Článek
Radnice ve hře o byty argumentuje novými právními posudky, podle nichž jsou smlouvy uzavírané před čtvrtstoletím z dnešního pohledu absurdní. Aktuálně se Liberec dohaduje se třemi nebo čtyřmi bytovými družstvy. Bude jich ovšem výrazně víc. Celkem půjde o zhruba 1240 bytů, které jsou v držení deseti, možná dvanácti bytových družstev, v nichž má město podíl.
Pro lepší pochopení výchozích bitevních pozic je třeba vysvětlit, jak se v Liberci, ale také v mnoha dalších českých a moravských městech v devadesátých letech stavěly družstevní nájemní byty. Šlo o společnou výstavbu, na niž město získalo státní dotaci. Zbytek peněz pak sehnal soukromý investor, dnes podílník bytového družstva. Po dvaceti letech od postavení domů, což nastává právě nyní, mělo město svůj podíl bezúplatně převést na družstva.
V čemž leží jádro pří, které bude muset rozetnout soud. Současné vedení liberecké radnice – ale zdaleka se to netýká jen severočeského krajského města – totiž odmítá byty odevzdat. Hovoří o tom, že byly vystavěné na základě smluv, které tehdy, počínaje přibližně rokem 1995, neschválilo zastupitelstvo nebo nebyl záměr uzavřít smlouvu se soukromým spoluinvestorem zveřejněný na úřední desce.
Kontroverzní pomoc od zadluženého města.
„Naši právníci dospěli k tomu, že je ve smlouvách tolik vad, že je řada právních kroků, které byly před dvaceti lety vykonány, absolutně neplatných,“ říká Seznam Zprávám primátor Jaroslav Zámečník (Starostové pro Liberecký kraj).
Ilustrujme pro přehlednost celou věc na konkrétní aktuální kauze. Může se zdát složitá, ale ve finále je prostá. Žalobu v ní nejprve na město podala soukromá firma Interma BYTY. Liberec kontroval stejně, žalobou. Město se v 90. letech s Intermou dohodlo na společné výstavbě bytů. Na postavení 256 bytů v ulici U Sila se radnice podílela více než 82 miliony korun, které získala jako státní dotaci. Interma přidala ze svého přes 123 milionů. Plus parcely. Město díky svému podílu mělo právo rozhodovat o obsazení části bytů, pro ně navíc platilo regulované nájemné. Zároveň se zavázalo, že po dvaceti letech od postavení domů převede svůj podíl na Intermu za korunu.
Liberecko nechce spoléhat na Čínu.
Dnes to Liberec odmítá. Jako jeden z důvodů uvádí, že smlouvy nepřijalo zastupitelstvo. „Interma, která mezitím zkrachovala, a dnes vedeme spor s nástupnickou společností Interma BYTY, před více než dvaceti lety vymyslela důmyslný model, jak se dostat ke státní dotaci. Obdržet ji totiž mohlo pouze město, nikoliv soukromá firma. Interma tedy před pětadvaceti lety přišla na radnici s tím, že se na výstavbě v Zeleném údolí, U Sila, bude podílet svými pozemky. Ale i penězi. Ty ovšem neměla. Vzala si tedy úvěr. Dostala jej ale pouze díky tomu, že spolupracovala s městem, které získalo dotaci,“ vysvětluje Zámečník. „V devadesátých letech ale smlouvy bohužel zdaleka nebyly tak precizní, jako jsou v podobných případech dnes. Město se tehdy, aniž by to příslušné ministerstvo, které poskytovalo dotaci, jakkoliv řešilo, zavázalo k tomu, že po dvaceti letech se vzdá svého majetku zadarmo či za korunu, aniž by to prošlo zastupitelstvem nebo bylo zveřejněno na úřední desce. Dnes už existují judikáty, soudní rozhodnutí, že jsou takové smlouvy vadné a že se město, chce-li být řádným hospodářem, svého majetku takto vzdát nemůže.“
Druhá strana to vidí jinak. „Pokud popsaná opomenutí nastala, byla to chyba na straně města, nikoliv na straně společnosti Interma BYTY. Vzhledem k nepopiratelné právní kontinuitě města je tak povinností současného vedení radnice situaci vyřešit bez toho, že by důsledky tohoto pochybení měl nést její smluvní partner,“ řekl agentuře ČTK právní zástupce Interma BYTY Tomáš Běhounek.
Spor kraje s ministerstvem.
Firma navrhla spor řešit dodatkem smlouvy s tím, že převede-li na ni město svůj podíl, bude moci mít své nájemníky v bytech dalších deset let. Radní návrh odmítli. Na závazku bezplatného převodu firma trvá. „Z toho důvodu již v roce 2019 podala Interma BYTY na město žalobu směřující k tomu, aby soud nařídil městu dodržet svoje závazky. Soudní řízení stále probíhá,“ dodal Běhounek.
Podle Zámečníka ale vina není a nebyla na straně města. Má za to, že vadný byl celý tehdejší systém podobných obchodních smluv. A věří, že soudy dají městu za pravdu. „V družstvu máme 51 %, Interma BYTY 49 %. Nejlepší bude, pokud budeme dál fungovat půl na půl. Dosud šlo například celé nájemné Intermě. To již dál není možné. Město by neplnilo funkci řádného hospodáře. Svůj díl nájemného si ale město do budoucna rozhodně nechce nechávat, investuje jej celý zpět do bytových domů. Pokud je mi známo, tak Interma z výběru nájemného již svůj někdejší úvěr splatila a ještě vybrala značný obnos navíc.“
Rozsudek nad hejtmanem se blíží.
