Dražba Mladé fronty. Zbankrotované vydavatelství láká i oligarchy

Příští rok to bude 20 let, co tehdy ještě málo známý podnikatel František Savov koupil se svými přáteli za necelých 22 milionů korun někdejší svazácké vydavatelství Mladá fronta. Účetní hodnota podniku byla přitom téměř 140 milionů korun a likvidátor Fondu dětí a mládeže Pavel Žák, jenž majetek prodával, za svou roli v této kritizované privatizaci nakonec „vyfasoval“ tříletý trest vězení.

Po dvou dekádách se Mladá fronta, která je už od letošního února v úpadku a pod kuratelou insolvenční správkyně, bude prodávat v dražbě znovu, tentokrát elektronicky. Aukce se uskuteční v průběhu středy 2. září, přičemž vyvolávací cena je 36 milionů korun.

A je to právě předchozí dlouholetý vlastník Savov, kdo teď křičí, že o majetek přichází nelegální cestou. A to prý s výrazným přispěním konkurenčních podnikatelů.

„Dražbu považujeme za vyústění nájezdu organizované skupiny napojené na okruh koncernu Czechoslovak Group Jaroslava a Michala Strnadových,“ tlumočil Seznam Zprávám stanovisko Františka Savova jeho mediální zástupce Jan Hrubeš.

Savov je už několik let trestně stíhaný kvůli údajným daňovým podvodům a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Sedm let žije v Londýně a česká justice stále marně usiluje o jeho vydání. Návratu do vlasti se podnikatel brání všemi dostupnými právními prostředky. Podle vlastního vyjádření nevěří, že by mu byl v Česku zajištěn spravedlivý proces.

Insolvenční řízení v Mladé frontě odstartoval loni podnět firmy Bazcom, která je údajně napojena právě na zmíněnou rodinou Strnadových a jejich průmyslovou skupinu Czechoslovak Group. S nimi se Savov střetl o několik dalších svých firem, vesměs skrytě ovládaných. Mimo jiné o lounskou zkrachovalou vagonku Legios (nynější Heavy Machinery Services).

Savov už na konci loňského roku pro DVTV prohlásil, že otec a syn Strnadovi jej už připravili o 12 firem, a útok na Mladou frontu označil za součást této války.

Rodina Strnadových se mediální konfrontaci vyhýbá, argumentuje ale tím, že Savov pro svá tvrzení nemá žádné důkazy, a už loni avizovala možnost podání žaloby.

Podnikatel Savov ve své písničce pokračuje dál a prohlašuje, že celé insolvenční řízení v Mladé frontě je účelové, plné nestandardních operací.

„Mimo jiné bylo věřitelům znemožněno hlasovat o způsobu řešení úpadku vydavatelství. Insolvenční soud rozhodoval podjatý soudce, který měl být vyloučen z projednávání věci,“ tvrdí z Londýna byznysmen.

To nic nemění na tom, že nachystaná dražba bude patrně představovat definitivní tečku za jeho vydavatelskou érou a je jen otázkou, kdo tohoto muže vystřídá. A zda má vůbec tradiční vydavatelství v nynější podobě šanci přežít.

Ačkoliv byla firma vydávající knihy a časopisy před prodejem očištěna od dluhů (výnos z aukce má jít na jejich úhradu), nelze asi očekávat, že by příhozy v dražbě šly do stamilionů korun. V zásadě jakékoliv trojciferné číslo by byl úspěch.

Několik měsíců nejistoty, nucené stěhování vydavatelství, částečný personální rozklad a v neposlední řadě koronavirová krize spojená s poklesem zájmu o tištěná média dostaly Mladou frontu na samou hranu propasti.

Nynější generální ředitel vydavatelství Karel Novotný v rozhovoru pro Info.cz v minulých dnech připustil, že sám v jednu chvíli přestal v přežití doufat. „Věřil jsem, že existují významné a profitabilní části té firmy, u kterých dává smysl, aby na trhu zůstaly. Zároveň jsem si ale nelhal do kapsy; šanci, že se firmu podaří zachránit, jsem si soukromě spočítal jen asi na 10 procent,“ uvedl Novotný.

Když se mluví o možných kupcích, patrně nejčastěji bylo v poslední době v kuloárech zmiňováno jméno miliardáře Daniela Křetínského, podnikajícího hlavně v oblasti energetiky, jemuž dnes patří i mediální dům Czech News Center. Od Savovovy Mladé fronty v roce 2016 koupil několik titulů, mimo jiné ekonomický deník E15. Nákupem zbylého majetku by mohl své portfolio doplnit třeba o tradiční ekonomický týdeník Euro.

