Článek
Od zvláštního zpravodaje Seznam Zpráv ve Francii
„Jedete do Anglie, pane?“ ptá se pracovník přístavu v Calais na odjezdovém terminálu. Kromě mě už v jindy frekventované hale čeká jen jeden smíšený pár s malou holčičkou. Jako by lodní doprava mezi Francií a Velkou Británií odumírala. Pandemie koronaviru spojená s nejistotou ohledně brexitu se na pohybu mezi oběma zeměmi podepsala skutečně výrazně – turistika se v loňském roce propadla o 61 procent (osobních aut pak převezly lodě o 70 procent méně).
„Pokles se ale týká jen osobní přepravy, naopak v přepravě zboží kamiony jsme od října loňského roku zaznamenali velmi dobrá čísla,“ říká během schůzky v prázdné hale prezident zdejšího přístavu Jean-Marc Puissesseau. Byznysmen se ohlíží zpět do roku 2017, kdy přístavem prošlo rekordní množství dvou milionů kamionů za rok. V budoucnu by se k těmto výsledkům rád přiblížil.
„Přepravu zboží nezastavila ani pandemie. Například letos v květnu jsme přepravili o 25 procent zboží více než za loňský květen,“ pochvaluje si Puissesseau, jímž vedený přístav investoval do příprav na brexit 12 milionů eur. Kromě vybudování celních kontrol směřovaly investice například i do kontrol hygienických nebo veterinárních, v tomto směru brexit zcela změnil pravidla hry.
Loni sice přístav v Calais přišel kvůli pandemii i blížícímu se brexitu o 30 milionů eur, i tak ale zůstal v černých číslech. Přesto je zde brexit nepříjemnou komplikací.
Rybáři jsou rozzlobení, mají pravdu
Kromě logistiky ve hraničním regionu Hauts de France trpí i další obor – rybolov. „Brexit nás negativně ovlivňuje už několik let. Pociťujeme pokles dopravy, který se teď ještě urychlil pandemií. Dohoda mezi Británií a EU ale dopady brexitu výrazně zmírnila, nejistota ekonomice nesvědčí,“ vypráví ve své kanceláři na pobřeží přístavu v Calais François Lavallée, prezident obchodní komory oblasti Littoral.
Rozlišit, jaké jsou přesné dopady brexitu pro Francii, je nyní kvůli stále probíhající pandemii a s ní spojenými lockdowny obtížné. Napětí na obou stranách Lamanšského průlivu nicméně panuje už dnes, důkazem je nedávná krize okolo rybolovu ve vodách u ostrova Jersey.
François Lavallée, prezident ochodní komory v Calais.
„Rybáři jsou velice rozzlobení a mají pravdu. Angličané se nám vysmívají,“ říká pan Lavallée s tím, že onen spor byl jen testem toho, co si mohou Angličané dovolit. Pokud prý bude Evropská unie tolerovat nedodržování brexitových dohod v této oblasti, nebudou je Britové dodržovat nikde. K dodržování brexitové smlouvy ostatně vyzvali britského premiéra Borise Johnsona i představitelé sedmi nejvyspělejších států světa (G7), i když těm šlo spíše o protokol zabývající se hranicí se Severním Irskem.
Rozhořčení rybářů potvrzuje i šéf přístavu Puissesseau s tím, že povolení lovit v britských vodách má jen 30 francouzských společností, zatímco dalších 70 ho dosud nedostalo. „Důvodem je třeba to, že změnili loď za novější. Tu už Britové neuznávají,“ vysvětluje. Smůlu mají i menší lodě, které nepoužívají tolik elektroniku, jež by dokázala, že v oblasti lovily i v minulosti.
Podle šéfa zdejší obchodní komory je třeba, aby se sporem o rybolov zabývala více i EU. „V opačném případě bychom deregulovali evropský trh a pouštěli na něj nezdaněné a nekontrolované výrobky, bez zdravotních a hygienických kontrol. Na to by doplatila nejen Francie, ale i celá Evropa včetně Čechů,“ upozorňuje šéf obchodní komory.
Zdejší ekonomika je na Británii velice závislá – právě na ostrovy směřuje třetina všech vývozů z regionu, zboží asi za čtyři miliardy eur ročně. Francouzi očekávají, že v budoucnu vývoz poklesne, protože Britové začnou víc nakupovat podstatně levnější zemědělské výrobky ze zemí, jako je Čína nebo Brazílie.
Odjezdový terminál přístavu v Calais.
Přišli jsme o třetinu zákazníků
Jedním z byznysmenů v Calais, jehož obchod poslední rok obzvlášť poškodil, je Jérôme Pont, ředitel firmy Calais Vins, největšího obchodu s vínem ve městě. I on přiznává, že je nyní obtížné určit, nakolik se na propadu příjmů firmy podepsala pandemie koronaviru a nakolik to ovlivnil brexit. Poslední měsíce nicméně přišel o třetinu zákazníků, a tedy i tržeb – pro víno do Calais totiž tradičně přijíždějí Angličané z druhého břehu Lamanšského průlivu.
„S brexitem přišla i další omezení – před ním si mohl jeden člověk odvézt až 120 lahví, teď je to jen 24 lahví (plus 12 lahví šampaňského, cavy či prosecca), ty další se už musí proclít. Otázka tedy není jen ta, kolik klientů se po pandemii vrátí, ale také jestli se zvedne cena průměrně prodané lahve, když už jich budou kupovat méně,“ říká pan Pont. To, že zákazníci koupí lahví méně, je prakticky jisté – většina z nich kupuje levná vína v řádu několika eur, a ta by dodatečné clo ve výši 2,5 libry na láhev řádně prodražila.
Covidové víno v obchodě Calais Vins.
„Brexit prodej vína zkomplikoval, úplně jsme už zapomněli, jak to chodilo před 30 lety. Tehdy to bylo samé papírování, celní deklarace, to vše Evropa zjednodušila. A teď přišel brexit a vrátil nás v papírování o 30 let zpátky,“ kroutí hlavou muž, jehož podnik má roční obrat ve výši několika stovek tisíc eur.
Ve snaze podpořit obchod se během pandemie uchýlil i k on-line degustacím. Zákazníkům rozešle drobné vzorky, které pak přes aplikaci Zoom hodnotí. Přiznává sice, že on-line degustace jsou poněkud bizarní, zároveň si ale pochvaluje, že je může dělat z domova a nemusí vzorky vyplivovat, protože odpadá nutné řízení cestou z práce.
Stejně jako místní restauratéři či hoteliéři pan Pons doufá, že se Angličané po pandemii do Francie vrátí. Ostatně Francie je pro Brity dlouhodobě nejoblíbenější turistickou destinací, mnozí z nich na jihu země tráví i své stáří. „Sázíme na to, že až skončí lockdowny, budou chtít opět přijet… ale jestli to tak bude, nevím. Kdybych znal budoucnost, bylo by to na Nobelovu cenu,“ říká podnikatel, jenž v Calais zaměstnává 16 lidí. Nikoho z nich během pandemie nepropustil, jsou vyškolení a nerad by o ně přišel. Pokud by se ale davy anglických turistů po skončení pandemie nevrátily, reagovat by už musel.
