Držitel tří Stanley Cupů Jiří Hrdina: O začátcích v NHL i sporech s Jágrem

Celý rozhovor si můžete poslechnout v audiu výše.

Kdy jsi vlastně začal hrát NHL a jak tam vlastně došlo k tomu přestupu? V té době, kdy jsi hrál, to nebylo úplně standardní.

Jasně, tak to bylo vlastně ještě za bývalého režimu, takže my jsme museli splnit určité podmínky, což byl věk 30 let, odehraných nějakých 150 zápasů za národní tým.

Takže podmínka byla 150 v nároďáku a ten věk, tam se asi nedalo šachovat. Tam to bylo striktně dané.

Třicet let. Tam jako jedině, že bych si předělal datum narození, což nešlo a medaili z nějaké velké soutěže, takže to jsem měl v podstatě jako splněné a v roce 1984 jsem byl draftován Calgary Flames a pak už to byla jenom otázka toho splnit ten věkový limit těch 30 let. A to se mi povedlo vlastně v roce 1988, těsně po olympiádě, kdy jsem vlastně po skončení olympijských her v Calgary zůstal, přinesl jsem si tašku z jedné šatny do druhé a začal jsem kariéru v NHL, i když až ve 30 letech.

Jinak, oni na tebe čekali, to znamená, že ten kontrakt se domlouval samozřejmě dopředu, nebylo to: Jé, Hrdina je tady, tak ho vezmeme.

Ten kontrakt se domlouval vlastně v létě 87, takže já jsem od léta 87, než vlastně začala sezona 87/88 ve Spartě a s národním týmem, tak jsem věděl, že už budu odcházet a dokončím vlastně sezonu v NHL.

A proč zrovna Calgary Flames? Byly tam i nějaké jiné námluvy, nebo to už bylo dané, že vlastně tam byl jednoznačně největší zájem a hodil ses jim do týmu v tu chvíli?

Tak my jsme tam hráli v Calgary nějaký termín s národním týmem, někdy v roce 1986, myslím, že to bylo, samozřejmě i Kanadský pohár 84, a tam zřejmě jsem svým výkonem zaujal v Calgary a ti mě draftovali, takže tam je to dané tím, který tým v draftu si vás vybere a do toho týmu musíte vy přijít. Tam není možnost žádné volby. Jako příklad bych dal třeba Maria Lemieux, jeho draft, tak on toužil po tom jít do Montrealu a hrát za Montreal Canadiens a přestoupit, Pittsburgh si ho vybral a Mario s tím nemohl nic dělat. Tam jsou ty podmínky.

Přestože to byl Mario.

Přestože to byl Mario.

Ještě se vrátíme k těm Stanley Cupům, kolik lidí, řekněme, v Československu má tři Stanley Cupy? Což je vlastně ten hattrick, máš tři vítězství v nejprestižnější hokejové soutěži světa.

No, z Čechů jenom Jarda Pouzar a Marián Hosa na Slovensku.

Na Slovensku jsem nepátral. Vlastně ani Jirka Šlégr nemá tři a ani Jarda Jágr nemá.

Ani Dominik Hašek. Ten má dva. Tak jsme tři v celém Československu.

Celosvětově, kolik zhruba si myslíš, že je na světě hokejistů, kteří mají tři Stanley Cupy? Jsou to desítky? Stovky asi ne.

Stovky určitě ne. Já myslím, že možná desítky. Nejvíc samozřejmě asi hráči z Montreal Canadiens, kteří v té době - 70., 80. letech - sbírali jeden Stanley Cup za druhým, takže těch tam bude dost. Z Evropanů jich taky moc není.

Kde jsou prsteny, Jirko?

Prosím Tě, prsteny jsou v Síni slávy českého hokeje, která je na Harfě vedle O2 Areny, a tak jsem je tam zapůjčil do exhibice, která se týká všech různých artefaktů z NHL, takže mám je tam. Doufám, že tam ještě jsou.

A jsou hlídané?

No doufám, slibovali mi, že budou za nějakým neprůstřelným sklem. A nejsou tam samozřejmě jenom moje, jsou tam i kluků ostatních, jako Dominika Haška, Jirky Šlégra a tak dál.

Co ty a kytara a vůbec? Trénuješ?

Tak občas, když mám času aspoň trochu, což v posledních dvou měsících bylo docela dost, tak jsem si samozřejmě hrál. Já mám doma takovou dá se říct hudební místnost a mám tam asi tři kytary, ale ne že bych byl zase takovej hráč, superhráč. Ale prostě mě to baví a hudbu jsem vždycky miloval a miluju dál, hlavně rockovou, takže ještě občas hraju.

