Článek
Fyzicky nejhorší to bylo v prádelně v pražské motolské nemocnici, popisuje žurnalistka Saša Uhlová. Posledních šest měsíců na vlastní kůži zkoušela, jaké to je žít v nejnižších patrech trhu práce.
V Česku, kde je minimální mzda 11 tisíc, prošla celkem pěti zaměstnáními. Kromě prádelny také drůbežárnou, pokladnou v supermarketu, továrnou na výrobu holicích strojků a třídírnou odpadu. Prádelna ale pro Uhlovou nebyla tou nejhorší zkušeností. „Od té doby jsem vegetariánka. Je tam chlad, smrad a vždycky jste tam déle než osm a půl hodiny,“ vzpomíná na týdny v drůbežárně.
Ve všech zaměstnáních byla v utajení, změnila si jméno i podobu. Ve videu v úvodu článku popisuje také obavy z odhalení, i to, proč ji postupně při práci v supermarketu přestali poznávat známí.
Z každé práce Uhlová pořizovala i videoreportáže, z nichž ve spolupráci s dokumentaristkou Apolenou Rychlíkovou vznikl film Hranice práce.
