Článek
Odmalička se učíme anglicky, vzory máme americké, posloucháme americkou hudbu. Jsme součástí americké kultury. Proto se nás dotýkají i americké emoce.
„Jsem taky přidal ten černej čtverec, no a co potom, tak jsem si o tom něco četl,“ prohodil kamarád. A tak se ptám: máme u nás v klidné střední Evropě, kde potkáme černocha jednou za rok pod Karlovým mostem, vůbec právo na černý protest?
Máme. Ale.
Minulý týden se ve Spojených státech rozpoutalo peklo poté, co bílý policista udusil občana černé pleti. Iniciativu samozřejmě převzali velké korporátní značky, zpěváci, umělci, tanečníci i zmrzlina. Do černého hávu se začal barvit i český Instagram. Souběžně ale probíhala jiná kampaň – tedy za nepokrytectví.
Proč by měl být někdo, kdo vyjadřuje solidaritu s bojem za rovnoprávnost, pokrytecký? No protože to nezná na vlastní kůži. Doslova. My, bílí Středoevropané, máme zkušenost možná tak se seriálem Most. Dostal nás do ulic? Vyjadřovali jsme solidaritu s Romy a jejich bezprávím? Bouřili jsme se proti vlastní „white supremacy“, kterou v sobě máme? Ne. Bestiálně jsme se smáli.
Jenže naprosto paradoxně tentokrát neplatí, že by byla košile blíž než kabát. Americká kultura je nám vlastně bližší než ta chanovská nebo ústecká. Denně konzumujeme americké seriály, filmy, magazíny a komiksy. Posloucháme americkou hudbu a kdokoliv pod 25 let neřekne větu bez slova v angličtině.
Odmalička se učíme angličtinu jako první jazyk. Naše vzory jsou americké. Světově nejuznávanější novinářská cena je pro americké novináře, nejuznávanější filmové ocenění je – jak jinak – americké. Když islamisté útočili na New York, zasáhlo nás to do duše. Když Američané podnikli invazi do Iráku, měli jsme pocit bezpráví.
Spisovatel a aktivista James Baldwin v šedesátých letech v jednom ze svých projevů vysvětloval, že se odmalička ve škole učil, že jako černoch je divoch, kterého zachránili Evropané z Afriky. A že stále podléhá evropskému způsobu myšlení a kultuře.
Pokud se ptáme, jestli se za těch šedesát let něco změnilo, je to právě to. Spojené státy už dávno nejsou dědici Evropy. My jako Evropané jsme součástí americké kultury. My jsme Amerika. A my cítíme emoce s Black Lives Matter a Georgem Floydem. Neříkám, že je to špatně, nebo dobře. Je to fakt.
