Dva týdny do konce prázdnin. Učitelé stále nemají návod, co dělat, až dítě zakašle

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Už víte, jaká konkrétní pravidla bude vaše škola od 1. září zavádět kvůli koronaviru?

Nevím a myslím, že to není aktuálně žádná škola, protože jak bylo již v médiích dostatečně prezentováno, Ministerstvo školství se rozhodlo ta pravidla oznámit až v pondělí 17. srpna, kdy je údajně mají ředitelé dostat do svých datových schránek. Takže naše škola ani žádná jiná zatím plány nemá, můžeme se bavit jenom v obecných možnostech, tezích a o tom, co si ředitelé a učitelé myslí.

Vy už jste ale kritizovali úřady, že se nepoučily z pandemie a opakují stejné chyby. Co vám konkrétně vadí?

Já tady doufám, že se podaří to, co se zdá, že je naplánováno, a to, že nejdřív dostanou ta opatření ředitelé a až poté veřejnost. Protože situace, kdy se ředitelé dozvídali opatření, která mají školy dodržovat, ve stejný moment jako veřejnost, to znamená rodiče, kteří jim poté volali a oni měli třeba pět minut, deset minut, prostě velmi krátkou dobu na to se s tím seznámit, není udržitelná. A staví to ředitele do velmi neprofesionální pozice, protože prostě nevědí, jaké to opatření je, a potřebují nějaký čas, aby mohli vyprodukovat nějakou reakci.

To se, zdá se, povedlo. Ministerstvo to hodlá v pondělí poslat nejdříve do datovek ředitelům. A já v to doufám, že tak bude postupovat.

Co se týče toho, jaká ta opatření budou, tak opravdu nevíme, ale prostě doufáme, že nebude platit nějaký jiný režim pro školu a nějaký jiný režim pro veřejnost. Protože nedává moc smysl, když je povolené shromažďování lidí třeba nad 500 lidí, abychom ve třídě měli roušky a podobné věci. Doufáme, že ministerstvo bude postupovat rozumně a také, že poskytne ředitelům přesné návody, jak mají postupovat v situacích, které mohou nastat. To znamená žák s teplotou, nakažené dítě ve třídě, žák, který byl v kontaktu s někým, kdo je testován pozitivně na koronavirus a podobně.

A ten termín, kdy to ředitelé dostanou v pondělí, je to podle vás dostatečný čas, zvládnou se na to školy za tu dobu do 1. září připravit?

Budou muset, školy předpokládaly, že by mohly dostat ta opatření dřív. V červenci ministerstvo opravdu moc nekomunikovalo. Také jsem mluvila opravdu s hodně řediteli, kteří říkali, že ani s nimi nikdo nic nekonzultoval.

Trošku se opakuje trend, že se ministerstvo nebaví s terénem o tom, zda opatření, která v souladu s epidemiology navrhuje, jsou vůbec ve třídě proveditelná, ve škole udržitelná. To už se nám stávalo na jaře, takže tam vidím to nepoučení - a je to škoda.

Na druhou stranu jsou čeští ředitelé a učitelé opravdu kouzelníci a mistři improvizace, takže jsou zvyklí dělat nemožné a určitě to zvládnou. Většina jich rozhodně řeší ochranné pomůcky, dezinfekce a podobné věci. Nevědí, zda mají řešit rozvrhy, ale na druhou stranu prostě ta situace se velmi dynamicky vyvíjí, takže je otázka, jak to bude vypadat v září, když teď jsme v půli srpna.

Bylo by dobré, kdyby ta opatření obsahovala všechny možnosti, abychom věděli podle třeba toho semaforu, který má nastaveno Ministerstvo zdravotnictví, jak se v barvě kterého semaforu má zachovat která škola. Abychom prostě začátkem září nebo v půlce září, pokud dojde k nějaké eskalaci té situace, jsme zase nečekali na nové pokyny. Aby ty pokyny už dopředu ošetřovaly všechny úrovně pandemie, které můžou nastat.

Vy sami jste ministerstvo nekontaktovali, abyste se s nimi spojili, když říkáte, že vám vadí, že se nebaví s lidmi z terénu?

My s ministerstvem nějakým způsobem spolupracujeme, snažíme se ho kontaktovat a kontaktujeme, jsme s ním v nějaké komunikaci, ale ne v tomhle konkrétním případě. Protože učitelé mají dovolenou, ne prázdniny, jak si všichni myslí a interpretují. To znamená, že získávat nějaké informace by bylo složité. A ta iniciativa přece musí vycházet z ministerstva. Ministerstvo dobře ví, jaké kanály na terén má, a běžně je používá. Dokáže mít kontakt na všechny školy, dokáže komunikovat s řediteli, dokáže komunikovat třeba s Asociací ředitelů základních škol. Nebo s naším uskupením. Nebo s některými dalšími. To znamená, není to tak, že by ministerstvo opravdu nevědělo, na koho se v tom terénu má obrátit, ale představa, že bude terén sám opakovaně vyzývat ministerstvo, že on by opravdu potřeboval ty jasné guideliny, myslím, není funkční.

