Dva roky od Kuciakovy vraždy: Systém se rozpadl, volby budou klíčové

Jak se za ty dva roky změnilo Slovensko? K lepšímu, nebo k horšímu?

Změnilo se zásadně. A chci věřit, že se změnilo k lepšímu. Samozřejmě i já čekám na výsledek voleb, které jste připomněla. Protože ty volby budou klíčové a také potvrdí, nebo tedy zpochybní, to, co si myslíme i my novináři, že Slovensko se opravdu změnilo k lepšímu. A že ta vražda byla tak brutálním zásahem do systému, který tady fungoval, až se ten systém rozpadl.

A kde vidíte ten největší posun k lepšímu? Je to v občanské angažovanosti, na politické scéně?

Určitě v občanské angažovanosti. Ale myslím si, že se něco změnilo i v samotném systému, v samotných bezpečnostních složkách. Vidíme třeba, že věci, které se předtím nedaly vyšetřovat, se teď už dají. Stále to není dokonalé, stále to není perfektní, ale ten posun je viditelný. Byli lidé, kteří by ještě před dvěma roky v žádném případě nemohli být obvinění z trestného činu nebo by u nich nemohla být domovní prohlídka, nebo dokonce by nemohli být postavení před soud. Několik takových lidí je v tuto chvíli už ve velmi zásadním vyšetřování.

Ten soud je velmi sledovaný. Jsou tam desítky novinářů i ze zahraničí. Je tam velký zájem veřejnosti. Dalo se to očekávat, že to bude pod takovým dohledem?

Určitě se to dalo očekávat. Už samotná reakce veřejnosti na vraždu byla obrovská. Na Slovensku byly obrovské protesty. Tisíce lidí vyšly do ulic. Čekaly, že se ta vražda vyšetří. Ve chvíli, kdy se to podařilo objasnit a podařilo se postavit pachatele před soud, bylo jasné, že ta vražda bude mít obrovský zájem veřejnosti. Takže přesně, jak jste řekla, jsme tam nejen my všichni slovenští novináři skutečně z každého média, ale přichází tam i velké množství zahraničních novinářů. Ten případ je vlastně sledovaný i v celé Evropě. Přijíždějí i novináři ze Spojených států amerických. A všichni čekáme na výsledek.

Ke střelbě na Jána Kuciaka a jeho partnerku se přiznal Miroslav Marček. Dnes už také víme, že zprostředkovatelem vraždy měl být Zoltán Andruskó. Jak hodnotíte posun v samotném vyšetřování vraždy novináře? Je vidět, že se orgány opravdu skutečně snaží ten případ dotáhnout do zdárného konce a nezdržovat?

Je to vidět. Pro Slovensko bylo velké štěstí, jací policisté tento případ vyšetřovali, a také to, jací prokurátoři tento případ dozorovali, že to vlastně byli lidé, kteří se nenechali ovlivnit žádnými vnějšími tlaky z vedení nebo i politickými tlaky. Tento případ má i senát s pověstí velmi dobrého a poctivého soudního senátu. A to, že se už dva pachatelé přiznali a jeden, Zoltán Andruskó, už je pravomocně odsouzený, je obrovský posun. Je to strašně důležitá věc, protože vždycky je pro případ dobré, když někdo z obviněných začne spolupracovat, začne vypovídat, vnese do toho ještě víc důkazů, informací, které potom zapadají jako celek do celého příběhu.

Nicméně Marian Kočner stále ten svůj podíl viny odmítá. Je jasné, kdy by soud mohl dospět k nějakému zdárnému závěru? Kdy by mohl být u konce?

V této chvíli to vypadá, že by to mohlo být určitě do letních prázdnin. Možná i trochu dřív, v květnu. Soud nařídil v této věci hlavní líčení na březen, duben. Bude se opět jednat velmi intenzivně, stejně tak se bude samostatně projednávat případ Miroslava Marčeka, který byl vyloučený na samostatné líčení. V případě Miroslava Marčeka se předpokládá, že rozsudek bude vyhlášen už v dubnu. V případě samotné vraždy si myslím, že se můžeme domnívat, že to k tomu dojde v květnu.

