Drogový ráj vzkvétá. Americké stíhačky marně bombardovaly hliněné chatrče

Při pohledu na graf zachycující produkci opia v Afghánistánu zaujme jeden jediný rok, kdy došlo k strmému poklesu. Je to rok 2001, kdy zemi pod Hindúkušem obsadili američtí vojáci. Paradoxem ale je, že onen pokles invaze nezpůsobila, ale naopak zastavila. Už o rok později se produkce vrátila k hodnotám z předchozích let.

Mužem, který se postaral o krátkodobý výpadek v produkci, byl mulla Umar, tehdejší vůdce radikálního hnutí Tálibán. Terorista, jehož Američané marně stíhali, vypsal v červenci 2000 fatvu, podle níž je opium v rozporu s islámem. Umar se tak snažil prolomit mezinárodní izolaci, do níž se režim Tálibánu dostal – kromě sousedního Pákistánu ho uznaly jen Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie.

Umarova fatva měla na produkci okamžitý a drtivý účinek, zároveň ale oslabila pozici Tálibánu a zřejmě přispěla i k jeho rychlému pádu.

V následujícím roce se dvě provincie s největší produkcí – Hílmand na jihu a Nangarhar na východě země – opět vzpamatovaly a tamní šéfové obchodu, které tálibánci vyhnali, byli zpět. Když to nešlo jinak, sáhli i k násilí – nangarharský guvernér Hadži Abdul Kádir, který se angažoval v boji proti narkotikům, byl v červenci 2002 v Kábulu zavražděn. Jeho kolega z Hílmandu Muhammad Achúnzada naopak z obchodu s opiáty těžil a v prosinci 2005 v jeho rezidenci policisté našli pět tun opia. To ho sice připravilo o funkci, ne však o vliv. Viceguvernérem provincie tehdy zůstal jeho bratr a sám Achúnzada se pomstil tím, že spolu se třemi tisíci svých mužů přešel k Tálibánu.

Afghánská vláda sice vyhlásila narkomafii válku, ta se ale často omezovala na to, aby potírala klany, které konkurovaly Ahmadu Valímu Karzáímu, bratrovi Američany dosazeného prezidenta.

Úspěch v protidrogovém tažení neměly ani kampaně NATO: „Afghánistán se právě z narko-ekonomiky přeměňuje v narko-stát,“ citoval deník Le Monde prohlášení šéfa protidrogové agentury OSN. Pronesl ho v roce 2006, už o rok později vyprodukoval Afghánistán 8200 tun opia, tedy surovinu na přípravu 90 procent světového heroinu.

Statistiky uvádějí, že opium zajišťuje 20 až 30 procent afghánského HDP. Jen pro srovnání – v době největšího boomu kolumbijských drogových kartelů na konci minulého století zajišťoval tamní kokain jen šest procent kolumbijského HDP.

„Produkce opia a heroinu není po invazi menší než v devadesátých letech, je naopak mnohem větší a na rozsáhlejší ploše. Další věc, která se výrazně změnila oproti devadesátým letům, je fakt, že tehdy se většina opia na Tálibánem ovládaných územích nezpracovávala na heroin. Heroin tehdy pocházel i z jiných zemí. Dnes je prakticky všechno opium zpracováváno na heroin a takřka všechen heroin pochází z Afghánistánu,“ řekla Seznam Zprávám Vanda Felbabová-Brownová, expertka na Afghánistán z amerického think tanku Brookings.

Odbornice, která podnikla do Afghánistánu více než dva tucty cest, upozorňuje i na diverzifikaci tamního drogového byznysu: „Zatímco na konci vlády Tálibánu hnutí kontrolovalo většinu tohoto byznysu – jak pěstování, tak i výrobu a pašování –, dnes je ve hře mnohem víc aktérů, mnozí pašeráci jsou nezávislí nebo napojení na vládní kruhy.“

Situaci v zemi barvitě vylíčila i dva roky stará reportáž BBC. Když se novinář dostal k jednomu z afghánských pěstitelů, překvapilo ho, že o farmářovu bezpečnost se stará muž, jemuž se na rameni houpal samopal AK-47. „O toho se nestarej, to je místní policista,“ vysvětlil reportérovi Afghánec. K této scéně došlo v zemi, kde je pěstování máku a výroba opia trestným činem, za který může pachatel dostat až trest smrti. Novináře z BBC ale v klidu vítal na poli policista.

Spojenci v Afghánistánu zkoušeli oslabit drogový byznys i bombardováním opiových laboratoří. V roce 2017, kdy produkce opia skokově vzrostla, se Američané rozhodli zahájit leteckou kampaň s názvem Železná bouře. Stíhačky, které obvykle startovaly v Perském zálivu, letěly tisíce kilometrů, aby zničily vytipované budovy, v nichž měli Afghánci vybavení na výrobu drogy. Nejmodernější bojové letouny na světě tak měly za úkol zničit hliněné chatrče s kovovými barely, kbelíky a mísami uvnitř. Plánovači ve Washingtonu si představovali, že oslabením drogového byznysu připraví Tálibán o hlavní zdroj financování, podobně jako to udělali bombardováním ropných zařízení v Iráku a Sýrii, aby připravili o příjmy teroristy z takzvaného Islámského státu.