Já vidím ten rozdíl, když my jsme byli kluci a bylo mistrovství světa v hokeji, tak ať bylo vedro nebo nebylo, tak se prostě hrálo všude na pláckách, kdo měl hokejky, byl king, a hráli jsme hokeje, kde to šlo. Dneska to vidět není, je jiná doba, nebudeme to hodnotit, takhle abychom byli jako staromilci. Jé, to za nás bylo lepší. Bylo to jiné. Nicméně, jak ty třeba vidíš v tomhle budoucnost českého hokeje? Jestli ty akademie, které jsou už dneska standardní v zahraničí, v severských zemích, kam ty jezdíš vyhledávat talenty, jak jsme na tom aktuálně?

Já si myslím, že ty akademie, které se zavedly u nás, tak jsou určitě velká pomoc, to bych hodnotil jako velmi kladně, na druhou stranu těch sportů, toho vyžití, těch malých dětí, malých kluků je spousta, což vlastně za nás nebylo. Za nás se prostě hrál hokej, fotbal a možná tenis…

To už jsi byl divnej.

No, to už jsi byl trošku jinej. Individuální sport. Nicméně určitě ten rozvoj českého hokeje jde nějakým směrem, já bych řekl, že je to hlavně o těch trenérech, o tom, co s těmi dětmi dělají, jak je připravují na dnešní hokej, který je v podstatě dost jiný než ten za mě.

Je hokej drahý sport? Z tvého pohledu?

No, protože ten vstupní poplatek na nákup výstroje, výzbroje, i když samozřejmě u těch malých dětí se nemusí kupovat rovnou nová výstroj. Ale není to laciný sport, kor v Praze, ale myslím, že na těch menších městech, kde není tak složité se na ty stadiony dostat, tak je to složité možná i pro ty rodiče, ale řekl bych, že patří k těm dražším sportům.

Pojďme se dostat ještě k době, kdy jsi hrával, kde ti bylo líp? Bylo to v Calgary nebo v Pittsburghu? A proč?

No tak pro ten rodinný život určitě bylo lepší Calgary, protože to bylo menší kanadské město v provincii Alberta. Ta Kanada je hokejově jinde, Pittsburgh v té době moc velké úspěchy neměl, takže naopak Calgary vybudovalo ten tým, který v tom roce 89 završil tu sezonu, kdy vyhrál i Stanley Cup. Na žití pro děti, které tam chodily do školy, tak my jsme měli asi raději Calgary.

A byla to velká rána pro Pittsburgh v tom pozitivním slova smyslu, když jste vyhráli a vlastně v tom městě, kde se hraje, tam se hraje baseball a americký fotbal, tam je stadion, město žádná paráda, co si budeme povídat, je to takové normální, byly jste hvězdy, když se to podařilo a najednou se to otočilo a hokej tam byl číslo jedna?

No, tak to město to nakoplo neskutečně, po těch letech, kdy se nedařilo, tak generální manažer poskládal ten tým výborným způsobem. Ještě před play off udělal několik výměn hráčů a to byly ty poslední skládačky do toho puzzle toho týmu a my jsme vlastně v půlce sezony, kdy se vrátil někdy v lednu Mario, tak do té doby jsme byli v podstatě nějací předposlední, poslední v divizi a nakonec jsme vyhráli celou soutěž. Takže success veliký, a i pro to město to bylo úžasné.

Já bych tady měl k tomuhle tématu dotaz od jednoho našeho posluchače Petra. Kterému týmu v NHL v současnosti fandíš, jestli těm svým bývalým, kde jsi hrál, nebo třeba Dallasu, kde skautuješ?

Tak samozřejmě z pracovních důvodů a i z důvodů toho, že vlastně ty lidi v Dallasu jsou mi velmi blízký, je tam i několik hráčů, kterým jsem pomohl draftovat a tak dál, z Čechů například Radek Faksa, tak Dallas je samozřejmě číslo jedna, ale samozřejmě, že sleduju i výkony jak Pittsburghu, tak Calgary.

No a já tu mám taky ještě jeden dotaz, jestli se nějak liší oslavy vítězství mistrovství světa a vítězství Stanley Cupu?

No, tak já jsem mistrovství světa 85 zažil ještě za té staré doby, tak to jsme si prostě přiťukli v Průhonicích a jeli jsme domů. To tam byl ještě ten hotel, kde jsme během celého mistrovství bydleli a když to pak srovnám s oslavou třeba v Calgary, kde bylo já nevím 40-50 tisíc lidí a jeli jsme tu parade, tak to je vlastně nesrovnatelné.

Myslíš si, že to ty ženy těch hokejistů mají jednoduché? Přesuny, drafty, děti, jak jste vy to řešili tyhlety praktické věci?