Nemůžete se právě dívat nebo si číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Ten případ, vražda před dvěma roky, vzbudil velké protesty. Viděli jsme, že to vedlo až k odstoupení ministra vnitra nebo i Roberta Fica. Zůstala ve společnosti tato nálada, nebo už se ten náboj pomalu vytrácí?

Dnes to jsou dva roky od samotné vraždy, a když se mě na tu otázku ptáte dnes, tak si myslím, že to opravdu všichni prožíváme znovu stejně. I když možná bylo takové období před pár měsíci, kdy měli někteří pocit, že to celé nějakým způsobem vyprchalo, já si to nemyslím. Ta emoce je velmi silná, je stále v lidech. Dnes budou opět vzpomínková shromáždění po celém Slovensku, i v Bratislavě. Je to vidět i na sociálních sítích, že lidé na to reagují. Říkají, že na ten případ nechtějí zapomenout. A myslím si, že politici jako Robert Fico a Robert Kaliňák už definitivně končí ve slovenské politice.

A jsou to spíše vzpomínkové akce, nebo byste řekla, že mají i ten politický protestní náboj?

Každý občanský aktivismus je zároveň i vyjádřením nějakého politického názoru. Navzdory tomu, že ty protesty jsou apolitické, neorganizují je žádné politické strany, je zřejmé, že lidé, kteří na ně chodí, nesouhlasí s tím systémem, který tady vznikl a který chránil Mariana Kočnera tak dlouho, až to dospělo do stadia, že ho obžalovali z vraždy našeho kolegy Jána Kuciaka. Ten hněv lidí je zřejmý. Na ten protest nechodí sympatizanti vládních stran. Samozřejmě, některé politické strany to využívají. Dnes například v Bratislavě bude nejen vzpomínková akce organizace Za slušné Slovensko, ale hodinu předtím budou mít mítink i opoziční politické strany a vystoupí na něm i rodiče Jána Kuciaka anebo matka Martiny Kušnírové.

Vy sama tam také vystoupíte. Můžete prozradit, jaký bude váš hlavní vzkaz veřejnosti?

Ano, poprvé vlastně vystoupím na těchto protestech i já. Myslím si, že památka Jána Kuciaka si to zaslouží, že to výročí je důležité. Chtěla bych v prvé řadě poděkovat lidem za to, že když se ta vražda stala, tak nás novináře v tom nenechali samotné. A že opravdu tehdy v takovém velkém množství přišli na ta náměstí. A určitě bych chtěla poděkovat i všem slušným policistům a všem slušným prokurátorům a všem slušným soudcům, kteří teď tyto případy mají na stole a musí se s nimi vypořádat. Navzdory tomu obrovskému tlaku, který kvůli tomu ve společnosti je.

Slovensko teď čekají parlamentní volby. Myslíte si, že tyto vzpomínkové akce mohou ještě nějakým způsobem zasáhnout do rozhodování voličů, nebo víceméně už jsou rozhodnutí?

Myslím, že ty průzkumy stále říkají, že je celkem významné množství nerozhodnutých voličů. Určitě je to důležité, že to výročí je teď. Mnoho lidí se rozhoduje vlastně až těsně před volbami. To, že ta emoce z té vraždy se dnes vrací, vrací se v takové silně podobě, já si myslím a i doufám, že to bude mít nějaký vliv na samotné volby, protože ta vražda se na Slovensku nikdy neměla stát, to je jednoduše něco, co byla hrozná věc. A paradoxně ale doufám, že když už se ta vražda stala, že společnost si z toho vezme nějaké ponaučení a že se to projeví v samotných volbách.