Podle Zámečníka existuje podobný problém i v sousedním Jablonci nad Nisou, ale také třeba ve Zlíně. Města podle něj hodlají postupovat v řešení problému společně. „Družstevníci, lidé, kteří v bytech žijí, se rozhodně nemají čeho bát. Pokud bychom se ale vzdali svého podílu a oni by třeba chtěli byt získat do osobního vlastnictví, vystavovali by se nebezpečí, že vstupují do obchodního vztahu, v jehož zárodku jsou právní vady. My se naopak budeme snažit družstevníkům i v podobných případech vyjít vstříc. Soudy ale musejí nejprve řádně rozhodnout a vady odstranit. Což nebude hned. Potrvá to nejspíš několik let,“ domnívá se Zámečník.
Podle něj tím město chrání svůj majetek, ale i samotné družstevníky. „Pokud bychom odevzdali své podíly v bytových družstvech, mohlo by klidně dojít k tomu, že by – pak už jediný majitel – začal zvedat lidem nájemné do neúnosných výšin, aby je z bytů dostal a mohl je prodat. Tomu zabráníme, nikdo z družstevníků se nemusí o své byty obávat,“ zdůrazňuje Zámečník.
Ve dnech, kdy Liberec podává žalobu na Intermu, se ovšem do věci vkládají další tři družstva. „Vázací lhůty, po kterých mají být spoluvlastnické podíly města převedeny na družstva, vyprší postupně v období od července 2020 do února 2021. Podle smluv jsou družstva oprávněna vyzvat město Liberec k uzavření převodní smlouvy nejdříve 30 dnů před uplynutím této vázací lhůty. Při předběžných jednáních s vedením města v průběhu posledních měsíců však vyšlo najevo, že někteří jeho představitelé zastávají názor, že by město Liberec nemělo svůj závazek splnit,“ konstatuje Aleš Langr, který bytová družstva mediálně zastupuje.
Urgentní péče změní tvář Liberce.
Langr dodává, že se radní odvolávají na spekulativní myšlenku, že jsou smlouvy z formálního hlediska údajně neplatné. A vlastně parafrázuje Zámečníkova slova: „Neplatnost smluv měla být způsobena tím, že tehdejší zastupitelstvo města smlouvy neschválilo a na své úřední desce tehdy nezveřejnilo záměr uzavřít smlouvy. Vedení bytových družstev tento přístup jednoznačně odmítá. Pokud popsaná opomenutí nastala, byla to chyba na straně města, nikoliv na straně družstev. Vzhledem k nepopiratelné právní kontinuitě města je tak povinností současného vedení radnice situaci vyřešit bez toho, že by náklady tohoto pochybení měli nést členové bytových družstev.“
Langr připomíná, že pro všechny družstevníky byla účast státu a města na celém projektu určitou formou garance, že projekt je pod jistou kontrolou a neskončí krachem či vytunelováním. „Členové družstev do bytů investovali nemalé částky, následně po dlouhou dobu spláceli hypotéku včetně úroků, hradili údržbu i opravy, zatímco město neinvestovalo do domů ani korunu,“ uvádí.
Oživení autoprůmyslu v Liberci.
Členové družstev podle něj do projektu vstupovali v dobré víře s tím, že jim to umožní na stáří bydlet ve svém. Nyní jsou z velké části v důchodovém věku, což jim často prakticky znemožňuje získat hypotéku. „Obávají se, že pouze kvůli nepořádkům na straně města je ohroženo řádné převedení spoluvlastnických podílů na bytových domech z města na bytová družstva. Přesto družstevníci nadále věří, že případná neochota města nedostát svým historickým závazkům pomine. A bude nalezeno právně a fakticky proveditelné řešení v souladu s tehdejším záměrem města a bytových družstev,“ věří Langr.
Spolu s ním odmítají postoj města i tři bytová družstva ze Zeleného Údolí – ALFA, BETA a GAMA. Stejný problém s radnicí řeší i družstvo A+G Stadion se 133 byty. Argumentuje i tím, že město bylo jen prostředníkem k získání dotace. „Sdružení investorů bylo založeno za účelem výstavby dostupného bydlení, nikoliv za účelem zisku jedné či druhé strany. Bohužel v roce 2001 nešlo jinak, než že o dotaci mohla žádat pouze obec. Od roku 2006 je to jinak a o dotaci mohou žádat přímo družstva,“ uvádí ve vyjádření pro město předseda představenstva Josef Figer.
Radnice ale hájí svoje pozice. Opakuje, že jde o byty, jejichž tržní cena je dnes mnohem vyšší než v devadesátých letech, což by bez kontroly města mohlo vést ke snahám je výhodně prodat, na úkor současných obyvatel. A že tudíž hájí především zájmy samotných družstevníků. „Bude ale trvat víc než jedno volební období, než se dopracujeme k výsledku pro obě strany akceptovatelnému,“ uzavírá primátor.