Jak ale ukazuje rozsáhlá studie Davida Mansfielda z London School of Economics, nic takového se nestalo. Expert, který se afghánským pěstováním opia zabývá dvě desetiletí, používal při své analýze videozáznamy, snímky s vysokým rozlišením i výpovědi svědků. Došel přitom k závěru, že kampaň měla jen zanedbatelný dopad na příjmy Tálibánu i dalších organizací pašujících drogy. Spojenci si ale kvůli leteckému bombardování proti sobě poštvali část venkovského obyvatelstva a podle odhadů autora způsobila kampaň až desetkrát větší škody, než kdyby probíhal drogový byznys jako doposud.

Výsledky studie potvrzuje i expertka Felbabová-Brownová: „Ničení úrody se ukázalo jako naprostá katastrofa. Vedlo farmáře přímo do rukou Tálibánu. Nebylo to efektivní, naopak kontraproduktivní,“ vysvětluje. Dalším způsobem boje s produkcí opia byla i snaha přimět farmáře, aby přešli na alternativní plodiny. „Jsou tu určitá místa, kde se to daří, ale jen lokálně, ne na celostátní úrovni,“ říká a zdůrazňuje faktor, který výrobu opia výrazně zvýhodňuje oproti ostatním plodinám. Kromě vysokého potenciálního zisku je pěstování máku velmi náročné na lidskou práci, může tak zaměstnat velké množství lidí. „Zvláště sklizeň je na práci velmi náročná,“ podotýká odbornice.

K prosperitě Tálibánu přispěly v roce 2015 i experimenty s extrakcí efedrinu z rostliny efedra, známé taktéž pod označením chvojník. Do tří let rostlinu začala využívat většina místních pervitinových laboratoří.

Údaje Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) naznačují, že Afghánistán se v krátkém období stal výrobcem a dodavatelem relativně velkého množství nízkonákladového efedrinu a metamfetaminu. Díky nijak neregulovaném obchodu se drogy vyráběné za pomocí chvojníku staly silnou konkurencí nepříliš kvalitních opiátů vyráběných z makovic.

Tyto drogové manufaktury se nacházejí po celém Afghánistánu, v západním Farahu a Herátu, stejně jako v provincii Nimroz, která hraničí s Íránem – tedy v oblastech, které nejsou plně pod kontrolou vlády. Základní materiál pro výrobu místní získávají velice snadno – efedra je v Afghánistánu legální a i další chemikálie používané při výrobě pervitinu, včetně jódu, červeného fosforu a kyseliny sírové, jsou široce dostupné.

Afghánští výrobci drog produkují pervitin na bázi efedry často v primitivních příbytcích a s omezeným vybavením. Kromě klíčové složky efedrinu nebo pseudoefedrinu vyžaduje výroba pervitinu jen hrst běžných chemikálií, jednoduché kuchyňské nádobí a plynový hořák. Drogy vyráběné z chvojníku namísto z volně prodejných léčiv jsou levnější, postup navíc nevyžaduje nijak závratné znalosti chemie. V závislosti na kvalitě rostliny je jí na produkci 1 kg efedrinu zapotřebí 115 až 270 kg, což je příslibem více než půl kila metamfetaminu.

Produkce pervitinu v Afghánistánu na bázi efedry umožňují nedostatečná omezení, která by výrobu, přepravu a přeshraniční obchod dostatečně regulovala. Téměř nulové riziko trestů se pak odráží i v konečné ceně. Podle forenzních testů prováděných v Austrálii produkuje Afghánistán pervitin za desetinu ceny produkce z jihovýchodní Asie, ale ve srovnatelné kvalitě. To dává Afghánistánu konkurenční výhodu na globálních trzích s nelegálními drogami.

V současné době se efedra sklízí nejméně v osmi afghánských provinciích, suší se ve středohořích a poté se prodává do laboratoří na jihu a jihozápadě, kde se vyrábí efedrin a pervitin.

Rostlinná výroba významně přispěla místní ekonomice. Přesto má přechod na levnou a dostupnou výrobu dopady na veřejné zdraví. Martin Raithelhuber, expert na syntetické drogy z UNODC, vidí nebezpečí, že uživatelé opiátů v Afghánistánu užívají také pervitin. „Existuje riziko, že v Afghánistánu vznikne dvojitá zdravotnická krize, přičemž metamfetamin přispěje k již existujícímu problému s opiáty, kdežto zařízení pro léčbu drogových závislostí nejsou k dispozici všude a jsou zaměřena jen na léčbu závislosti na opiátech,“ říká.

Díky desetiletím zkušeností se zpracováním a přepravou heroinu Tálibán ovládá většinu afghánských distribučních sítí drog. Ročně vydělává až 4,2 miliardy dolarů.