Když se podíváme přímo na předvolební průzkumy, tak současným vládním stranám klesla prakticky už od voleb v roce 2016 podpora, ten masivnější pokles přišel po vraždě Jána Kuciaka. Strana Směr, která ještě mezi roky 2012 až 2016 vládla v jednobarevné vládě, má dnes v průzkumech okolo 17 procent. Znamená to, že Směr končí, že končí tato politická éra na Slovensku?

My máme teď už bohužel na Slovensku kvůli zákonu Roberta Kaliňáka volební moratorium a já jako novinářka bych už v této chvíli neměla nějakým způsobem komentovat volební průzkumy. Takže se nebudu vyjadřovat k těm posledním číslům, i když vím, že vy v Čechách je můžete zveřejnit. Ale ten pokles Směru byl viditelný už i před samotným moratoriem. Ten poslední průzkum, který jsme ještě mohli zveřejnit, ten dokonce říkal, že jedna opoziční strana by vlastně stranu Směr mohla předběhnout. Samozřejmě stále i 17 procent je vlastně mnoho. A Směr nějakým způsobem zůstane ve slovenské politice. Ale je velmi pravděpodobné, že po 12 letech tato strana přijde o moc.

Je cítit i nervozita z představitelů Směru? Protože oni před volbami spustili masivní antikampaň založenou na tom, že pokud se dostane k moci současná opozice, pak to bude nezodpovědná politika a lidé přijdou o svoje jistoty. Je z představitelů Směru cítit nervozita?

Určitě ano, strana Směr si najala izraelské experty na předvolební kampaň, kteří vlastně i kopírují metody a prostředky, které použili ve volbách v Izraeli. Jsou to v podstatě videa, která nějakým způsobem dehonestují představitele opozice, opravdu až primitivním způsobem na hranici fake news, jsou tam napodobeniny jejich hlasů a říkají věty, které reálně neřekli. Nebo jsou vytrhnuté z kontextu. Z tohoto pohledu i nás až překvapila ubohost této kampaně. Samozřejmě, že jsou nervózní, je to vidět i na tom, jak se chová premiér Peter Pellegrini, jak si hlídá každou větu. Teď jsme tu měli skandál s jedním týdeníkem, kde vlastně Pellegrini takovým způsobem zasáhl do obsahu rozhovoru, který s ním dělali, že šéfredaktorka dala v tomto týdeníku výpověď. Určitě je ta nervozita cítit, ale nervózní jsou všichni politici před volbami. Navíc demokratickým a opozičním stranám opravdu může hrozit, že se nedostanou do parlamentu. Každý bojuje o každého voliče až do poslední chvíle.

A je slovenská veřejnost nastavená v takovém, řekněme, duchu nebo náladě, jako to bylo před volbou Zuzany Čaputové?

Ano, Zuzana Čaputová, to byl úspěch demokratických sil na Slovensku. Z těch průzkumů to vypadá tak, že ano, veřejnost je teď nastavená, že chce nějakým způsobem posunout zemi směrem dopředu. I pokud jde o ty korupční kauzy, i pokud jde o to, jak funguje zdravotnictví, školství. Uvidíme, volby jsou už za pár dní a já sama jsem velmi zvědavá, jak to dopadne a jak se to celé, co se stalo za ty poslední dva roky, projeví na společnosti. Průzkumy ukazují, že by se to nějakým způsobem projevit mělo.

A je slovenská opozice schopná se domluvit, být jednotná, protože my v Česku vidíme, že nejsou naše opoziční strany ani schopny vytvořit nějakou koalici. Je tohle i slovenská realita?

My tady o tom tak žertujeme, že bychom teď potřebovali finskou vládu, kde je vlastně ve vedení 5 žen, protože mužská ega těch slovenských opozičních lídrů, to je opravdu někdy bolestivé pozorovat. Ale já doufám, že nějakým způsobem se vzpamatují a že volby dopadnou tak, že budou schopni sestavit vládu, že se trošku probudí z té volební kampaně, která je útočná, popichovačná, opravdu některé poznámky zbytečné. A že se začnou chovat jako státníci. Nemáme tady jiné politiky, můžeme se spoléhat jen na ty, které máme.