Nicméně Křetínský do aukce podle jeho mediálního zástupce Daniela Častvaje jít nakonec nechce. „Elektronické aukce na prodej majetku Mladé fronty se nezúčastníme. Ani Daniel Křetínský, ani žádná z jeho firem,“ reagoval na dotaz Častvaj.

Nejistá je účast podnikatele Ivana Zacha, vlastníka televize Prima. Už dříve se přitom v insolvenčním rejstříku objevila nabídka na koupi vydavatelství od Zachovy firmy GES Media Asset. „K otázkám ohledně investic se skupina GES dlouhodobě nevyjadřuje,“ uvedla mluvčí televize Prima Gabriela Semová.

Dalším z uváděných jmen je Jaromír Soukup, většinový majitel firmy Empresa Media, která mimo jiné provozuje televizi Barrandov a vydává časopis Týden.

„Máme zájem pouze o knižní divizi, jak jsem již avizoval. Jestli se aukce zúčastním, vám ale nepotvrdím ani nevyvrátím,“ reagoval na dotaz Seznam Zpráv Soukup. Jeho účast je nejistá i proto, že sám v minulých měsících řešil finanční problémy, a tudíž by bylo překvapivé, kdyby v čase všeobecné krize investoval do dalších titulů.

Spekuluje se spíše o tom, zda by Soukup nemohl nakonec být do aukce „nastrčen“ samotným Savovem, s nímž dříve v některých oblastech spolupracoval.

Zájem už dříve projevila i skupina CPI realitního magnáta Radovana Vítka, která v první části roku poskytla Mladé frontě i pomoc formou provozního úvěru.

Mediální odborník Michal Klíma, který v minulosti stál v čele několika českých a slovenských vydavatelských domů, si dokáže představit, že Mladá fronta nakonec nového majitele najde. Ale šlo by patrně opět o někoho z kategorie oligarchů. „Musel by to být někdo, pro koho je vyvolávací cena drobnou částkou,“ říká.

Kdyby ale Klíma ohledně takovéto investice měl dát někomu dobrou radu, nabádal by prý k velké obezřetnosti. „Upřímně řečeno, aniž bych znal aktuální interní čísla, když se na to jejich portfolio podívám, tak mi to v tuto chvíli valný ekonomický smysl nedává. Dnes už je to v zásadě jen bezvýznamné vydavatelství. Ta politika předchozího majitele, politika škrtů, řadu titulů výrazně poškodila či zničila,“ tvrdí Klíma.

Poukazuje i na odchod významné části redakce týdeníku Euro, která mezitím založila konkurenční týdeník Hrot.

Jistou nepopiratelnou hodnotu Klíma spatřuje hlavně v divizi vydávání knih a myslí si, že své místo na trhu mají i odborné lékařské časopisy, které Mladá fronta také produkuje. U většiny dalších titulů má ale pochybnosti o možnostech restartu i pod novým a movitějším majitelem.

Jako pravděpodobné vidí, že i vítěz aukce nakonec portfolio přehodnotí a část titulů dále přeprodá. „Nějaká další parcelace by asi dávala smysl,“ dodává Klíma.

František Savov vlastnil Mladou frontu několik let jen skrytě, tak jako absolutní většinu dalších svých projektů, kterých má mít v Česku stále údajně několik desítek. K vlastnictví vydavatelství se přihlásil až v roce 2012, tedy až 11 let poté, co podnik v první dražbě získal.

Vydavatelský byznys byl pro něj ale dlouhá léta pouhým apendixem k dalšímu širokému spektru podnikání (nemovitosti, kampelička, firma na ruzyňském letišti, síť autosalonů, reklamní agentura, pivovar Samson atd.). A v tomto směru byl svým způsobem průkopníkem nového trendu.

Až v pozdějších letech jej v tomto modelu, kdy si velcí byznysmeni skrze média kupují i vliv, následovali i další. Ukazuje se ale, jak toto uspořádání může být i zrádné. Pokud se hlavní (nemediální) byznys dostane do potíží, může to vydavatelské aktivity a jednotlivé tituly výrazně poškodit.

Minimálně reputačně, kdy řada firem měla už problém u trestně stíhaného Savova inzerovat. Mladá fronta také s přispěním majitele přišla o pověst firmy, kde se dělá nezávislá žurnalistika.

Z dříve velmi významného vydavatelského domu se tak během let stal okrajový podnik, jehož případný konec by patrně zaznamenal jen málokdo.