Článek
„Cílem vlády je podpora zadržování vody v krajině i ve vodních nádržích a rybnících, která je využívána pro zemědělské hospodaření, energetiku a pro udržení života v krajině,” píše se v programovém prohlášení vlády Andreje Babiše. Podle Jurečky se vláda chovala pasivně a naopak celou situaci ohledně vodních zdrojů a půdy ještě zhoršila. S tím nesouhlasí Richard Brabec, který připomněl, že před prázdninami vláda schválila velkou novelu vodního zákona.
Jurečka svou kritiku uvedl na příkladu plánovaného projektu v Olomouci, jehož záměrem je vytvořit průmyslovou zónu o rozloze 44 hektarů. „Ministerstvo životního prostředí tomuto návrhu, který ničí nejlepší ornou půdu v Česku, dalo zelenou a na druhou stranu se tváří, jak je potřeba chránit vodu a půdu,“ sdělil Seznamu bývalý ministr.
Ministerstvo ale tvrdí, že tento laboratorní projekt bude výjimečný a pro vytvoření je potřeba vymezení strategické polohy. To však podle Jurečky není pravda. „Když jsem se bavil s lidmi, kteří se na projektu účastní, tak mi tvrdili, že nepotřebují zástavbu na nové orné půdě, ale stačí jim prakticky jakékoliv laboratorní nebo kancelářské prostory kdekoliv v Olomouci,“ vysvětlil.
Podle Jurečky to ale není jediný případ, kdy se ministerstvo tvářilo nápomocně a přitom schvalovalo návrhy, které drancují českou půdu. „Ministerstvo zatím nezamítlo podobný záměr vybudovat velká ložiska štěrkopísku v lokalitě Uherský Ostroh,” doplnil. Proti vybudování ložiska vznikla i petice, kterou podepsaly desítky tisíc lidí. Tento záměr totiž ohrožuje podzemní vodní zdroje, které zásobují lokalitu pro zhruba 140 tisíc lidí.
Návrhy na ústavní ochranu vody se snažily prosadit KSČM, STAN nebo KDU-ČSL. Vláda ale ani jednomu návrhu nevyšla vstříc a Ministerstvo zemědělství posléze oznámilo, že si ohledně zákona nechá vypracovat odborný posudek od expertů z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Ti ministerstvu nakonec doporučili, aby byl vytvořen samostatný ústavní zákon. „Je nezbytné, aby stát vodu nejen chránil, ale zachovával a udržoval svoje zdroje vody a vnímal ji jako vzácnou a nenahraditelnou surovinu, protože jde o strategický zdroj,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.
Větší ochrana vody je přitom jednou z podmínek KSČM pro toleranci menšinové vlády ANO a ČSSD. Komunisté navrhovali rozšířit nynější článek Ústavy, podle kterého „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství”. Nově by zněl, že voda, jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství, je ve vlastnictví České republiky.
Svou ústavní novelu k zajištění ústavní ochrany vody a půdy neúspěšně podali také lidovci. Chtěli, aby příslušný ústavní článek zněl, že „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vodních zdrojů a půdy, a ochranu přírodního bohatství“.
S komplexnější změnou přišli také Starostové a nezávislí. Do Listiny základních práv a svobod chtěli vepsat, že každý má právo na pitnou vodu a že vodní zdroje jsou statkem veřejného užívání a jsou ve správě státu. I tento návrh ale vláda zamítla.
O ochraně životního prostředí hovoří i preambule Ústavy České republiky, na které se podílel tehdejší prezident Václav Havel. Konkrétně se v ní mluví o občanech, kteří jsou odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní, kulturní, hmotné a duchovní bohatství. Kromě toho je několik zmínek o ochraně přírodních zdrojů i v Listině základních práv a svobod.
