Článek
Šéfuji výrobní strojírenské firmě, která má přibližně 500 zaměstnanců, z toho 380 dělnických profesí. Náš obrat činí 40 milionů korun měsíčně, hospodářsky jsme stabilizováni, nicméně jedeme na hraně (z důvodů, které nesouvisí s covidem).
Ale dopady covidu každý den řešíme. Věcně si zatím dokážeme poradit, ale není to fér boj.
Zaprvé: Ve víru diskusí o covidu a kompenzacích se zapomíná, že nemocenskou v zásadě platíme my, firmy. Nemocní jsou na nemocenské jen výjimečně déle než dva týdny, kdy už placení přechází na stát. K tomu ještě odvody.
Zadruhé: testovací síť je nefunkční. V okruhu 50 km jsou všechna místa dlouhodobě rezervovaná na 14 dní dopředu. Kapacita v našem okolí je 300 testů denně! Takže pokud máme splnit povinné testování zaměstnanců, půjde to plně za námi. To je měsíčně navíc 300 až 400 tisíc korun, což je pro nás hodně. Nejsme státní podnik, monopolní dodavatel, který si to automaticky připočítá do ceny, nejsme ani Škodovka.
Ale to podstatné.
Každá rozumná firma se pokusí omezit počet týdenních cyklů. Tzn.: očekávám, že většina běžných firem našeho typu bude samotestovat mezi 9. a 12. březnem. Nemá logiku teď – tedy mezi 3. a 5. březnem – otestovat své lidi za statisíce, aby stejně před 12. březnem museli na test znovu, abychom naplnili zmíněný týdenní cyklus.
Vzhledem k velkému napojení české výroby na exportní řetězec očekávám lehký kolaps do konce března. V této době bude Česko do světa hlásit několikanásobný nárůst počtu nakažených, a to díky masivnímu nárůstu počtu testů. Dnes testujeme 40 tisíc lidí denně a z nich je 15 tisíc nakažených, převážně z PCR testů. Je-li pravda, že záchyt z antigenních testů bude 10 až 15 procent, pak při průměrném denním počtu testů kolem 400 tisíc (tedy dva miliony týdně) by evidovaných nakažených mělo být denně 40 až 60 tisíc navíc!
Jak na to zareagují okolní země? Asi by mě velmi překvapilo, kdyby se nerozhodly nás hermeticky uzavřít. Tady už nepůjde o pendlery a služební cesty, budou stát kamiony s dodávkami.
Pokud nezasáhne diplomacie, dojde následně k faktickému lockdownu a české firmy ztratí zahraniční odběratele.
Naše zkušenost z loňského zastavení výroby v Itálii a Španělsku je jednoznačná – díky tomu, že výroba ani logistika v Česku zastavena nebyla, podařilo se nám dostat na místo našich konkurentů z těchto zemí a významnou část dodávek jsme si zachovali na jejich úkor i poté, co jejich uzávěra pominula.
