Článek
Jeho dramatizaci románu Austerlitz o dramatických dějinách 20. století patřil nejen večer, ale i část odpoledne. Dějinná freska polského režiséra trvá přes pět hodin, při kterých autorovu vizi na jevišti ztvárňuje šest herců litevského Státního divadla mladých.
Román Austerlitz německého spisovatele Winfrieda Georga Sebalda je příběhem podivínského samotáře a pražského rodáka Jacquese Austerlitze. Muž na začátku románu upoutá vypravěčovu pozornost fotografováním zrcadel čekárny antverpského nádraží. Začíná tak i divadelní inscenace, jejíž jednoduchou scénu doplňují projekce fotografií i filmových záběrů. Nemají pouze ilustrativní charakter, ale posouvají děj kupředu, hrdinové, kteří odejdou ze scény, se záhy objeví v předtočeném filmu. Na plátně se objevují třeba záběry z Prahy, kam se Austerlitz vrací, nebo z Mariánských Lázní a doplňují je také části z filmu Loni v Marienbadu, který hraje v románu důležitou roli.
Jak se postupně ukáže, Austerlitz je někdejším židovským uprchlíkem z předválečné Prahy. Z města byl odvezen jako dítě, adoptován rodinou velšského protestantského kazatele a teprve v dospělosti pracně odhaluje kořeny vlastní identity a dobírá se příčin svých celoživotních úzkostných stavů a existenciální tísně. Optikou osobní zkušenosti také nahlíží na škody, které na evropské civilizaci napáchala válka a holokaust. Děj zabírá dobu šesti desetiletí, od roku 1939 po konec století. Odehrává se mezi Antverpami, Walesem, Oxfordem, Londýnem, Paříží, Prahou, Terezínem a Mariánskými Lázněmi.
Divadelní inscenace se odvíjí pomalým tempem, divákům dává možnost jít s hlavním hrdinou jeho hledáním a vzpomínkami. Představení dlouhé 330 minut se hraje se dvěma přestávkami. Lupova inscenace měla premiéru loni, plzeňské publikum ho sledovalo v originále s českými titulky.
Divadelní režisér, scénograf, spisovatel, překladatel a pedagog Krystian Lupa působil v divadlech v Jelení Hoře a krakovském Starém divadle. V něm se začal vypořádávat s tématem etických problémů a studoval duchovní situaci člověka v době velké kulturní změny v inscenacích, jako byli Snílci Roberta Musila, Bratři Karamazovi F. M. Dostojevského a Vápenka Thomase Bernharda.
Vápenka znamenala počátek Lupova dobrodružství s dílem rakouského mistra - to dalo dosud vzniknout deseti inscenacím po celé Evropě. Bernhardovým Immanuelem Kantem, jehož plzeňský festival hostil v roce 1996, započala Lupova spolupráce s Polským divadlem ve Vratislavi. V roce 2016 se Lupa také postaral o úvod plzeňského festivalu, když přivezl svou adaptaci Bernhardova románu Mýcení.