Tak všeobecně si myslím, že lidi, kteří nemají ten inside, mají trošku zkreslené představy. Ten život s námi profesionálními hokejisty nebo vůbec se sportovci, kteří hodně cestují, tak to není vůbec jednoduchý. Jestli bych chtěl, aby dcera chodila s hokejistou, já bych řekl, že ano, že vždycky to záleží na tom vztahu těch dvou lidí, pokud by spolu byli happy a klapalo jim to, tak proč ne.

Tak to může být i happy vztah s kominíkem a je to dobré, nebo také ne.

Přesně tak, myslím, že na tom, jestli je hokejista, fotbalista nebo kominík, tak je celkem jedno.

Bylo třeba i pro tebe důležité, že jsi měl zázemí, že tam byla ta žena, co se postarala? Ono to samozřejmě není o tom, že tam někdo vaří, uklízí a pere, ale o nějaké té psychické pohodě.

Určitě, protože třeba v tom roce 1990, kdy jsem byl trejdovaný z Calgary do Pittsburghu, tak to nebyla vůbec jednoduchá situace, protože už jsme byli v Calgary zabydlení, děti chodily do školy a tak dále. A všechno to tam vlastně zůstalo na manželce a já jsem musel odjet do Pittsburghu, kde jsem ze dne na den oblékl jiný dres a všechno bylo jinak, takže proto říkám, že ty manželky nebo i přítelkyně hráčů dneska to nemají vůbec jednoduché.

Ty jsi jmenoval Jardu Jágra, měl jsi ho pod tučňáckým křídlem. Prožili jste spolu spoustu věcí, ty jsi dokázal moc, on dokázal taky moc, nicméně ty ses vlastně relativně nedávno vymezil právě kvůli určitým postojům vůči Jardovi, řekněme názorově, ohledně politiky, proč jsi to udělal?

No, tak byl jsem dotázán novinářem na ten jeho výlet do Číny s vedením z Hradu. Vzhledem k tomu, že já bych řekl, že jsem spíše na té druhé straně, ne spíš, ale jsem na druhé straně barikády. Tak mě to bohužel trošku zklamalo a jenom jsem vyjádřil svůj názor, že já bych osobně do Číny nejel, ale samozřejmě neznal jsem všechny důvody toho výletu, ale prostě jsem ho nepochopil, takže z toho důvodu jsem se proti tomu vyjádřil.

A vadily ti i nějaké jiné věci, i nějaká Jardova spolupráce?

Tak já jsem to tak bral, že samozřejmě pokud je majitel klubu a má nějaké finanční výdaje, dost velké s tím klubem, tak ještě jsem nějak skousnul jeho reklamu na Vodňanská kuřata s panem Babišem, ale to byl vlastně začátek nějak rok 2012 a tak dále, ale po těch čtyřech letech vládnutí tohoto pána, tak jsem jako si říkal, že by mohl vědět, o co se tam jedná a prostě jsem to neskousl, a tak jsem to vyjádřil i veřejně.

Máme zde i dotazy od diváků. Bohouš se ptá, jestli se někdy zajdeš podívat na současnou hokejovou Spartu?

No určitě zajdu, protože je to součást mojí práce, za Karlovy Vary chytá velmi nadějný gólman Honza Bednář, který na Spartě hrál, proti Spartě chytal, takže několikrát jsem na Spartě byl, i když musím říct, že bych tam chodil rád častěji, ale vzhledem k mojí vytíženosti s tím cestováním, tak to není úplně možné. Ale samozřejmě Spartu sleduji i zblízka a doufám, že se na jejich zápasy co nejdřív zase dostanu.

Neměl si někdy chuť stát se brankářem, místo polařem?

To jsem neměl, protože když si člověk představí těch puků, které na toho gólmana v tréninku létají rychlostí 180 v hodině, nebo 160, tak musí být trošku jiný člověk, než jsou hráči v poli, což se o gólmanech tvrdí.

Ještě ke Spartě. Byla nabídka na nějaký management, aby ses tam jako stal kýmsi ve vedení. Lákalo by tě to do budoucna, nebo tvoje cesta je přece jenom jako furt ještě NHL?

Teď už to vůbec nepřipadá v úvahu, ještě možná před nějakými deseti lety bych o tom uvažoval, ale já myslím, že v současné době a v současné chvíli při mém věku už zůstanu u toho, co je pro mě osvědčené. Rád pracuji s lidmi, kde platí podání ruky.

A v rychlosti. NHL začne z tvého pohledu?

Obrovská snaha začít, uvidíme, jak to dopadne, bude to všechno záležet na covid-19. A na tom, jak se dohodnou majitelé klubů.