Článek
„Abych hodiny cvičil na housle, na to jsem byl dost umanuté dítě,“ vzpomíná Michal Prokop, jak se dostal k hudbě. Rodiče v tom evidentně prsty neměli. Přitom už jako student vysoké školy ekonomické ve druhé polovině šedesátých let se nejprve stal kytaristou pražské skupiny Framus Five. A v roce 1967 ho na prvním československém beatovém festivalu vyhlásili nejlepším zpěvákem. „Tehdy to fungovalo úplně jinak, bigbít byl doslova způsob života,“ vzpomíná.
Po debutovém albu Blues In Soul přišel projekt Město Er s hudbou na slova básníka Josefa Kainara. Na začátku sedmdesátých let se pro obecnou nepřízeň normalizátorů vůči rockové hudbě Framus Five rozpadl a Michal Prokop se věnoval střednímu proudu a působil v divadle Semafor. Návrat pak ale měl být ve znamení velkého úspěchu. Jak se Prokopovi vracelo na bigbítovou scénu? Je něco, čeho v kariéře lituje? A kdy se mu naopak v životě hrálo nejlépe? Sledujte ve videu výše.
Pořad Kultura Terezy Willoughby vysíláme v premiéře každý pátek od 20 hodin na celoplošné Televizi Seznam.
