejné i privátní sféry, je to plán na podporu výzkumu a vývoje.

Nemá tedy podpořit konkurenceschopnost českých firem?

Částečně. Konkurenceschopnost českých firem má podpořit plán OPBIK. A na něj budeme mít řádově 80 miliard korun. A pochopitelně další zdroje ze všech ostatních plánů, které jsou. Podnikatelé říkají: „Chtěli bychom víc než 15-20 procent.“ Pak přijde výzkum a vývoj a říká: „Chtěli bychom tam ale víc než jenom 12 a půl miliardy.“ Pak přijdou energetici, kteří říkají: „No ale vy chcete dekarbonizovat, a to, co je v plánu, je málo.“ No a pak přijdou, já nevím, třeba ze vzdělávací oblasti a logicky říkají: „18 miliard? My bychom potřebovali víc.“ A já je chápu všechny, ale znovu říkám, Národní plán obnovy není ekonomický plán.

Když se objevovala první kritika na tento plán, tak mířila třeba i na to, že jsou tam projekty jako digitalizace archivů, navýšení penzí atd. Jsou tam stále tyto věci součástí nebo už jste je vyřadili?

Určitě tam není navýšení penzí. Byl tam zájem ze strany MPSV, aby se tam dala důchodová reforma, ale protože důchodová reforma není ani projednána, ani připravena, tak se tam nedala.

A digitalizace archivů?

Teď si nejsem jistý, jestli je tam něco s digitalizací archivů, ale je tam obecně, a to je i podmínka Evropské komise, celkem 40 miliard korun, což je v tuto chvíli řádově asi 23 procent, pro oblast digitalizace, minimum je 20 procent.

A má to být skutečně účel „plánu obnovy“ digitalizovat archivy? Neměla to být trošku jiná digitalizace, která Česko posune dál?

Jestli je tam digitalizace veřejné sféry a někdo tam má třeba stovky milionů korun na digitalizaci nějakých archivů, neumím říct. Ale co je podstatné, to všechno je vykomunikováno se svazy, s asociacemi, s komorami.

Takže se nebojíte, že by plán v Bruselu neprošel?

V Bruselu jsou, myslím, docela spokojeni, protože my jsme dost sešněrováni tím Bruselem. My tam musíme 20 procent investovat do digitalizace, pozor, skoro 40 procent, přesně 37 procent do boje s klimatem, ne ekologizace, ale boj s klimatem. Takže si jenom vezměte, že my jdeme do nějakého plánu a de facto 60 procent už tam máme víceméně nalinkováno, kam máme co dávat. A teď jsou tady desítky zájmových uskupení, svazů, resortů atd., každý má nějaký svůj názor. No a také logicky prostě jsme v situaci, kdy chceme i pomoct prostě trošku rozpočtu.

Takže ty zdroje z EU budou sanovat rozpočet?

Ne sanovat, ale chceme, aby si rozpočet v budoucnu od toho oddechl. Protože logicky jsou věci, které bychom museli v budoucnu financovat. Řeknu třeba typický příklad: bezpečnost na železnicích, ta tam částečně je, třeba přejezdy atd. Tak to by nás stejně čekalo za rok, za dva, kdybychom do toho dávali peníze i z rozpočtu. Ale to takto dělá každá země.

Ještě telegraficky k dostavbě Dukovan, stihne se rozhodnout o dostavbě do voleb?

My jsme rozhodnuti, že se stavět bude, a jede se dneska na čtyřech pilířích nebo čtyřech oblastech, jedna z nich je…

Bude tedy vyhlášen ten tendr?

Jede se na zákonu, jede se na výkupním modelu mezi státem a ČEZem a jede se na spuštění tendru. A myslím, že během následujících dnů vyřkneme finální režim, jakým způsobem se tendr zadá.

Během následujících dnů? A co přesně hodláte oznámit za informaci? Jak tedy tendr bude probíhat a kdo se ho zúčastní?

To teď ještě nechte na nás, to zatím ještě nemůžu definitivně takto říct, protože studujeme finální návrh od ČEZu. Myslím si, že řádově během jednotek dnů budeme mít už finální pohled, ale chceme to ještě prodiskutovat s bezpečnostními složkami, potřebuju to ještě projednat s kolegy ve vládě, v koalici a poté řekneme nějaký finální scénář.