Máte připravenou i nějakou alternativu, plán B, v případě, že v pondělí přistanou ředitelům škol v datových schránkách pokyny, které nebudou moci splnit? Nebo se kterými nebudou souhlasit?

Já předpokládám, že ředitelé jsou optimisti a nesnaží se takhle přemýšlet. To znamená, že se budou rozhodovat podle toho, co do těch datových schránek dostanou. Já vím, že ta situace je i pro média složitá, že se opravdu všichni snažíme tak nějak jako vytušit, co by tam mohlo být. Je to složité i pro rodiče, kteří nevědí, do jaké situace budou svoje děti v září do školy posílat. Ale prostě aktuálně nemáme jinou možnost než počkat do toho 17. srpna, protože všechno ostatní jsou spekulace. A myslím si, že je relativně zbytečné vymýšlet nějaké katastrofické scénáře v situaci, kdy třeba nebudou potřeba. Já jsem pořád optimista a doufám, že to, co Ministerstvo školství v pondělí na školy pošle, bude dostatečně kvalitní materiál, podle kterého se bude dát postupovat v té situaci, jež nás na podzim čeká.

Co už ale víme, je to, že resort chce, aby dálková výuka byla povinná. Jak se na to díváte?

Co se týče formulace novely toho zákona, který uzákoňuje distanční vzdělávání, tak si myslíme, že je definováno velmi obecně. To znamená, že zákon říká: Ano, distanční výuka má být povinná, žák má povinnost se jí účastnit a škola má povinnost ji poskytovat a má se přizpůsobit možnostem žáka. To je opravdu bez nějaké prováděcí vyhlášky, bez nějakého metodického pokynu velmi široké vymezení, tak aby se k tomu dalo nějakým způsobem vyjádřit. Distanční výuka nemusí být jenom výuka online. Ona má mnoho forem.

To znamená, že ministerstvo by mělo jasně vymezit, jak si tu organizaci distanční výuky představuje, jak v tom budou fungovat rodiče, jak budou čerpat třeba ošetřovné.

Jak ministerstvo avizovalo, tak by mělo posilovat techniku pro učitele, to je bezva, je to skvělé, ale na druhou stranu, kdo bude poskytovat techniku, připojení třeba těm dětem, které na ně nedosáhnou? Jakým způsobem se to bude zjišťovat? Myslím, že je škoda, že se na to škol nikdo neptal, protože školy si zjišťovaly u svých žáků, kdo se mohl na jaře připojovat a kdo ne. A můžou to udělat znovu. Ale školy asi nemůžou být jasným distributorem třeba té pomoci ohledně technického vybavení.

Ale ministerstvo plánuje nakoupit školám laptopy a licence, aby mohly učit na dálku. V říjnu by měly dostat peníze podle počtu učitelů. Má to být zhruba 20 tisíc na jednoho. A školy by měly právě třeba laptopy poskytovat i žákům, kteří je nemají nebo se nemohou výuky účastnit, to vám nepřijde jako dobrý krok?

Určitě mi to přijde jako dobrý krok, pokud peníze opravdu na školy doputují. Zatím jsme v situaci, že jim je to jakýmsi způsobem přislíbeno. Zajímavá je ta částka 20 tisíc na jednoho učitele, protože pak ta celková částka je 1,2 miliardy korun. To, jestli umím dobře počítat, znamená, že tím můžeme uspokojit teda 60 tisíc dejme tomu jednotek počítačů, nějaké techniky. A pokud to má být pro učitele, tak jenom učitelů je 150 tisíc. To předpokládá, že někteří učitelé už teda svoje laptopy služební nebo své vlastní mají.

A pořád tahle finanční injekce, byť se zdá být obrovská, neřeší, jak se to bude s dětmi. Škola musí v první řadě vybavit svoje učitele. Protože když učitel nebude mít na čem poskytovat distanční výuku, tak ji prostě poskytovat nebude, to je samozřejmě jasné. Ministerstvo také musí podpořit učitele metodicky, protože jedna věc je nějaké technické zabezpečení a druhá věc je, abyste věděl, jak máte fungovat.

My jsme se za té krize na jaře jako učitelé docela dobře naučili fungovat na těch různých platformách a fungovat v tom prostředí. Ale opravdu bytostně postrádáme podporu v tom, jak metodicky fungovat, když učíte třídu na dálku, jaké metody volit, jak hodnotit projektovou výuku.

Ta situace je úplně jiná, není to tak, že jenom přenášíte to, co se děje ve třídě, do nějakého online prostředí. Je to úplně jiný způsob komunikace a jiný způsob práce a to se jako učitelé musíme naučit. A ještě k těm dětem, já předpokládám, že se tady do toho zapojí i nějakým způsobem zřizovatelé. A také to, že pokud se bavíme o základních školách třeba, tak každá obec bude mít nějaký svůj sociální odbor a měla by pomoct v tom, které děti tu pomoc potřebují ve smyslu třeba datových tarifů nebo rychlejšího internetu a podobných věcí.